Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• úryvek

Nikdo neuměl vyjmout ježka z klece kromě Jana Tleskače. Rychlé šípy se to naučily teprve z jeho deníku, nikdy však neměly možnost se ve skutečnosti přesvědčit, zda by to dokázaly, protože hlavolam nedostaly nikdy do ruky. A teď tady hlavolam je - a Jindra se usilovně snaží o to, co nedokázaly celé generace Stínedelských kromě Otakara Losny. Dostat ježka z klece ven!
A daří se to! Kupodivu - daří se to! Jindra namáhavě oddychuje, pot rozčilení se perlí na jeho čele - a ježek stále víc vystupuje svými výčnělky ze své těsné klece, kde - kromě několika vteřin loňského roku odpočíval celé desetiletí.
"Mám!" vykřikl pak pronikavě Jindra. "Podívejte se! Mám! Je venku!" Roztáhl chvějící se ruce. Na dlani levé ruky měl kovové pouzdro, na druhé dlani byla ostnatá kulička, rovněž z kovu, poněkud zrezivělá.
Rychlé šípy se k Jindrovi vrhly a prohlížely obě součástky hlavolamu. Bylo to k neuvěření! Hlavolam je v moci Rychlých šípů! Dokonce rozebraný! Byl to jeden z nejvýznamnějších okamžiků celého klubu!
"Dobrá! Ale teď dál!" vykřikl pak netrpělivě Mirek. Takřka vytrhl ježka z Rychlonožkovy ruky a pravil: "Musíme jednat rychle! Rozšroubujeme ho! Umřu nedočkavostí!"
Otřel kuličku a její ostny důkladně skelným papírem, až se pod nánosem špíny a rezu objevila ryska, která jasně naznačovala, že kulička se skládá ze dvou stejně velkých částí. Pokusil se oddělit je od sebe šroubováním podle deníku Jana Tleskače. Nepodařilo se mu to však, ač se namáhal, jak mohl.
"Olej! Přinesu olej, počkej!" zvolal Červenáček a již zmizel ve dveřích.
Netrvalo ani dvě minuty a byl zpět s lahvičkou strojního oleje.
Mirek celého ježka důkladně promastil, špičkou ostrého nože vyčistil rysku od posledních zbytků špíny a pak se opřel prsty znovu o výčnělky ježka, až mu klouby na prstech zbělely.
"Tak co - jde to?" toužebně šeptl Jarka. Neuvědomil si vzrušením, že může mluvit nahlas.
Napětí se stupňovalo každou vteřinou. Hoši ani nedýchali. Obklopili Mirka tak, že na ježka ani neviděl. Nebylo to však zapotřebí - stačilo jen opírat se prsty do ostnů ježka.
Pak ostny povolily. Pohnuly se na obou polokoulích ježka proti sobě, pomalu, ozvalo se téměř neslyšitelné skřípnutí a Mirek zvolal: "Jde to! Povoluje! Lidičky, já se zblázním!"
Vzápětí prudce odstrčil hochy a položil na stůl ježka, rozšroubovaného na stejně velké kusy.
Hoši se vrhli ke stolu.
Mirek zde stál jako bez ducha a díval se s vytřeštěným pohledem na stůl. Uvnitř ježka měl být plán létajícího kola narýsovaný na hedvábném papíru.
Z ježka se však na stůl vysypala jen zčernalá měkká hromádka čehosi neurčitého, co snad kdysi bylo papírem.
V jedné z obou polovin ježka byla maličká dírka prožraná rzí.
Hoši se dívali nechápavě jeden na druhého a v klubovně bylo takové ticho, že slyšeli bít i svoje vlastní srdce.