Menu
Vrchlický Jaroslav (*17.02.1853 - †09.09.1912)
Jarní větry (Eklogy a písně)
Rád slýchám z jara bouřné větry váti.
Má duše hne se, jak by chtěla bráti
se s labutěmi, které z jihu spějí,
a jak by chtěla v jejich vírném reji
nad step, jež dřímá, nad moře, jež duní,
se vznést a volat: Nesu jaro s vůní,
dám pažitu je, sadu dám a lesu,
a řeknu vlnám: Rychle vstaňte k plesu!
a řeknu k ptákům: Rychle vstaňte k písni!
Mám pro vše lék, co bolí vás a tísní;
lesk mého nebe kalný zrak váš zjasní,
co klíčí v srdcích, vstane, bude básní,
co klíčí v zemi, bude plným klasem,
a bude plodem; všady jedním hlasem
o novém jaru rozlehnou se zvěsti.
Já řeknu kmetu, který suché klestí
na kraji lesa sbírá: Ustaň, chudý,
jsem tobě teplo, já proniknu všudy,
do ňader země i v tvou jizbu šerou!
A milující dívce: Písní sterou
vzduch naplním, v nichž láska bude pláti!
Rád slýchám z jara bouřné větry váti.
Vždy zdá se mi, když v tmavých nocích dují,
že rozumím, co sobě vypravují:
Teď křídlo mé se pustou plání kmitne,
a v krátce tady bude pole žitné,
v něm koukol s chrpou, svlačec s zvonkem bílým:
a kam se nyní s drsnou písní chýlím,
tam děvčata len modrý budou pleti,
a s nimi v závod všecko bude pěti,
v azuru skřivan a křepelka v trávě;
kol těžký ruch se zbudí ve doubravě,
a zazní lomoz pluhů, bran a rýčů,
a koní řeht, hlas lidí, praskot bičů
a táhlý zvuk, při němž se brousí kosa,
stád bujná vřava, píseň, kterou bosa
si dívka nesouc žencům oběd zpívá,
a matky píseň, jež před vedrem skrývá
své dítko v snopů stín, je uspávajíc;
zřím jahodu, jež v hustém listí zrajíc
chce utržena býti v kráse svojí;
žní vidím shon a slyším, jak se pojí
z těch různých zvuků bouřná hymna plesu.
Rád ustoupím a schovám se v šer lesů;
ať země bují k zdaru pro člověka,
ať nový život v její žíly vtéká,
klas rozvlní a v hrozny plamen lije,
ať vše jest život, ples a poesie!
Rád slyším z jara bouřné větry váti.
Má mysl vždycky v starý park se vrátí;
zřím chýši, z mračen lesů smavě zírá,
vlašťovka u ní stébla k hnízdu sbírá,
a jaro tu, ač neví o něm zima.
Tak přes rameno stařeně, jež dřímá,
se dívá smavý hošík zlatovlasý.
V své duši cítím nové světy krásy.
Související odkazy
Diskuse k úryvku
Jaroslav Vrchlický - Jarní větry (Eklogy a písně)
Aktuální pořadí soutěže
- avrilka (3,0)
- Veru (2,5)
- Michaela Dvořáková (1,5)
Štítky
masopust strom roku hypnotizér william burroughs Bílý sníh modernismus O letadélku káněti honem legie Durynk a Neklan Artur a Leontýna michelup a motocykl matěj Brouček ochrana zdraví kamarád do deště Pygmalion rozbor tovaryš ifigenie v aulidě pardubice kronika kapesník o prázdninách psí bouda jezero ukereve hajný austenová Harryho Pottera nymburk dilema erben lilie
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 719 984 862
Odezva: 0.04 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2025 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí