Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• Co má vlastně pořádný občan dělat?
• Česká kuchyně

POLITIKA A POLITICI, OUŘADY A OUŘADOVÉ, POLICIE A POLICAJTI

Co má vlastně pořádný občan dělat?

Kupec Chejn obdržel od berního úřadu v C. přípis, aby bezodkladně udal na berním úřadě adresu svého bratra Matěje, který jest hledán berním úřadem pro nezaplacení nějakých daní.
Pan Chejn nepohodl se kdysi se svým bratrem, a tedy zabil nyní dvě mouchy jednou ranou. Způsobil svému bratrovi nemilé překvapení a vyhověl jako řádný občan úřadům.
Napsal tedy:

Slavný c. k. berní úřad v C.!
Můj bratr Matěj Chejn jest obchodníkem v Neveklově a má jmění 20.000 K.

V hluboké úctě Josef Chejn.

Se spokojeným srdcem vážil dál kávu a prodával petrolej.
Zatím psaní přišlo na berní úřad a odevzdáno přednostovi s denní poštou.
Přednosta neznal žertů, a ježto všechny přípisy na berní úřad musí být kolkovány, byla vyměřena Josefu Chejnovi pokuta 50 K, poněvadž své psaní na berní úřad náležitě neokolkoval, a Josef Chejn vyzván pod následky exekuce, aby ji zaplatil u příslušného berního úřadu do osmi dnů. Rozumí se, že se odvolal. Odvolací instance rozsudek potvrdila, a když se Chejn odvolal k poslední instanci, byla mu pokuta finanční prokuraturou zvýšena na 120 K, poněvadž v přípise se mluví o 20.000 K a z každého tisíce korun byla vyměřena pokuta 3 K 50 h, tedy 50 K za nekolkování vůbec a 70 K z 20.000 K.
Došlo k exekuci a pan Chejn byl nucen zaplatit i s útratami exekučními 125 K.
Od té doby umínil si, že nebude odpovídat na žádné úřední přípisy, aniž by je kolkoval.
Za půl roku dostal nový přípis od c. k. berního úřadu v C.:

Poněvadž se vaše psaní s adresou vašeho pana bratra někam založilo, žádáme Vás, abyste neprodleně oznámil nám jeho adresu.

Rozumí se, že se pan Chejn lekl a šel se poradit k advokátovi.
"Každá strana musí být okolkována," zněla upřímná rada, "a musíte to napsat ve formě žádosti."
Pan Chejn tedy vzal půlarch, přeložil a psal:

Korunový kolek.
Slavný c. k. berní úřad v C.
Nížepsaný osměluje se tímto podati zprávu o nynějším pobytu svého vlastního bratra Matěje Chejna a svou uctivou žádost o přijetí této zprávy podporuje následujícími důvody.
A. Podepsaný vychodil tři třídy školy měšťanské. Viz přílohu A.
B. Jest očkován. Viz přílohu B.
C. Jest dle přiloženého vysvědčení C úplně zachovalý.
D. Jest ženat. (Příloha D.)
E. Jest náboženství katolického. (Příloha E.)
Z těchto důvodů osměluje se prosit, aby slavný c. k. berní úřad v C. vzal laskavě zřetel na jeho uctivou žádost, by dovoleno mu bylo oznámiti, že jeho bratr jest obchodník s obilím v Neveklově.
Nížepsaný slibuje, že uctivým chováním a pilností stane se hoden dobrodiní, bude-li jeho nejpokornější prosba milostivě vyslyšena.

Josef Chejn

Pak napsal rubrum:

Josef Chejn, kupec, žádá o laskavé přijetí své zprávy o nynějším pobytu svého bratra, sub litteris a, b, c, d, e.

Všechny strany řádně okolkoval a za týden obdržel obsílku k okresnímu soudu v C.
Berní úřad shledal v tom zesměšňování úřadu a postoupil dopis k okresnímu soudu, kde odsoudili pana Chejna na tři dny do vězení pro urážku úřadu.
"Tak co mám vlastně dělat," tázal se plačtivým hlasem pan Chejn. Soudce pokrčil rameny a pak řekl: "Respektovat zákony."
"A jak to mám dělat?" otázal se pan Chejn.
Soudce poručil, aby pana Chejna vyvedli ven, a poněvadž ze zármutku nad tím umřel, nedozvěděli jsme se, co má vlastně pořádný občan dělat.

Karikatury - 12. 6. 1911

Česká kuchyně

I poslanci jsou přístupni vůni moravských klobás. Pan poslanec Skuherský dával přednost klobásům drobně sekaným před hrubosekanými, stejně jako dával přednost vínu dalmatskému před vínem dolnorakouským a uherským. Jaká tedy byla jeho radost, když v osmém vídeňském okrese v zastrčené ulici, kde se spíše nadál, že potká podezřelé dámy, objevil dalmatskou vinárnu, za jejímž oknem skromně krčila se tabulka s českým nápisem "Pravá dalmatská vína. Dnes moravské klobásy drobně sekané se zelím". V druhém okně byl transparent, kde velkými písmeny bylo totéž psáno německy na průsvitném papíru. A pod tím "Johann Růžička". Pan poslanec vešel dovnitř. Bylo to za nevlídného dne, kdy obloha i politika je zachmuřena, kdy v kuloárech sněmovny nedají člověku spáti hlasité hovory kolegů poslanců u vedlejších stolů. Za těch okolností je nejlépe vyjíti si z parlamentu a hleděti se zotaviti někde a probrat z rozespalosti.
"Vida," pomyslil si poslanec Skuherský, když cítil teplou vůni zelí a moravských klobás, "tohle musím říci zítra kolegům v klubu."
Ve vinárně nebyl doposud nikdo. Vinárník Růžička chodil kolem poslance, najednou se zastavil a řekl: "Zítra máme patnáctého!" To byla čistá pravda, proti tomu nedalo se ničeho namítat. Pan poslanec kývl hlavou a vinárník zřejmě potěšen nad tím, že navázal rozmluvu, sedl si naproti na židli a pokračoval: "Zítra máme patnáctého, úterý, a to děláme špekové knedlíky a máme domácí uzené! "
Pan poslanec příjemně překvapen položil vidličku na okraj talíře a přátelsky odpověděl: "To přijdu rozhodně!"
Před očima vykouzlil si v tom okamžiku porci vonných špekových knedlíků a viděl černý, domácně uzený bůček, lákavě prorostlý, kde jemná vrstva masa pod vláčnou kůží prostoupena je tenkými vrstvami špeku. V tom okamžiku člověk lehce zapomíná na vyřízení státního rozpočtu.
"U nás máme pro pány hosty českou kuchyni," sděloval vinárník. Stával se sdílným a mluvil o prosté české kuchyni spíše s úctou než ze stanoviska obchodního. Hlavní důraz kladl na knedlíky a rychle přešel na bramborovou polévku s houbami, jakou dělají u nich na českém jihu.
"Také jsem odtamtud," pravil poslanec měkkým hlasem. Byla to pravda, neboť právě v jeho volebním okresu vaří tak znamenitou bramborovou polévku s houbami. Když ho volili, bylo sychravo a talíř takové výtečné polévky dělal dobře žaludkům jeho voličů.
Opět octli se u knedlíků, jež na našem jihu jsou velmi oblíbeny. Jsou to knedlíky zvané "bosáky", které se vyrábějí ze syrových bramborů.
Bylo to tak poutavé, že poslanec Skuherský úplně zapomněl na státní rozpočet, který právě se četl za malého napětí sněmovny, poněvadž se poslanci většinou nudili těmi číslicemi, kde stálo: 320 miliónů na vojenské účely, 22 miliónů na školství...
Z toho všeho zoufalství a nudy vytrhl příjemně poslance Skuherského hovor o knedlíkách, bosákách.
"Ty děláme," pravil vinárník, "také se zelím a s vepřovou."
Starost spadla náhle poslanci Skuherskému z beder, o kterých tvrdil vždy svým voličům, že od nich budou se odrážet rány vídeňské vlády.
Pil čtvrtku za čtvrtkou, stával se sdílným a viděl v duchu ty roviny mezi jehličnatými lesy, v nich rybníky, náležející schwarzenberskému panství, odkud byl kádr jeho voličů. Viděl ty statné postavy, z nichž mnohý plakal nadšením, když zvolili Skuherského za poslance. Zřel ty řady nadšených, kterým sliboval všechno na světě, malá stavení na českém jihu, kde o posvícení voní koláče a husa se zelím.
Bylo mu tak nějak příjemně po osmé čtvrtce vína, že řekl: "Přivedu vám zítra pány kolegy na špekové knedlíky."
Dal si ještě čtvrtku a zazpíval trochu falešně píseň z Blat, z které zapomněl začátek: "...zákolník dá kovář, když se dobře platí..."
Pak zaplatil, stiskl ruku vinárníkovi a šel do klubu.
Pány kolegy poslance z klubu velice těšilo, že objevili špekové knedlíky s domácím uzeným masem. Bylo to příjemné zotavení, když se debatuje o rozpočtu. Mimoto je dosti těžko najíti ve Vídni útulnou vinárnu, kde si nedělají z českých poslanců legraci.
A k tomu česká kuchyně...
První den přišlo jich na špekové knedlíky osm. Potom druhý den byly bramborové knedlíky ze syrových bramborů, kousek vepřové a trochu zelí. To jich přišlo už dvanáct. Pak chodili k obědu, odpůldne, večer, dopoledne. Střídali se ve vyhledávání této místnosti, zatímco se projednával rozpočet. Měli radost, že cítí vůni domácích krbů, jejichž představitelé je sem vyslali.
Pan Růžička byl spokojen a v českém listě, vycházejícím ve Vídni, dal uveřejnit tento inzerát:

DOMÁCÍ ČESKA KUCHYNĚ! - Dovoluji si upozornit české obyvatelstvo Vídně na svou vinárnu, kde dopoledne, v poledne i večer scházejí se čeští poslanci, aby si pochutnali na domácí české kuchyni. Jako specialitu dovoluji si podávati Špekové knedlíky se zelím a domácím uzeným masem. Dalmatská vína v hojném výběru. Jan Růžička, vinárník. Vídeň VIII, Scheirellschestrasse.

A pan vinárník Růžička se velmi diví dodnes, proč po tomto inzerátu žádný z těch pánů už tam nechodí...

Karikatury - 9. 5. 1920