Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Znělky milé

2.

Mnohý jazyk, znělky milé, laje
Vám jak upýpavým hříšnicem,
Že ste jeho útlým žvanicem
Košík daly, k tanci s vámi maje;

Ale nač se, skřehlost údů znaje,
Stařec k hebkým vtírá mladičem,
Aneb blázen k sněžným hranicem
Béře roucho palčivého kraje?

Vy ste, kdo vás bez předsudku cení,
Básně, kterým smysl nemizí,
Přitom libých milovnice znění,

Buďtež tedy volné tomu zvuku,
Který k slovanskému pobízí
Plesu vaší Hesperidky ruku.

3.

Jestli jen to básnířstvím se volá,
Co lež, výmyslek a třeštivost,
Tak mně nepatří ta poctivost,
Nebo cizá jest mi tato škola;

Co já básním, to jest pravda holá,
Kterou vede jasná střízlivost,
Ne cit prázdný, aneb horlivost,
Kterou zažhnou obraznosti kok:

Básně mé jsou téměř ukazadla
Jen, a suché těch krás rejstříky,
Jejichž v oči skutečnost mi padla

Kdybych zpíval podle obyčeje,
Hymny mohly by mé veršíky,
A mé znělky býti Epopeje.

4.

Vy, kdo vyšších ke svým uměleckým
Dílům ideálů hledáte,
Severu se křivě rouháte,
Stranným hovíc okem luhům řeckým,

Bud se novým, bud se starosvětským
Krásy vzorem radše kocháte,
Sem svá zření různá obraťte,
Tato jedna všecko bude všeckým:

Lidskost s božstvím, cnost a lásky plamen,
Ušlechtilost tuto najdete,
Jaké nezná medičejský kámen;

I mých znojů učijete tudy,
K vinám pera mého řeknete:
Velkáť to tíž pro tak slabé údy!