Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• novinový článek
• vyšlo 10. listopadu 1918 v Národních listech (ročník 58, číslo 128, strana 1)

Jak se projevily povahy národů v této válce? Jak zejména ukázali se světu tři národové habsburské monarchie?

Pravda, není kdy na úvahy. Událostí řítí se tak, že člověk připadá si jako to kuře v pohádce, kterému padl na hlavu svět. Ale není bez ceny pro praksi budoucí, jestliže si najde v ústraní koutek a třeba sváteční koutek nedělní, aby se trochu také zamyslil.

Německý národ prohrál v této válce svou brutální filosofií o moci. Týž kantor (Schulmeister), který r. 1866 začal vyhrávat bitvy, propadl soudu 1918. Učitelé, filosofové a bohoslovci němečtí vštěpovali národu a zejména pruským vojákům zvrácenosti, kterým dávali krásné jméno světového názoru. Mluvil stejně císař i nádeník německý. Ta německá filosofie ospravedlňovala všecko násilí, podlosti i zvířeckosti, mohla-li říci, že národ německý jich potřebuje ke své velikosti. Kdyby Hunové vstali z hrobu, mohli by se učit od Hohenzollernů a jejich poddanského lidu. A to všecko Němec konal veřejně a okázale. Německý profesor hlásal: "Stát organisovaný jenom na míru není stát... Zákon je přítel slabochův. Slaboch se rád odvolává na smlouvy a na jejich neporušitelnost, neboť mu zabezpečují žalostnou existenci. Válka je k tomu, aby mu dokázala, že se okolnosti změnily... Existuje jenom jedna záruka - vojenská síla. Slovo není nic." Německý poslanec hlásal: "Angličané jsou barbaři Západu jako Rusové barbaři Východu. Oba tito národové musejí být bojkotováni po válce. Oni budou jako opovržené kasty v Indii - mimo zákon." Čeští Němci jsou odpadky říšských a přenášeli všecku tu filosofii německou surovost - na český národ. My jsme to byli v Rakousku, kdož měli být postaveni mimo zákon. My jsme byli určeni, aby Němci svůj světový názor na nás odkatanovali.

A přec toto všecko Němectvo nebylo a není tak odporné jako Maďaři. To proto, že ve své brutálnosti byli a jsou ještě bezohlednější než Němci, ale jsou rafinovanější nežli Němci. Němec praví veřejně: "Vizte takový jsem! Strachujte se mého meče! Maďar se však ukryl pod neproniknutelnější masku. On skalpuje nemaďarské národy jako zdivočilý Indian a při tom odříkává vznešenou řeč Gladstonovu o svobodě, liberálnosti a humanitě. Maďarský četník vráží nůž do boku Slováků, stahuje z nich kůži, odnímá jim děti, aby z nich na jihu maďarském vychoval Maďary a co všechno jiného, a maďarský ministr v Budapešti mluví okázale do Evropy, že není vzácnějšího ostrova svobody, kde by se národům a národnostem tak volně žilo jako ve státě maďarském. A ukazuje na psaný zákon o národnostech! Touto maskou Maďaři dlouho klamali svět. Několik revolucí proti Habsburkům vyneslo jim pověst národa, jenž miluje svobodu, tito orientální petměšilci a chvastounští zákeřnící počítáni byli k těm, jejichž dějiny měly býti vypravovány dětem, aby se od nich učily lásce k svobodě. Všimněte si posledního výstupu v Bělehradě, jak ten hrabě Károlyi napsal všecko herecké umění, aby omráčil franc. vojevůdce! Ale maska padá. Doufejme, že spadne úplně. Potom z maďarského státu stane se jen indiánská reservace v srdci Evropy.

My Čechové byli jsme až do války skoro neznámi světu, a jestliže někde i známi, obraz náš byl znesvářen. Rakousko-Uhersko umlčovalo nás pod svými firmami na světových výstavách kulturně a politicky předkládalo naši podobu světu německo-židovským tiskem. Přikrývali nás a znesvařovali nás, abychom v pravé podobě své nemohli být poznáni. Stali jsme se tedy nyní evropské veřejnosti za války hotovou novinkou. Poznávali nás v Evropě i za mořem po několika představitelích, kteří byli venku nebo které jsme vyslali ven ze země. Díky bohu, první dojem, jejž jsme učinili na veřejnost světovou, je dobrý. Ba víc, je lichotivý a povznášející. Nemluvme o Masarykovi, Masaryk je výjimkou, jako byl výjimkou mezi námi doma; ačkoli je pravda, že byť i jediný muž toho druhu vyrostl v národě, podává přece živý důkaz možností, kterých je národ ve svém vývoji schopen. Ale my jsme vyslali do ciziny lidi, kteří námi doma nepředstavovali nic nadprůměrného, lidí, kteří stojí na úrovni jako my všichni ostatní, a ejhle! ten náš Beneš, Štefánik, Osuský, Sychravá, Maxa, Pavlů, jaké vzbudili podivení! Z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska zanesl osud tisíce zajatců za hranice, nevybírali jsme a netřídili nejschopnější a nejzdárnější své bratry, a ejhle! naši čeští legionáři stali se divem světa svou vnitřní kázní a svou úžasnou chrabrostí!

Když naši vyslanci 5. listopadu podávali v Národním výboru o svých zkušenostech a dojmech ze Švýcar, my přítomní posluchači vyrostli jsme všichni o hlavu. Zmocňovala se mne závrať. Chtělo se mi vykřiknout. Nechť ví všecka veřejnost naše, že poměr národů dohodových k nám je poměr lásky, lásky stupňované až k obdivu. Získali jsme si ve světě přátele solidností té hrstky našich lidí v cizině, opravdovou vzdělaností našich lidí, kteří překvapili Paříž, Londýn i Washington mistrovským ovládáním světových otázek, a především - opakuji s pohnutím - především jediným rysem povahy české, která se světu představuje jako důvěřivá prostota. Není to ona mravní sprostnost, kterou národu Komenský odkazoval na několika místech svého "Kšaftu"?

Věřím, že v rozrušených dobách netvoří se noví lidé, nýbrž jen se světu objevují.