Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Druhé dějství, výstup 8.

KAREL IV.

KAREL IV. (sám. Přejde ložnici, pak se na chvíli zastaví)
To není pouhou náhodou! - Král Petr byl v rozpacích - páže se rdělo a třáslo - jediný Arnošt opanoval klidně, jak jeho obyčej, všech rozčilení! Ví Bůh a svatý Václav! S tou kaplí při večerním osvětlení to byla pouze výmluva - včasná výmluva - nic jiného! Král Petr měl jiné zámysly. (Přejde a zastaví se) Ale jaké? - Proč přišel hned po mé rozmluvě se Štěpánem? - Snad ho hledal - není mi známo, že by tak dobrými byli přáteli, aby zvěděti musel hned král cyperský výsledek politického poslání vévody bavorského. (Po chvíli přemýšlení) Zeptám se Arnošta, je přímý, jest můj starý přítel. (Náhle se zarazí) Ale kdy se ho zeptám, dnes již nepřijde; počkám do rána, musím počkat. (Zamyslí se) A což páže? - Ano, vyptám se teď pážete. (Jde k portiéře vedoucí do předsíně a náhle se zastaví) Ten hoch se podivně chvěl, zdálo se mi, jako by v tom rozčilení změnil svůj hlas - ten hlas mi byl velmi známý - jeho postava, tahy jeho obličeje... Bože, mně se rozednívá... (Uzří na zemi přelomený meč, zvedne jej a prohlíží) Mám světlo! - Hoch láme těžké damascenské meče jako mrkve - kdo umí to v celé říši? Císařovna jedině; roztrhnouti kovový pancíř shora dolů jako kus plátna, přelomiti podkovu jest jí hračkou. To jest ona! (Jde k portiéře a opět se zastaví) Jaké však by mohla míti císařovna úmysly? Snad se přece klamu? - Jednám vždy s rozvahou, zde však nadarmo se namáhám překřičeti vnitřní hlas, jenž praví mi, že páže to jest císařovna! Praví mi to onen hlas proto snad, že toužím po ní, že milá a sladká by mi byla její přítomnost? Což klamu-li se? (Rozhodně) Však pážete se vyptám, poznám přece, na čem jsem, a je-li to ona a bude-li jako posud hráti svou úlohu výborně, budu s ní hráti také. Uvidíme! (Odhrne portiéru) Pojď sem, hochu!