ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Kvapil Jaroslav (*25.09.1868 - †10.01.1950)

­­­­

Sloky

  • báseň byla uveřejněná v Kalendáři Zlaté Prahy (1894) na straně 76

Mé umění je Tebou prozářeno
jak zlatým sluncem jitro v mladé kráse
a rhytmech světla, zázračná Ty ženo,
Tvým velkým jménem šťastno zachvívá se.

Kam říše snů mých sahá věčně mladá,
mých písní jásot nazývá Tě paní,
tam ve své slávě slunce nezapadá
a božská krása vůli Tvé se klaní.

V tu zlatou knihu nadšení a štěstí
snů vlastních touhu, již jsem s Tebou prožil,
jsem vítězně směl se Tvým jménem svésti,
bych Tebou velký k nohám Ti ji složil.

Dál z vůle vlastní zůstaneme ryzí
a vůle naše všechna pouta láme,
v mrak pod nohami banálnost nám zmizí,
již neznáme a kterou pohrdáme.

My obsáhnouti chtěli život celý
a životem svým jsme své smrti větší,
my matku krásu pochopiti směli
a všednost v poutech u nohou nám klečí.

Tak nedotknuté nízkostí a hložím
a velké láskou, která žhavě sálá,
mou poesií s uměním Tvým božím
nás v jednu bytosť krása požehnala.

Z tmy hrobů našich ona stíny plaší,
kam lehnem jednou v narcisy a růže,
a v zlaté knize mladé lásky naší
víc něhy zbude, než svět chápat může.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 10.01.2022

   
­­­­

Diskuse k úryvku
Jaroslav Kvapil - Sloky







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)