Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• Za trochu lásky je útlá knížka obsahující milostné básně Jaroslava Vrchlického, jež byly vybrány z jeho různých původních sbírek...

Jeseň lásky

To slunce má tak divný, žlutý svit
a hustou mlhou těžko, kalně svítí.
Chví na modrých se hroznech rosný třpyt -
tak z pavučin, které se všady chytí
a do vlasů nám hází mnohou niti.
Tím osvětlením bílá pleť tvá kdysi
na šíji, pažích plá tak znaveně,
jak z thyrsů úponky tu z vlasů visí
a oko teskně hoří ... ztlumeně
tvé srdce bije ... Nebude již bouře,
jen spousta mlh a pruh šedého kouře.

Intimní chvíle

Dej hlavu k hlavě, vedle sebe těsně,
a hleďme zimě v tvář i ve tvář Vesně,
co tady zmírá, co tu květem kyne! -
A přec to všecko jiné!

Dnes oba víme, co to všecko platí,
co dlouhou cestou žitím každý tratí,
co ubily nám chvíle nudy líné!
A přec to všecko jiné!

Co tenkrát byl nám rozkoše proud žhavý,
v nějž mladost, naděj vrhli jsme i zdraví
i touhu, která nikdy nespočine -
Jak dnes to všecko jiné!

Dnes pozadí má všecko: Jistý konec.
Zvěř znavená jest i chtíč, její honec,
jsou chladny břehy Hádu, byť i stinné -
a tím to všecko jiné!

Víc platí slovo, platí víc stisk ruky,
víc bolí všecky žití nesouzvuky,
víc blaží páž, jež po šíji se vine ...
Dík, je to všecko jiné!

Škádlení

Říkali mi: "Starý brachu,
co chceš s láskou ještě?
Vypadáš v tom jako krocan
ve přívalu deště.

Vše tak schlíplé, vše tak scíplé,
a přec tolik křiku,
nedělej se směšným bláznem,
zalez do kurníku!"

Vyslech jsem to všecko klidně
v hrdé beznaději,
vím to všecko - však ty písně
stále srdcem chvějí.

Nedivte se, kdo se jednou
živé vody napil,
neustane, musí za ní,
jak už z mládí kvapil.

Jeho srdce fiólka jest
od růžové vůně,
v té to dýše manou ráje,
v té to věčně stůně.

Hoďte fiólku tu starou
třeba mezi smetí,
vůně byla v ní a věčně
díkem k nebi letí!