Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• Agrární idyla
• Cestovní deník Dra Soukupa

POLITIKA A POLITICI, OUŘADY A OUŘADOVÉ, POLICIE A POLICAJTI

Agrární idyla

Mluvil jsem nedávno s jedním agrárním velmožem, který prohlásil, že celou jeho kariéru založila yorkshirská prasata.
Podávám zde jeho životopis, jak mně ho vypravoval a z kterého lze seznati, jak často takové velké čuně může se státi chloubou národa a svého majitele povznést k nejvyšším hodnostem. Muž ten, mající to yorkshirské prase, kanečka, zasedá totiž v zemském výboru.
"Narodil jsem se," počal vypravovati onen muž, "tak, jak se rodí všichni agrárníci. Pamatuji se, že při mém narození zabučela kráva v chlévě třikrát. Abych totiž nezapomněl, my jsme se tenkrát narodili dva. Já a tele té krávy. Tele chcíplo, a já jsem zůstal naživu. Rostl jsem utěšeně jako z vody. Tak mohou růst jen agrárníci. Když mně bylo šest let, vážil jsem čtyřicet kilogramů. Tenkrát mne vystavovali na hospodářské okresní výstavě v Nymburce. Pak jsem chodil do školy. Tenkrát, milý pane, nebyly ještě takové hloupé zákony, že se musí chodit do školy do čtrnácti let. Chodil jsem do školy jen do jedenácti, a to jen v zimě, poněvadž jakmile nastalo jaro, díval jsem se, jak skřivan lítá v poli, odpusťte, že pláču při této vzpomínce, neboť jsem si vždycky myslel, kdybychom tak mohli ty skřivany pěstovat a vyvážet je jako husy ze Sadské. Ty doby mládí jsou pryč. Dnes jsou už vůbec pryč ty staré časy, kdy jsme my agrárníci mohli mít ještě nějakou legraci s tím pracujícím lidem. Pamatuji se, že jednou byli lidé zaměstnáni v poli, najednou se přihnaly mraky, a nežli ti lumpové mohli nám to obilí odvézti domů do stodol, přišel příval a ječmen nám odnes. A víte, co udělal můj nebožtík pantáta? Poručil všem čeledínům, aby se na dvoře postavili k němu zády a svlékli si kalhoty. Pak jim střílel do zadnic štětinama, a měli jste vidět, jak byli ještě rádi a líbali nám ruce a všude po okolí říkali, jakého mají dobrého pantátu. Dnes už ty časy jsou pryč. Můj bratranec na Volyňsku praštil jednoho chalupníka býkovcem přes ruku, až mu ji přerazil, a dostal za to tři dny. - Rostl jsem tedy v ovzduší venkova a mohu říci, že právě jedině na venkově lze udělat rozumnému člověku kariéru. Již můj otec získal si v celém okrese dobré jméno tím, že kdysi se mu narodilo kůzle s třemi hlavami. Byl také zvolen obecním starostou krátce po onom velkolepém porodu.
Když pak jsem zdědil po otci statek a pantáta odešel na výměnek, představte si mou radost, když se mně narodilo tele se dvěma hlavami. Byl jsem zvolen beze všeho nyní já obecním starostou a zavedl jsem ve svém hospodářství plymútky, anglické slepice. Jedna z těch slepic snesla mně vejce, které vážilo čtvrt kilogramu a bylo vystaveno tu neděli po snesení v našem okresním městě s plným mým jménem. Nemusím vám ani připomínat, že tenkrát se mi podařilo vysedět vejce jedině tím, že jsem ho dal v drátěné síťce pod ovci. Z vejce vyklubal se neobyčejně silný kohout, který když dorostl, vážil 24 kg a byl taktéž vystaven v našem okresním městě. Když toho kohouta viděl náš okresní starosta, ranila ho mrtvice ze vzteku jedině proto, že měl kohouta, který vážil 18 kg. Nedalo se tedy nic jiného čekat, než že byl jsem se svými čtyřiadvaceti kilogramy zvolen já okresním starostou. Když jsem se stal okresním starostou, zavedl jsem chov yorkshirských prasat. Měl jsem kance, kterému jsme dali jméno Adolf, na oslavu jednoho předáka ze zemědělské rady. Můj bože, to vám byl kanec. Takový kanec se nenarodí ani za padesát let. Byl to takový kanec, že získal státní subvenci penízem tisíc korun. Když jsem tedy od státu dostal ty peníze, bylo to právě před volbami a současně šťastnou náhodou byla také hospodářská výstava v Praze. Pomyslel jsem si, že když mám takového kance, že mohu směle na okrese kandidovat, a když jsem potom na hospodářské výstavě dostal prvou cenu v oddělení státem subvencovaných kanců, byl jsem takřka jednohlasně zvolen zemským poslancem. Za dva roky nato získal jsem yorkshirskou prasnici, které, poněvadž předtím u nás na vsi byla přednáška o Zeyerových dílech, dal jsem jméno Mahulena. Tato svině vrhla mně právě před říšskými volbami třicet prasátek, a tak jsem se stal říšským poslancem. Za rok nato koupil jsem southdownského vola. Ten vážil, abych vám nelhal, 912 kilogramů a na hospodářské výstavě v Praze získal zlatou medaili, takže po celých středních Čechách všude na mě lidé ukazovali a říkali, když neznali mé jméno, alespoň: 'To je ten southdownský.' A tak jsem se dostal do zemského výboru."

Kopřivy - 23. 5. 1912

Cestovní deník Dra Soukupa

Úvod

Přinášíme dnes velice zajímavý deník dr. Soukupa, psaný na jeho cestách, který osvětluje jasně velkou duši tohoto slavného cestovatele.
Dr. Soukupa směle můžeme počítati ku známým středověkým cestovatelům Arabovi Ibenovi a ku slavnému Benátčanu Marku Polovi. Oba tyto muže předčí však dr. Soukup jak inteligencí, tak i větším názorem světovým.
Neměl-li slavný arabský cestovatel v devátém století a ve století dvanáctém slavný Benátčan tušení o existenci Ameriky, vyniká nad tyto dr. Soukup tím, že právě on za stopami Kolumba jede do té Ameriky, aby tu informoval neuvědomělé zbytky indiánského obyvatelstva o úkolech českoslovanské strany sociálně demokratické.
Jest však v tom tragédie osudu, že v dobách, kdy rozkládaly se v Americe velké a bohaté říše indiánské, nebylo ještě sociální demokracie, a když sociální demokracie je, tu jen poslední zbytky rudochů mají příležitost slyšeti vývody dr. Soukupa. Že však cesta dr. Soukupa není jen politickou, vidět z jeho deníku. Jest přírodovědeckou a povšechně výzkumnou.
A nesmí také nikoho zarazit, že dr. Soukup hodlá též rýžovat zlato na Dálném americkém západě ve prospěch tiskového fondu strany. V americké cestě dr. Soukupa leží pro každého z nás poučení, že když ve staré vlasti ztratili jsme vše, že nesmíme zoufat. Dr. Soukup šel jako mnozí za oceán a našel tam své štěstí. Dle posledního telegramu zvolen náčelníkem Dakoťanů a tří příbuzných kmenů indiánských v Indián Territory, což jest jistě úspěch velice čestný, kterého byl však s to docíliti jen muž znalý poměrů v rakouském parlamentu.

Deník

Dne...
Vyjeli jsme z Hamburku. Hamburk jest velké město a leží na řece Labi. Jedu na lodi Císař Vilém. "Až nebude císařů ani králů, nebude také lodi Císař Vilém..." Jedu však nyní na této lodi nezviklán na svém demokratickém smýšlení. A když za večera dívám se na rudou kouli zapadajícího slunce, tu loučím se se zbahnělou Evropou. Za lodí plují delfíni a zpívají Rudý prapor. Slyš ty delfíny, lide dělný, a uvažuj dobře, zdali není lépe jako volný delfín volně zpívat naši dělnickou hymnu. Chtěl jsem na lodi promluvit, ale dva lodníci na pokyn lodního důstojníka odvedli mne do mé kajuty v podpalubí. A tu ve visuté rohoži přemýšlím, jak bude zítra, neboť moře je nepokojné a mořská nemoc se blíží, aby jako kapitalisté vysála z nás poslední zbytky sil.

Dne...
Vítám tě, mořská nemoci! Nezdáš se mi více spárami kapitalistů, jsi demokratickou, neboť proletář i neproletář skloněn nad zelenou mořskou vodou, bohatý či chudý, odevzdává moři vše, co má v žaludku. Vítám tě, velká demokratko. Samo sebou se rozumí, že obzvláště sympatizovala se mnou. A demokratičtí delfíni snědli vše, co jsem odevzdal vlnám. Potom chtěl jsem promluviti o významu mořské nemoci v boji sociální demokracie, ale odvedli mne k lodnímu lékaři, který rozkázal, abych polykal lék a dva dny nevycházel na palubu z kajuty.

Dne...
Zažili jsme bouři na moři. Rudé nebe se otevřelo a rudé blesky křižovaly oblohou. Chodil jsem po palubě a rozdával hostům "Sociální demokracie v Čechách". Byl jsem poznovu předveden k lékaři, který mně dal projímadlo. Následkem toho byl jsem přinucen zanechati agitace.

Dne...
Měli jsme dnes na palubě koncert. Hráli anglickou hymnu, a tu jsem se v kajutě převlékl do mokasínů koupených v Hamburku a s výkřikem "Sláva sociální demokracii!" vyrazil jsem na palubu, abych dokumentoval své demokratické smýšlení. Byl jsem zadržen a odveden nazpět do kajuty. Nevím, co si mám o tom myslet.

Dne...
Potkali jsme žraloka a lodníci uspořádali na něho lov, který se zdařil, a žralok vytažen na palubu. Když mu rozpárali žaludek, našli v něm kalhoty, kabát, vestu a Právo lidu. Nešťastný soudruhu, neznámý hrdino! Sláva českoslovanské sociální demokracii, jejíž příslušníky naleznete i v hlubinách oceánu!

Dne...
Blížíme se Americe! Srovnávám si svá zavazadla a podrobuji prohlídce vše, co jsem nakoupil v Hamburku. Mám dva tomahavky, tři páry mokasínů a dva imitované skalpy. Pak mám s sebou srovnávací gramatiku jazyků indiánských a Old Shatterhand od Maye a knihu Syn lovce medvědů. Myslím, že to půjde.

V New Yorku...
Zažil jsem v kanceláři vystěhovalců nepříjemné dobrodružství. Jeden z úředníků se mne ptal, čím se chci v Americe živit. Když jsem se představil, odvedli mne do vedlejší kanceláře a za chvíli pro mne přijel krytý vůz. Odvezli mne do budovy, kde bylo několik pánů. Někteří z nich se křižovali, jiní si sahali na hlavu, někteří se smáli, jiní plakali, skákali a různě se pitvořili. Pak přišli tři páni, kteří se mne vyptávali, jestli se země točí, kolik je dílů světa apod. Když jsem jim odpověděl, chvíli se radili a pak mne odvezli zpět na vystěhovaleckou kancelář. Jak jsem se dozvěděl později, musil tohle prodělat také Pelant. Ve vystěhovalecké kanceláři musil jsem pak podepsat revers, že se budu živit v Americe poctivě, a byl jsem propuštěn...

V Chicagu dne...
Měl jsem tu první schůzi, a tu šel jsem si zařečnit na schůzi metodistů. Bylo tam asi tisíc metodistek s deštníky v jedné a s biblemi v druhé ruce. Když jsem si před řečí poručil whisky, vrhly se na mne a přelámaly o mne pět set deštníků. Pak přišel šerif a odvedl mne do policejních kasáren, kdež za půl druhého dne mohl jsem si vypracovati plán na další cestu. Jedu do Oklahomy, a to do Arbary, kde jsou samí černoši. Doposud jsem viděl asi tucet Indiánů; když jsem je zastavil a dal jim do ruky brožuru o úkolech sociální demokracie, běželi za mnou s revolvery po celé 81. avenue.

Oklahoma, v Arboře dne...
Jest to čistě černošské město a přijel jsem tam takřka v nevčas. Černoši právě tam pořádali řeže na bělochy, a tak mně nezbylo nic jiného, než ject dál na západ do Marmary, kde jsou samí běloši. Dozvěděl jsem se však, že v Arboře většina černochů jsou sociální demokraté.

Marmara dne...
Svolal jsem tábor lidu, na který přišel jen vládní úředník. V tomto městě totiž běloši lynčovali černochy v odvetu za Arboru. Tak jsem mluvil jen k vládnímu úředníku o českoslovanské sociální demokracii.
Když jsem ukončil, řekl vládní úředník "Very well," a vypůjčil si ode mne tolar, aby měl na vstupné do divadla, kde stříleli do černocha o ceny. Jedu do Persic-Townu.

V Persic-Townu dne...
V tomto městě jsou samí kovbojové. Usadil jsem se v mizerném hotelu Paláce, a když jsem mluvil s hoteliérem, že hodlám zde uspořádat schůzi, pravil, že to není možné, poněvadž se zde na řečníky střílí z revolverů. A když řečníka zastřelí, že ho přivážou ke koni a tahají po městě. Odjedu dál na západ do Evenicity.

V Evenicity dne...
Město toto je čistě farmářské. Svolal jsem tábor lidu do kostela, poněvadž jinde se tu neřeční. Sotva jsem počal mluvit četně shromážděným občanům o agrární otázce v Čechách, přišlo asi třicet mužů s ručnicemi a vyzvalo mne, abych sestoupil s kazatelny.
Za potlesku přítomných hodili mně laso na krk a vyvedli mne za město na železniční stanici s nabitými puškami, kde mne hlídali až do nejbližšího vlaku. Pak mne naložili na lokomotivu. Jedu do Beywingu.

Beywing dne...
Zde jsou samí mormoni. Když jsem jim chtěl řečnit, odvedli mne k jejich veleknězi, který mne po zuřivém zápase oddal se třemi starými babami, jichž se obec nemohla zbavit! Tyto staré báby budou mými posluchači do nejbližšího města, kde jim prásknu do bot.

Wyoming dne...
Po cestě trvající půl druhého dne získal jsem báby pro českoslovanskou sociální demokracii. Ve Wyomingu vyměnil jsem je za dobrou pušku u jednoho obchodníka. Zde ve Wyomingu počíná již pravý Západ. Když se rozhlásilo, že chci řečnit, tu podnikatel tamějšího Varieté dal rychle tisknout plakáty:

NEVÍDANÉ:
Pravý evropský řečník.
Atrakce prvého řádu.
Vydrží po tři hodiny mluvit.
Vedle tlupy ekvilibristů
nejsenzačnější číslo
programu.

Pak mne prosil, abych mluvil v černém oděvu, ten že zde ještě nikdy neviděli.
Varieté bylo nabito. Napřed přišli ekvilibristi, pak jsem musel já mluvit. Lidé se váleli smíchy, když viděli můj frak, a musel jsem přidat ještě jednu řeč. Majitel Varieté chtěl mě angažovat na týden za plat 20 dolarů denně, ale odmítl jsem to. Jedu do Indián Territory!
Tím končí zápisky dr. Soukupa. Jak již podotknuto, byl zvolen dle posledního telegramu v Indián Territory náčelníkem Dakoťanů a tří příbuzných kmenů indiánských a není vyloučena možnost, že za nějaký čas bude dr. Soukup vystupovat v Evropě se svou tlupou organizovaných rudochů jako sociálně demokratický Buffalo Bill.

Karikatury - 3. 10. 1911