Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V poslední době byla často zpívána národem a studenty národní hymna. Obyčejně se tak dělo na mítincích, na kterých se lidé ptali profesora Goldstückera a jiných, jakou penzi bude pobírat bývalý prezident republiky Antonín Novotný. Tázaní odpovídali, většinou popravdě, že nevědí. Načež shromáždění zapělo Kde domov můj.
Kdysi, když jsem byl ještě v rozhlase, obíral jsem se státními hymnami všech národů. Už nevím proč, ale dělal jsem takový pořad. Byla to zajímavá práce. Přivedla mne k názoru, že národové jsou povětšinou sentimentální. Když jsem ten pořad natočil, trval skoro dvě hodiny a byl k pláči. Písně povýšené na národní hymny byly tak smutné, že mně bylo národů líto.
Proto jsem velice pyšný na moravskou hymnu. Mnoho lidí se domnívá, že moravská hymna je píseň Moravo, Moravo, Moravěnko milá. Není to pravda. Moravská hymna je mnohem krásnější, velebnější a je všelidská. Není národa na světě, který by měl tak inteligentní hymnu jako my, Moravané, kteří na rozdíl například od Slováků národ nejsme.
A přece jen málo obyvatelů zeměkoule moravskou hymnu zná. Dokonce ani všichni Moravci ne.
Já ji znám a zpívám si ji velice často a s úctou.
Hymnu líbezné země Moravské (která není zemí) nezahraje ani ta nejznamenitější kapela na světě. Nedokáže to. Protože moravská hymna je - ticho.
Řeknu vám to naplno. Moravská hymna je pauza. Pauza mezi Kde domov můj a Nad Tatrou sa blýska.
Tato hymna nemá slova. Nic se v ní netvrdí, neproklamuje, nevnucuje. Není smutná ani veselá. Skládá se z absolutního ticha a ticho je moc krásná a plodná věc.
A tak zatímco jiní národové stojí v pozoru a vychvalují leposti své země a vynášejí je nad lepost jiných zemí, my na Moravě stojíme sice také v pozoru z úcty k Čechům a Slovákům, ale čekáme na svoji pauzu. Potom mlčíme a myslíme si všelicos.
Většinou něco hezkého, ale nevykřikujeme to nahlas a v tónech, necháváme si to pro sebe. Myslíme si v tom tichu svoje. A nikomu neřekneme co.