Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil E. Hermann

Žába

Žába spatřila pasoucíhose býka velké krásné postavy. Sama jsouc postavy nepatrné, počala mu záviděti jeho velkost, i jala se nadýmati se, nafukovala se a všemožně se namáhala, aby býku co do velkosti se vyrovnala. "Nejsem ještě dost veliká?" tázala se sester svých při každém nafouknutí. - "Ne!" - "Ještě ne?" ptala se opět. - "Ó ještě dlouho ne!" - A žába nepřestala nadýmati se, až pukla.

Ponaučení:
Takých bloudů svět je plný:
v silách svých ač nepatrný,
jiné hledí předstihnouti,
sám až musí podlehnouti.

Dva mezci

Dva mezci stejnou se brali cestou; jeden obtížen byl obilím, druhý nesl pytel peněz. Ten, co stříbro nesl, hrdě si vyšlapoval a útrpně pohlížel na soudruha laciným zbožím obtíženého. Ač těžké jeho břímě bylo, přece vesele zvonkem na krku cinkal a nebyl by s nikým svůj náklad sdělil. Tiše a pomalu kráčel za ním soudruh jeho.
Náhle z houští na prvního mezka rota lupičů se obořila, za uzdu jej popadla a zajala; když pak se bránil, klesl pod ranami loupežníků. Vzdychaje mroucím volal hlasem: "Je to slíbená mi odměna? Můj soudruh, jenž za mnou kráčel, vyvázl se životem, já pak krev svou ve službě musím vycedit!"
"Příteli," řekl mu soudruh, "není vždy radno míti úřad vysoký. Kdybys byl sloužil jako já pouze mlynáři, nevedlo by se ti teď tak zle."

Lví podíl

Před dávným časem spolčily se kráva, koza a ovce s hrdým lvem, pánem krajiny, i učinili mezi sebou úmluvu, že věrně při sobě budou státi v míru i v boji, a že sdíleti budou poctivě zisk i škodu. Brzo nato koza našla v síti, kterou rozepnula, srnce a ihned zprávu o tom spojencům svým dala. Ti bez prodlení sešli se, a lev na čtyry stejné kusy srnce roztrhav pravil: "První díl mně patří, poněvadž jsem lev." Ostatní mlčí, on pak dále mluví: "Druhý díl si beru právem nejsilnějšího; třetí díl mi náleží co nejmocnějšímu, a nikdo nechť se netkne ostatku, komu je život milý!"

Perun a zvířata

Jednou povolal bůh Perun k sobě veškeré živočišstvo pod sluncem a vybídl je, aby sobe postěžovalo a řeklo, zdali jest spokojeno dary jemu propůjčenými; přeje-li si kdo cosi, že mu rád hned žádost vyplní. "Mluv, opice," obrátil se k této; "viz ostatní zvířata, porovnej se s nimi a rci, jak jsi spokojena."
"Aj, což mi schází?" prohodila lehkomyslně opice; "nemám-liž čtvero rukou obratných a hezké tělo? Hůř je tamto bratru medvědu, ten pěkně vyhlíží; jen ať do zrcadla se nedívá!"
Tu přišel medvěd, a myslíte, že si stěžoval? O nikoliv, on sám s sebou byl velmi spokojen, zato ale na ostatních leccos haněl. Slonu prý dán příliš malý ohon, uši zas prý by mohly býti menší, a v celku je prý velký nemotora.
Slon pak, ač moudrý byl, také podobně mluvil, jemu velryba se zdála převelkou a neforemnou býti. Mravenci byla blecha malou, sám pak sebe za obra považoval. Zkrátka, každý tvor haněl jiné, svými však vlastnostmi byl spokojen.
Nejvíce malicherných posuzovatelů nalezlo se mezi lidmi; pokládaje sebe za nejmoudřejšího, o bližních svých pohrdlivě mluvil i mudřec.

Ponaučení:
Jako zvíře člověk taky
chyby má, na ně dva vaky:
před oči si chyby jiných sází,
vlastní své pak do zadního hází.