Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• společně s Jiřím Voskovcem
• 1935, úryvek

Obraz desátý

SVĚT NARUBY
(Před oponou)
(Georges a Jehan vyjdou před oponu)

JEHAN
Má pravdu ten snílek s tím jasnovidectvím. Já mám moc rád tohle prorokování, okultismus, hypnózu, mesmerismus a vůbec vědy exaktní.
GEORGES
To si myslím pane. Vzdělání, to je svůdná věc. Ušlechtilá.
JEHAN
Taky jsem slyšel. Takhle známí moc horovali pro vědy.
GEORGES
Jako vědy? Panečku, učenost ... náramné! Takový Flammarion, znáte?
JEHAN
Co to?
GEORGES
To je vědec, který vám například řekne, že vzdálenost Měsíce od Země, tu kolikrát urazí za svůj život pěšky průměrný venkovský listonoš.
JEHAN
Podívejte se, tak ono je tam poštovní spojení!
GEORGES
Prosím vás! - Co ti lidé všechno nevymyslí!
JEHAN
To máte jako ten atom, co tuhle rozbili.
GEORGES
A kde se to stalo?
JEHAN
Počkejte, v Americe, myslím, rozbili atom.
GEORGES
A komu to udělali?
JEHAN
Sami sobě. To byl jejich.
GEORGES
Aha, asi jej měli pojištěný.
JEHAN
Ale ne, profesoři nějací na univerzitě.
GEORGES
Prosím, tak už i profesoři na univerzitě jsou takhle zvrhlí. Jen když to může něco rozmlátit. - A mezi námi pane, co je to, atom?
JEHAN
... to je ... jak bych vám to řekl ... malá část hmoty.
GEORGES
Tak řeknu kousek.
JEHAN
To je menší. Kousínek, ždíbeček. Kousek, to je molekula.
GEORGES
Dobře, ale proč se ten kousínek rozbíjí?
JEHAN
To máte tak: vesmír, ne? To je jako ... třeba Slunce, že ano. Ekliptika, to je kolem dokola, a teď se to tedy točí ... to se rozumí ve velkém a jaksi, oni mysleli, že to jde donekonečna. No, a totéž v malém. Rozumějte: přijde Einstein a řekne: To se neví, jestli to někde nemá konec, a co, jaképak Slunce, v tom atomu to je zase tak, jenže malinkaté, no, a to Slunce malinké, když se rozbije ...
GEORGES
... tak je tma. Teď je mi to úplně jasné.
JEHAN
Ale to není všechno. Ten atom když rozbijete, tek je z toho najednou něco jiného. Prvek, víte.
GEORGES
Nevím.
JEHAN
Prvek, to je, když se něco nemění. Rozumíte, člověk není prvek, ale třeba linoleum ...
GEORGES
To je praktická věc.
JEHAN
A prvek k tomu. No, a teď máte možnost třeba rozbít atom a místo toho, co tam bylo, je najednou něco jiného. Víte? Zlato třeba: rozbijete olovo a je z toho zlato.
GEORGES
To vám tedy povím, že až tohle půjde dělat šmahem, že to bude pěkná věc. To bude zlato najednou jako dnes železo, a třeba zrovna železo bude hrozně drahé.
JEHAN
Ano. Do rána budou všechny koleje vykradené.
GEORGES
Budou jezdit zlaté lokomotivy. Žádné železnice, zlatnice! A budete-li chtít dámě koupit šperk, půjdete k Rottovi ...
JEHAN
... a koupíte jí skobu. Nebo zuby se budou nosit železné, celé rezavé.
GEORGES
To se ale potom s tím zlatem obrátí všechno. Třeba látky. Paní bude volat: Máry, vytřete tu podlahu brokátem! Večerní šaty si dá ušít z lavičníku.
JEHAN
Prostě svět naruby.
GEORGES
Já vám řeknu, že už je naruby i dnes, bez toho všeho.
GEORGES A JEHAN (zpívají)

Svět naruby

Celou noc a celý den,
Jako bych měl těžký sen,
Jako bych snil,
Jako bych nežil,
Jako bych sem nepatřil.
Když není to ve snáři,
Ať mi řeknou hvězdáři,
Zdali jen sním
Nebo zdali bdím,
Když naruby svět vidím.

Refrén

Je to divný svět, divné věci,
Když je pro lidi třeba
Pálit laciné žito v peci,
Aby zdražil chleba.
Je to divný svět, divná láska,
Když se mají dva rádi,
Ale když jim plynová maska
Při líbání vadí.
Divná loď, když nemá vesla,
Divný v bouři klid.
Místo chleba žvýkáme hesla,
Divný blahobyt.
Možná, že to vše pravda není,
Snad je to jenom zlý sen,
Čekám na svoje probuzení,
Čekám na nový den.