Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil E. Hermann

Krkavec hrající si na orla

Jednou zhlédl krkavec orla, kterak v silných svých spárech ovci do výše unáší, aniž by se unavil; i chtěl totéž učinit, neboť ač slabší, byl přece stejně mlsný, a přeceňoval síly své. Obletoval tedy nad stádem ovcí, až nejpěknějšího a nejtučnějšího beránka si vyhlédl, pravého to beránka obětního. V duchu již si nenasytný krkavec na výborné pečínce pochutnával. Nepovážil ovšem, že ovce těžší jest než sýra kus, a že chráněna jest svým hustým, měkkým kožichem. Bez dlouhého rozmýšlení napadl svou oběť; však ve dlouhé, kudrnaté srsti zamotal své drápy, a ač zoufale se namáhal, nebyl s to aby je vypletl, ovci pak vyzvednouti také nemohl. Přikvapil pasák, polapil jej, zavřel dobře do klece, a hloupý pták musel dětem pastýřovým sloužiti k zábavě. -

Poučení:
Neopomeň prve, než cokoli podnikneš, změřiti síly své.

Lev a osel

Královskému lvu zachtělo se kdysi opět jednou honiti a vystrojit si slavné hody; neměl však chuti na drobná zvířátka, neboť lahůdkou mu byli kanci, jeleni, daňkové, srnci a podobná zvěř. Aby jistěji něco ulovil, poručil oslovi, dobrému to křiklounu: "Ty buď mým náhončím a řvi co ti hrdlo stačí." Ukryl osla do křoví, přikryl ho listím a kázal mu řváti; vědělť, že hrozným osla křikem všecka zvěř se zděsí a dá na útěk, přičemž mu snadněji v cestu vběhne. A skutečně, jakmile se ozval křik oslův, pojalo zděšení zvěř tomu nezvyklou, vyplašena prchala zvířata slepě ze svých brloh a stala se kořistí lva.
Pyšně po skončeném lovu zvolal osel: "Nuže, neposloužil jsem ti dobře?"
"Ovšem," odvětil lev, "udatně jsi křičel, a kdybych nebyl věděl, kdo to křičí, byl bych také se poděsil."
Dobře cítil osel zasloužený posměch krále zvířat, avšak musel mlčeti, neboť netroufal si rozzlobit se na lva. -

Poučení:
Je-li co směšnějšího nad křiklouna se chvástajícího?

Mlynář a jeho syn

Starý mlynář se svým asi patnáctiletým synkem časně na cestu se vydal do města; hnali osla na trh. Aby však osel se neunavil a byl svěžejším na trhu, svázali mu nohy, pozvedli jej na ramena a nesli jej otec i syn jako nějakou drahocennou skleněnou věc. První, kdo je potkal, dal se jim do smíchu: "Jaké to bláznovství tropí ti lidé! takové tři osly jsem posud neviděl, a ten, jejž nesou, není z nich nejhloupější."
Mlynář slyše tato slova zastyděl se, a osla rozvázav postavil jej na nohy, a aby prázden nešel, poručil synkovi, aby na osla vsedl, sám pak kráčel za oslem.
Za chvíli potkali tři kramáře; ti jak podivný ten průvod spatřili, zdaleka již jeden z nich na klučíka volal: "Slez dolů, chlapče necitelný, a nech sednouti starce! nesluší se, aby šedý stařec kráčel za tebou jak lokaj."
I stalo se jim po vůli, a syn šel otci po boku, jenž na osla se posadil.
Za nedlouho brala se cestou tři děvčata, a ihned spustilo jedno z nich svým ostrým jazykem: "Jaká to hanba, nechat pokulhávat vedle sebe to dítě, co ten starý troup na oslu si hoví a ještě o sobě myslí, že moudrý jest."
Rozhněvaný mlynář není také líný na slovo, i rozpřede se hádka, jejíž konec jest, že mlynář uznává svoji křivdu. Aby svou chybu napravil, poručil chlapci, aby na osla přisedl.
Za chvíli přiblížili se k několika pocestným. "I hleďme," pravil jeden z nich, "jsou to blázni! vždyť ubohý ušák nemůže už s místa, zcepení pod nimi. Hej, jaký to způsob tolik na zvíře nakládat? Což nemáte útrpnosti se svým starým tahounem? Zdá se, že chcete na trh jen kůži jeho přinésti."
"Toť věru šílencem by musel býti, kdo by myslil, že všem lidem se zachová," pravil mrzutě mlynář a i se synem s osla slezl. Neušli daleko a setkali se s chasníkem, který hlasitě se chechtaje volal: "I na mou milou, to jsem ještě neviděl, aby osel prázden běžel a nechal pána svého za sebou klusat. Divím se, že jste si ho ještě do bavlnky nezabalili a ve škatulce do města neodnesli."
Však kmotr mlynář nedbal už na slova ta a myslil si kráčeje dále: "Dělej co dělej, světu se nezachováš; proto nejlépe jest jednati dle přesvědčení svého."

Vlk pastýřem

Hladový vlk dlouho už nemohl ulovit ovci v okolí; všude jej znali, a každý se mu vyhýbal. "Co nejde násilím, dokážu snad lstí," myslil si starý chytrák a umínil si přestrojit se za pastýře. Opatřil si tedy oblek pastýřský, přinesl si z lesa hůl a přes rameno zavěsil si polnici. Tak přestrojen doufal, že zdaří se mu jeho úmysl. Zticha přiblížil se ku stádu ovcí, při kterém skutečný pastýř po poledni dřímal; také věrný jeho pes hověl si ve spánku, i stádo odpočívalo. To bylo starému nenasytovi vhod. Ale na tom neměl dosti; aby ovce tím jistěji přilákal za sebou do lesa, jal se hlas pastýřův napodobiti. Ale dal si! Sotva tlamu otevřel, nezazněl z ní hlas pastýřův, nýbrž drsný řev vlčí, jehož ozvěna odrážela se v lese. Pastýř, pes i ovce strašlivým tím zvukem probudili se, a vlk hleděl nyní útěkem se spasit. Ale i to se mu nepovedlo. V zakuklení svém se zapletl, že mu nebylo možno utéci, i musel pastýři a psu jeho vzdáti se na milost i nemilost.