Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• báseň z listopadu roku 1870
• název francouzského originálu: Le Dormeur du Val
• v českém překladu vyšlo pod více názvy - Vítězslav Nezval přeložil báseň jako Spáč v úvalu, Svatopluk Kadlec a Jaroslav Vrchlický jako Spáč v údolí

Spáč v úvalu / Spáč v údolí ve francouzském originálu

C'est un trou de verdure où chante une rivière,
Accrochant follement aux herbes des haillons
D'argent; où le soleil, de la montagne fière,
Luit: c'est un petit val qui mousse de rayons.

Un soldat jeune, bouche ouverte, tête nue,
Et la nuque baignant dans le frais cresson bleu,
Dort; il est étendu dans l'herbe, sous la nue,
Pâle dans son lit vert où la lumière pleut.

Les pieds dans les glaïeuls, il dort. Souriant comme
Sourirait un enfant malade, il fait un somme:
Nature, berce-le chaudement: il a froid.

Les parfums ne font pas frissonner sa narine;
Il dort dans le soleil, la main sur sa poitrine,
Tranquille. Il a deux trous rouges au côté droit.

***

Spáč v úvalu v překladu Vítězslava Nezvala

Toť díra zeleně, v níž tiše zpívá řeka,
vlévajíc do travin svůj stříbroskvoucí cár,
kam z pyšných pahorků sluneční světlo stéká,
toť úval se sluncem, jež ztrácí zde svůj žár.

Vojáček bez čapky a s nachýlenou šíjí
spí s ústy dokořán v modravé řeřiše
pod mráčkem, z kterého se proudy světla lijí
až na zem do trávy, kde leží na břiše.

Má nohy v kosatcích, spí, usmívá se sladce,
jak děcko v nemoci, když přitulí se k matce.
Přírodo, zahřej ho, je velmi chladný rok!

S nehybným chřípím spí za rosy, která studí,
spí s rukou složenou na svojí klidné hrudi
a dvěma ranami má prostřelený bok.

***

Spáč v údolí v překladu Jaroslava Vrchlického

To zelený je kout, kde potok zpívá,
na trávu věsí stříbro svojich pěn,
kde slunce horské hrdě v svět se dívá,
a údol paprsky jest naplněn.

Tam ústa dokořán, bez přilby hlavu,
šíj mezi řeřichou, mez kterou zkvětla,
spí mladý voják natažený v trávu,
v tvář bledou pláčí jemu proudy světla.

Spí. U noh kosatci je zkvetlo všecko.
Spí, usmívá se nemocné jak děcko.
Jej zahřej, přírodo, neb je mu zima!

Však vůní se mu chřípě nezachvějí.
Na ňadrech ruku maje tiše dřímá
a rudé díry dvě mu v boku zejí.

***

Spáč v údolí v překladu Svatopluka Kadlece

Toť kousek zeleně, kde řeka věsí v sítí
stříbrné hadříky svých zpívajících vod,
kam slunce s pyšných hor na malou louku svítí,
údolí paprsky kypící o překot.

Tam s ústy dokořán spí voják bez čepice,
do modré řeřichy si hrouže nahý vaz.
Spí v trávě, pod mráčkem, spí, žlutý jako svíce,
v zelené posteli, na kterou prší jas.

S nohama v mečících, s úsměvem v bledé líci,
spí spánkem hlubokým jak dítě stonající.
Přírodo, zahřej ho, je zima synkovi!

Květiny marně mu svou vůní chřípí budí,
spí v slunci, s rukama na tiché, klidné hrudi.
Pod pravým bokem mu pár dírek nachoví.