Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dvojí bouře

To moře, které pod okny nám hřímá,
jak zní s našimi srdci do souzvuku!
Jak v jeho bouři a v jich svorném tluku
se na tvých ňadrech dvakrát sladce dřímá.

Já tvoji šíj, noc vlny obejímá,
a oba svoji uspáváme muku,
jen potmě hledám tvoji malou ruku,
jež nudy balvany mi z čela snímá.

Jak ležel bych kdes na dně pohrobený
a uchvátil mne polyp storamenný,
ve objetí tvém chvěju se a bojím.

A čím bouř venku v chaos větší splývá,
tvé srdce slyším, jak z té vřavy zpívá,
a rty mé vodí k břehům - k bokům tvojm.

Gondoliéra

Jak z mlhy obraz vystupují
z par vodních v dálce Benátky.
Nad mojí hlavou poletují
z dnů mládí zlaté pohádky.

Hle, luna svítí, jak by snila
na cestu jim ...
Ó, kdybys nyní se mnou byla,
ty v ústa bys mne políbila,
to jistě vím!

Slyš, dumná píseň jak od Lida
zní melodií ztracenou,
břeh dozvukem jí odpovídá,
vzdech ňader mojich ozvěnou!
S ní touha má se probudila,
s ní sám tu bdím ...
Ó, kdybys nyní se mnou byla,
svou skráň bys v ňadra moje skryla,
to jistě vím!

My zřeli bychom do vln spolu,
jak hvězdy hrají nad vodou,
až zrak tvůj zkalen stíny bolu
by zaplál štěstím, lahodou,
až duše tvá mou oslnila
by leskem svým ...
Ó, kdybys nyní se mnou byla,
tu noc bys v ráj mi proměnila,
to jistě vím!

Dolce far niente

Jen stará vrba nad námi
se jako přítel sklání,
a kolem klid - jen v prsou mých
to srdce v divém plání.

Chceš-li ten mocný plamen znát,
sem k boku mému sedni
a pozoruj, jak slunce plá,
čím dále ku poledni.

Jak modré nebe šíří se,
v slunci se lesknou skály -
Či zaplálo to oko tvé
a rty se pousmály?