Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil E. Hermann

Netopýr a kolčavy

Netopýr zabloudil do brlohu kolčavy. Tato již dávno jsouc úhlavním nepřítelem myší obořila se na zbloudilce: "Jak se můžeš opovážit na oči mi přijít? ty, jejíž plémě kde může mi škodí! Tyť jsi myš, přiznej se, ano jsi myš, tak jako já jsem kolčava. Ale vhod mi přicházíš, mám hlad již veliký, a ke snídaní mi dostačíš."
"Jakže?" zvolal uleknutý netopýr, "já že jsem myš? Ó dobrá kolčavinko, ty se mýlíš; kdo by ze mne myš udělal, byl by lhář a podvodník. Tvůrce udělal mne ptákem, dík mu za to budiž; zde viz má křídla. Ať žije, kdo vzduchem pluje!"
Tyto důvody lasici se líbily, uvěřila netopýru a propustila jej.
Za dva dni potom netopýr opět do doupěte jiné kolčavy zalétnul, která ptáky nenáviděla. Tato považujíc netopýra za ptáka s radostí vítala ho a na něj zuby cenila. Však i zde si netopýr pomohl. "Aj!" zvolal, "snad za ptáka mne máš? To's dobře na mne se nepodívala; což jsem opeřen? Jsem myš; ať zhynou všecky kočky, a myši ať žijou!"
To mu zachovalo život.

Poučení:
Tak chytrou přetvářkou a smělou řečí
vyvázl netopýr z dvojího nebezpečí.

Čubka a její sousedka

Byla kdysi čubka, jejíž čas přišel, aby porodila; ale neměla posud místa, kam by uložila mláďata svá. V nesnázi té zašla ku své sousedce, která ochotně jí svůj pelech propůjčila. Za krátko měla čubka četnou rodinu. Tu přišla sousedka a chtěla, aby jí čubka zas místo udělala, leč ta snažně prosila, aby ji tam ještě čtrnáct dní nechala. "Tu hleďte, kmotřinko," pravila, "moje mláďata ještě neumějí běhat." Družka svolila a za čtrnácte dní opět se hlásila, žádajíc nazpět svůj příbytek a své lůžko. Však čubka zuby ceníc pravila: "Opustím tvé bydlo i s mláďaty, dovedeš-li mne vyhnati; zkus jen toho." Štěňata byla již povyrostlá, což čubce smělosti dodávalo. -

Poučení:
Za dobrodiní zlým prokázané špatné užijeme vděčnosti. - Podejme nevděčníku prst, a hle, ani se nenadějeme, popadne celou naši ruku.

Lev a komár

Jednoho dne lev potkal komára. "Vary!" zvolal, "zmetku pozemský!"
Ta pohana zamrzela komára, i zkřikl rozkvašen: "Myslíš, že se tebe bojím, protože jsi králem zván? co mi do toho? Býk silnější jest než ty a prchá přede mnou dle vůle mé."
Jak dořekl komár slova ta, jal se bzučeti píseň válečnou, ulíti stranou, aby k boji se připravil, pak vyčíhav dobu příhodnou vrhl se na lva a zabodl mu své ostré žihadlo do krku i štípal jej nemilosrdně. Lev soptí, oko jeho blesky metá, řve, až všecka zvěř daleko široko se třese a bázlivě zalízá. To vše způsobil komár; nepatrný ten hmyz pohání lva s místa na místo, píchá jej do zad, štípá do tlamy, a i do nozder zarývá mu ostré žihadlo. Konečně dostoupil vztek lvův nejvyššího stupně. Neviditelný mu nepřítel jásá a směje se, že lev ani zuby ani pazoury svými zahubit ho nemůže. Nešťastný král zvířat sebou trhá, mrská ohonem, ohání se tlapami, až posléze unaven k zemi klesá.
Komár radostí nad vítězstvím svým hlasitě bzučí a odlétá, aby slávu svou rozhlásil. Na cestě však padl v síť pavouka a zahynul v ní. -

Poučení:
Dvoje naučení z této bajky máme: že nejnepatrnější z našich nepřátel nám často nejstrašnějším býti může, a že často, když velká jsme překonali nebezpečí, nejmenší nehoda nám zkázu přináší.

Oslové s náklady

Mezkař hnal před sebou dva šedé ušáky a vesele si při tom hvízdal. První osel nesl náklad mořských hub a lehce si vyšlapoval, druhý prohýbal se pod břemenem soli. Na cestě své došli k potoku. Bez dlouhého rozmýšlení sedl honák, jenž potok a brod v něm velmi dobře znal, na mezka s houbami a druhého hnal před sebou do vody. Tento kráčeje brodem klesl náhle do prohlubně, hned ale objevil se zas nad vodou; nyní vykračoval si vzpřímen, neboť sůl ve vodě se rozmočila, tak že břemene byl zbaven. Soudruh jeho, přihlouplý to chlapík, vida to potopil se také. Ale běda! brzy koukala mu z vody jen hlava, a osel i jezdec počali tonouti. Vpilať houba tolik vody do sebe, že nemohl osel ji unésti a ku břehu se dostati. Štěstí že spatřil je pocestný, který oběma z tísně pomohl; kdyby se k tomu nebyl nahodil, byli by oba bídně zahynuli. -

Poučení:
Co nám z toho plyne? Moudré naučení:
pitvořit se po jiných že vždy dobré není.