Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• z části Kniha veršů výpravných

Kolem lásky rozmarína -
Žlutá rozmarína.

I.

Naposled už zvony při mši zazvonily,
naposled se lidé zbožně poklonili.
Jedni poklekali ještě po hřbitovu,
druzí pospíchali polem ku domovu -
a ten mysliveček v kamizolce šedé
černooké děvče polní cestou vede. -

"Lituju tě věru, milý můj Jeníčku,
poradím ti dobře, dej na velkou svíčku!"

"Svěcená ta svíčka ovšem plamen hoří,
ale moje srdce větší plamen moří;
svěcená ta svíčka ovšem mnoho platí,
ale moje bolesť víc se nevytratí!
Černooké děvče se 'mnou' chodívalo,
se 'mnou' za ruce se polem vodívalo.
Cestičku jsem zoral, dělal jsem ji užší,
abych blíž se tisknul k milované duši;
drobné kamení jsem na cestičku házel,
abych pomaloučku děvče doprovázel:
ztratila se láska drobném ve kamení -
však mně nebohému pomoci víc není!"

II.

Trouby hrajou, chasa výská,
myslivec si vesel zpívá -
dveřmi tvář se bledá dívá,
jak když k smrti se jí stýská.

"Hrejte, páni, lenit nechci,
dá se vám sic do trub plíseň,
zahrejte mi, vesele chci
černým očím zpívat píseň! -

Když jsi plela len,
měla's krásný sen -

jedna láska z hlavy vyšla,
druhá do srdce zas přišla
byl to krásný sen!"

Trouby znějí - "Do kola!"
myslivec zas zavolá.
Bledá tvář se nedívá,
z venku ale zaznívá
píseň jako v umírání,
jak by srdce šlo tam spát.
"Škoda toho milování,
že netrvá do skonání,
škoda nastokrát!"