Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

LIDSTVO

(Sen)

To průvod jest bez počátku i konce,
jde provazy spjat kol beder i pasů.
Zda trestanci, či šílenci v kýs Bedlam*
se potácejí v mlhách a klnou, lají
a prskají a rouhají se v skřeku,
vlas zcuchaný, podlité krví oči?
A děti jsou a muži, starci, ženy;
šat zdraný, na němž cetky zašlé slávy,
a koule u noh a na pěstích pouta,
ti v rukou žezla, čapky bláznů jiní
na hlavách, z jejich očních důlků bezdných
Smrt chechtá se, co s šedivého nebe
se lije plískanicí, vítr cuchá
jich cáry, v nichž se nahé tělo třese,
sníh šlehá do nich v hustých vločkách, lepí
se do jich vlasů: řvouce, slintajíce
a plačíce a klnouce jdou dále.
Sta katanů, jež nevidí, je žene
a šlehá důtkami a škorpiony
a knutami, jež slují Trud a Starost
a Bída, Zlata chtíč, Alkohol, Lítost
a Zoufalství v neznámou pekla Sibiř,
kde není úkoje a slitování,
kde Jahvé kamsi do výšin jim unik',
kde podle cest na kříži Kristus mlčí,
kde tupé civí Fatum poloslepé,
co klikatý blesk v sněžný oblak píše
nad jejich lbí své děsné Anathema...

* Bedlam = blázinec v Londýně

FINALE

Když vidím knih svých řad,
já mohu klidně spat.
Co moh jsem udělat,
zde jest!
a nedám si již rvát
své jméno ni svou čest.

(poslední báseň)