Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka (2000, nakladatelství Gallery; ISBN: 80-86010-34-1)
• přeložil Miloslav Topinka
• jedná se o texty 2 dopisů, ve kterých se 16letý Arthur Rimbaud pokusil na poměrně nevelkém prostoru formulovat své představy o básnické konfesi
• v 1. dopisu, adresovaném středoškolskému profesoru rétoriky, naznačuje Rimbaud svou teorii vidoucnosti, kterou pak detailněji rozpracovává ve 2. textu, určeném 26letému básníkovi Paulu Demenymu
• Rimbaud je přesvědčen o tom, že pro dokonalého básníka je nutné především do nejmenších detailů poznat sám sebe, svou duši a vnitřní svět; teprve cílevědomým, "dlouhým, nesmírným a vědomým rozrušováním všech smyslů" má básník předpoklady k tomu, aby se stal vidoucím, a tím i někým jiným, kdo se dokáže plně soustředit na proměnu vnímání, které mu umožňuje pozorovat život a svět z úplně nových a jiných perspektiv, než je běžné pro obyčejného člověka; pro tento cíl je potřeba přinášet i další oběti: například poznat společenské dno a následně na základě vlastních zkušeností hledat nejvhodnější barvu a zvuk jazyka, ve kterém je možné zpracovat všechnu surovost bytí

I

Pan Georges Isambart
27, rue l'Abbaye-des-Champs
Douai /Nord/

Charleville, /13./ květen 1871

Drahý pane, tak jste zase profesorem. Řekl jste mi, že člověk má vůči společnosti jisté povinnosti; stal jste se součástí učitelského souboru: jdete tou správně vyšlapanou cestou. - Já mám také svoje zásady: nechávám se cynicky vydržovat; slídím po starých známých, po těch idiotech ze školy: všechno, co si jen dokážu vymyslet, tu největší hovadinu, prasárnu, ničemnost, skutkem či slovem, to jim dodávám: platí mi za to chlastem a děvkami. Stat mater dolorosa, dum pendet filius - Mám vůči společnosti jisté povinnosti - tak to má být; - a mám pravdu. - Vy máte taky pravdu, pro dnešek. Ale v zásadách, jimiž se řídíte, vidíte vlastně jen subjektivní poesii: Vaše úporná snaha dostat se znovu k univerzitnímu žlabu - promiňte! - to dokazuje. Vždycky však skončíte jako někdo, kdo je sám se sebou naprosto spokojen, kdo nic nedokázal, protože nic ani dokázat nechtěl. A to nemluvím o tom, že Vaše subjektivní poesie bude vždycky příšerně nudná. Jednoho dne, jak doufám - a mnoho jiných doufá v totéž - uvidím ve Vašich zásadách objektivní poesii, uvidím ji opravdověji, než byste to dokázal Vy! - Budu pracujícím: to je myšlenka, kterou jsem doslova posedlý, když mě šílený vztek žene do boje o Paříž, - kde přece ještě umírá tolik pracujících, zatímco já Vám tady píšu! Ale pracovat nyní, to nikdy, nikdy; jsem ve stávce.
Nyní se snažím žít co možná nejzhýraleji. Proč? Chci být básníkem a pracuji na tom, abych se stal vidoucím: tomu Vy neporozumíte a asi bych Vám to ani neuměl vysvětlit. Jde o to, dojít k neznámu rozrušováním všech smyslů. Je to příšerné utrpení, ale je třeba být silný, být rozený básník, a já v sobě básníka rozpoznal. To není vůbec moje vina. Není správné, když se říká: Já myslím: mělo by se říkat: myslí to ve mně. - Promiňte mi tu slovní hříčku.
Já je někdo jiný. Tím hůř pro dřevo, které v sobě cítí housle a nic než posměch nevědomcům, kteří se hašteří o něčem, co vůbec nechápou!
Pro mě nejste žádný učitel. Tohle Vám posílám: je to satira, jak říkáte? Je to poesie? Každopádně je to něco v žánru fantazie. - Ale, moc Vás prosím, nic v tom nepodtrhávejte, ani tužkou, ale ani v duchu:

POPRAVENÉ SRDCE
(přeložil Jan Zábrana)

Mé smutné srdce chvístá z lodi...
Mé srdce zalklé tabákem.
Oni své polívky tam hodí.
Mé smutné srdce chvístá z lodi...
Ta sběř to fórkem doprovodí,
ta, co se chechtá všemu, všem;
mé smutné srdce chvístá z lodi,
mé srdce zalklé tabákem.

Řev zupáckých a ztopořených
urážek mi ho zasvinil.
Těch fresek na zádi! Tak cenných,
tak zupáckých a ztopořených!
Abrakadabry vln, váš čenich
kéž by to srdce dlouho myl:
řev zupáckých a ztopořených
urážek mi ho zasvinil.

Až dobagujou ty své žvance,
co potom, srdce šlohnuté?
Ozve se chropot jako z kance,
až dobagujou ty své žvance!
Křeč v žaludku mě zbaví šance,
když znova, srdce, polknu tě!
Až dobagujou ty své žvance,
co potom, srdce šlohnuté?

Tím nechci říct vůbec nic. - ODPOVĚZTE MI NA ADRESU: p. Deverrière, pro A. R.

Srdečně Vás zdraví

Art. Rimbaud