Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V sladké touze

Již hory v slunce západu
se zaskvěly a bledly,
a temné olše nad vodou
tajemný hovor vedly.

Jejich listí v svitu měsíce
tou pověstí se chvělo,
že zahledím se v oči tvé
a zlíbám tvoje čelo.

Že ty se ke mně přitulíš,
jak strom se k stromu sklání,
a v srdci mém že spočine
tvé lásky požehnání.

Byl v šeru to tvůj bílý šat
aneb stín lesní víly? -
Já k srdci sáhnul náhodou,
však - nebilo v tu chvíli.

Závoj

Jak anděl, když svou peruť rozkládá,
kol hlavy tvé se vznáší závoj bílý,
tvá postava se v jeho vlny chýlí
jak v rodný fontán snivá najáda.

Ten bílý závoj! - Stěží ovládá
tvých ňader vlny, které v něm se skryly
jak labutě, jež na jezeru zbyly,
když park se tmí a slunce zapadá.

Ó, jakým kouzlem závoj ten mne plní!
Jej nadzvednout? - Ha, štěstí! Vítr duje
a závoj lítá vesel kol tvých spánků!

A bílý prs tvůj vazby prost se vlní ...
Tak labuť, rozpnouc křídlo vzduchem pluje
a sněžné hrdlo noří do červánků!

Ekloga

V aleji, která stmělý park střeží,
co asi leží žlutého listí,
a padá stále, jako když sněží,
jako když hvězdy se čistí.

V pole a lada padá a padá
a z pole stáda jdou v davu -
zdá se, že vidíš, jak země žádá
do listí složit mdlou hlavu.

Přes nivy k lesu pavučin sítě
po zvadlém vřesu zlehka se nesou,
zde s tebou chtěl bych stát, moje dítě,
když nebem hvězdy se třesou:

Dívat se v lesy, kterak v nich zima
číhá a zdvíhá mlh clony,
dívat se v oči tvé, kterak v nich dřímá
příští máj sladký a vonný!