Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Lev, vlk a lišák

Lev, v stáří stižen dnou a nemoha se hnout,
toužil po prostředku, jenž zbavil by ho věku.
Je omyl vymlouvat králům věc nemožnou.
Lvu tolik zachtělo se léku,
že pozval lékaře k odborným poradám.
Mnoho jich spěchalo k chorému ze všech stran,
odevšad přiběhli receptů pisatelé.
Jen doktor lišák z tlupy celé
nepřišel k loži lva a klidně doma spal.
Vlk z toho těžit chtěl, a proto pomlouval
druha, jenž nepřišel. Monarcha v malé chvíli
rozhod, by lišáka z příbytku vykouřili
a k němu přivedli. Brzy byl předveden.
Ten věda, že to vše spískala vlčí hlava:
"Bojím se, Sire," děl, "že neupřímná zpráva
vrhla mě v náhlou nepřízeň
pro moje zpoždění malé.
Za vás se modle neustále,
konal jsem totiž pouť dle slibu v cizí zem.
Tam zřel jsem lidi vědy znalé,
s nimiž jsem rozprávěl o ochablosti zlé,
jež zvolna šíří se po vašem těle celém.
Žár třeba získat nejprve,
jenž poklesl už dlouhým věkem.
Kůži má dodat vlk za živa stažený,
pokud je teplá, dýmající.
Ten objev není bez ceny
pro živočišstvo zmdlévající.
Pan vlk vám jistě, libo-li,
poskytne toto oblečení."
Zprávy se králi líbily:
ve chvilce pak vlk živý není.
Stáhli jej, čtvrtili, načež pan král
jej nejdřív sněd, pak kůži vzal.
Kéž, páni dvořané, si škodit přestanete!
Neničte přítele, když přízeň získat chcete.
Vždyť případný váš zisk zlo splatí o to víc.
Každičká pomluva už pomstu v sobě nese:
v prostředí pohybujete se,
které vám nepromine nic.

Přednosti vědění

Dva občané se v rozechvění
přeli kdys o nějakou věc.
První byl mudrc beze jmění,
druhý - bohatý pitomec.
Ten toužil, aby učenec
byl poražen a posměch sklidil.
Domníval se, že každý z lidí
je povinen jej totiž ctít.
Nu, zkrátka hlupák byl; což nutno v úctě mít
jmění, jež do klína mu spadlo?
To je mi k úctě trochu málo.
"Příteli," říkal mudrci,
"vědět chci,
proč vás by kdokoli měl ctíti.
Jaképak je to živobytí,
jen knihy číst a číst! Co dokážete tím?
Vy a vám podobní v podkroví bydlíváte,
v červnu a v prosinci týž oblek máte
a sluhou jediným je nanejvýš váš stín.
Takoví chuďasové věční
stát nevytrhnou pohříchu.
Jen ti lidé jsou užiteční
již blahobytem svým jsou mnohým k prospěchu.
Těch radovánek jen! A všichni chválí si je:
kupec a řemeslník, ta, která sukně šije,
i ta, co je nosí, i vy, který tak rád
od mecenášů přijímáte
za špatné knihy dobrý plat."
Slova, v nichž drzost rozeznáte,
po zásluze stih osud zlý.
Vzdělanec nemluvil, ač mnoho mohl říci.
Válka jej pomstila lépe než satirici:
Mars zničil městečko, kde oba bydleli,
a zbyli z nich jen lidé pěší.
Ten hloupý zůstal bez přístřeší,
neboť jím každý pohrdal.
Ten druhý naopak byl ctěn a vážen všemi.
Hle spor a jeho rozřešení!

Není nad vzdělanost. Blázni ať žvaní dál.

Havran a lišák

Seděl kdys mistr havran na větvi
a v zobanu měl kousek sýra.
Pan lišák, na tu vůni citlivý,
hned touto řečí se mu vtírá:
"Dobrý den, pane z Havranů,
váš zjev mě okouzlil a hold teď vzdávám mu.
Lze-li snad hlas váš srovnávati
s oblekem vaším, nechci lháti,
pak v těchto lesích jste skutečným fénixem."
Bez sebe radostí, chtěl havran v štěstí svém
hlas překrásný mu ukázati.
Jak zobák otevřel, sýr k zemi ihned pad.
Lišák jej uchopil a děl: "Měj, pane, dík
a věz, že každý lichotník
na účet všech svých posluchačů žije.
To poučení mé nad tvůj sýr vzácnější je."
Pln studu havran přísahá,
byť i se zpožděním, že už si pozor dá.