Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pozdravuji tě, chudobo,
pozdravuji tě, bohatství,
a vám, kdo zpíváte zpívajíce,
a vám, kdo stoupáte stoupajíce,
připomenout bych znovu chtěl
dny, jichž otěže vypadly z rukou vám.
Ó vzpomeňte!
K nohám žen se lísaly oceány,
jich lokte zdvíhaly prostor tmy plný,
a jak jste třeskutým tichem šli,
z mléčné dráhy úsměvů jejich
nebeské moci k vám promlouvaly.
Teď slyšte, kam ptáci volají zpět,
kam šikmé obrazy roků mizejí zvolna.
Snad možná spatříte ještě tam z ohbí
stromy mladostí své a odchodu plni
budete laskat tam v náručí kraje
tvář tekoucí vody, jež spěchá jak vy.
Snad nadarmo bylo úpění vaše
po cestách přímých a dáno vám ještě
těšit se z času, jenž v prstenu let
se otáčí jak váza útlého boku,
přinášeje obrazy známé,
tak známé, že jich už nepoznáváte.

***

Všechno, co plaché a něžné v nás bylo,
prchalo v laních a zůstalo dusno.
Listí štiplavý pach tak opojně vanul,
ječmen syčel jak hadi a mámily žáry
zrající výhně, v níž účast nebyla dána.
Tak blízko jste měli k matkám a stínům,
však žal váš se vzpíral chladivé něze
těch věčných, a nemaje podoby ještě,
kladl se na vše jak večerní šero.
Daleko zdál se paměti rozbřesk
i lampa, jež plála za zpěvu sestry.
Teď dlouho je jinak. Mezi váš dech
a prvotně temno je napěchováno dní.

***

Pás Oriónův nad dálkami
i ve vlasech pampelišky chmýří
už dávno stejně je drahé vám,
že neznáte množství slz, jež by je
vyvážilo, a dokud je čas,
na křídlech tkvět
a milovat
vám bolest dává
Však zpěv ten kdo dokončí, můj Bože?