Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kapitola XV. - Konec tého dne

Ač byla svatba Josefinčina v neděli časně zrána, byl přece dvůr a průjezd plný zvědavých sousedek, ještě před domem jich stál četný houf. Pozorovaly vše co nejbystřeji a úsudek jejich byl, že to byla "bledá svatba".
Nemínily tím výrazem jednoduchost, neboť ženich Josefinčin nedal se zahanbit, nevěsta měla od něho pěkné hedvábné šaty a kočárů bylo také dost, avšak sousedky měly přece pravdu. Známé sousedkám tváře všech oučastníků byly skutečně dnes nápadně bledy, jako by se bylo zrovna před výjezdem bůhvíco stalo. Že byla nevěsta na smrt bleda, tomu se nedivily, neboť "bledá nevěsta - veselá žena", ale za ní šel bledý pohnutím ženich s bezbarvou vždy slečnou Klárkou, družičkou, a náhoda tomu chtěla, že i ostatní obličeje vyznačovaly se toutéž barvitostí. Ba i kulaté tváře páně doktorovy, svatebního svědka, jež přece vždy jasně svítily, byly dnes nápadny. Jen Václav, družba, smál se a laškoval jako obyčejně; o něm ale bylo každému známo, že mu není nic svato. --
Odpůldne stál pan doktor před domem, oblékl si rukavičky a ohlížel se chvilkami do průjezdu, jako by na někoho čekal. Tu vyjde Václav, úplně oblečen, z krámu a přistoupí k němu.
"Na procházku, pane doktore?"
"Ano - do Stromovky!"
"Sám?"
"Ano - totiž paní Lakmusová tam také jde!"
"Aha, a slečna Klárka! Dnes jí to slušelo!" Pan doktor pohlídl rychle ulicí dolů. "A kam vy, pane Václave?"
"Do Šárky."
"Ještě s někým, to se rozumí, - snad s Márinkou?"
"Inu, to vlastně ne," usmál se Václav, "ale s domácími!"
Průjezdem ozvaly se ženské hlasy; na konci jeho byly se sešly Lakmusovy s domácími.
"S domácími?" divil se doktor. "Snad se nechcete zaplést doopravdy, - člověče, člověče!"
"Ale ale, pane doktore, vždyť vím, co činím, - já jen mstím teď naše pohlaví. Vy snad mstíte také, pane doktore?"
Panu doktorovi zakmitly oči v rozpacích. Odevřel ústa jakoby k odpovědi a nehlesnuv zase je zavřel. Odkašlal si lehce a pravil pak: "Tiše, už přicházejí!" --