ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Rictus Jehan (*21.09.1867 - †07.11.1933)

­­­­

Ukolébavka pro smolaře

Hajej, drobečku, hajej, dadej...
Pěkně si na chodník sebou sek,
jak na jatkách boží dobytek,
či jako bys byl přivožralej.

Bum! Lidi se sbíhaj z vokolí:
"Mrtvička asi, to je marný.
Pojte ho vodnést do lékárny."
Ty mlčíš... nic tě už nebolí.

Milostpán v kožichu, samej glanc,
povídá: "Známe to! To je flanc!"
Ty ale mlčíš, nedáš ránu.
Jakpak by taky, dyž si v Pánu.

Ty budeš po pěkný štrapáci:
voblek máš nadranc jako hadrář,
z botek ti kouká pan domácí,
ale ne žádnej miliardář.

Vzduch ti už taky nepomůže.
Rozepnout? Kde bys vzal košili...
Ty si jó samá kost a kůže,
a střeva jak dyž ti vystřílí.

Už je to vidět, na co si chcíp!
Lidi jen mrkaj, je jim špatně.
Milostpán vidí, že bude líp,
s anglickou módou zmizet. Chvatně.

Hajej - dadej, zavři svý očka...
Od rohu, lehce, krok jak kočka,
dva strážníci sem už pospíchaj
a "Rozejděte se!" hulákaj.

Štěstí, žes skáchnul, jinak jistě
pendreky začly by pracovat,
dostal bys, že si chtěl "vyvolat
srocení na veřejném místě".

Jak si moh ale umřít z hladu!
V Paříži, na krok vod vejkladů,
plnejch tak všemožnejch lahůdek!
To byla sázka, viď? Dostals flek!

Sbohem... teď příde patologák...
Nemůže přeci každej tulák
muziku vo funuse mít tu,
pátery, vejkrop, věnce, kryptu.

Kdyby však dostal ses do nebe,
Syn Boží tam trefil na tebe,
pro to, jak sáhs nám do svědomí,
zamlč, proč vopustils tu zemi.

Neříkej: "Přicházím z Parízu,
k obrazu svýmu Jsi mě stvořil,
tady sem, abych se Ti kořil...
Co sem byl, poznáš mi na frízu.

Já skrz dřinu brzy přišel sem
vo mládí, zdraví, vo radosti,
nahej, dyž zestárly mi kosti,
chcípal sem pod Zlatým teletem.

Dyž sem pak, prázdná dojná kráva,
přišel a že už sotva lezu,
předříkali mi "Lidský Práva",
zazpívali mi marseillaisu."


Ukolébavka pro smolaře ve francouzském originálu (Berceuse pour un Pas-de-Chance)

Do mon pétiot; do ma tototte...
Te viens d' t'effondrer su' l' crottoir
comme un bestiau à l'abattoir
ou comme un qui s'rait en ribotte.

V'lan! Nib de fieu! Floc! Never more!
Les passants caus'nt: « C'est h'yeun' syncope,
faurait l' poser chez l' pharmacope! »
Toi... tu caus's pas, pisque t'es mort.

Un Mossieu qu'a un beau pardosse
dit: « J' la connais c'est du chiqué! »
Toi, tu t'ostin's à fair' la rosse
et tu t' tais pisque t'es claqué.

Ton bloum pisseux roulé à terre,
ta p'lur', tes tifs en escaïers,
tes sorlots qui montr'nt tes goigts d' pieds
font croir' qu' t'es pas un meuyardaire.

Voyons un p'tit peu c' qu'y t'a pris;
on t' lèv', on ouvr' ta requimpette,
v'là qu'on voit qu' t'avais pus d' liquette
et qu' tes boïaux sont vert-de-gris.

Oh! ça fait voir d' quoi t'es crevé;
chacun se z'yeute avec malaise,
le Mossieu lui... s' tire à l'anglaise
du temps qu'on t'arr'couch' su' l' pavé.

Do rataplan! Do Mad'moiselle...
de loin, légers comm' des gazelles
deux sergots s'amèn'nt essouflés,
la gueul' pleine de « Circulez »!

T'as d' la veine d'êt' cuit, autrement
qué qu'on t' pass'rait dans l' genr' mandales
pour t'apprendre à fair' du scandale
et « causer des rassemblements »!

C'mment mon pauv' vieux, en plein Paris,
à deux pas des chouatt's devantures
t'es clamsé faute ed' nourriture?
Pas possib', c'était h'un pari!

Tu sauras qu' c'est pas comme y faut,
qu' ça s' fait pas en not' « temps d' lumière »
et qu' les ceuss' qui dis'nt el' contraire,
c'est d' la grain' d'anars et « d' Bonnots ».

T'as donc pas pu te mette huissier,
proprio, barbot, financier?
T'as empoyé ton ézistence
à rester parmi les « Pas-d'-Chance »?

Sûr qu'avant d'en arriver là
t'as dû t' cogner à ben des seuils,
pus d'eun' fois rester chocolat,
le ventre vide et l' cœur en deuil.

C'est donc ça qu' t'as pas l'air content,
qu' t'as su' la tronche un mauvais rire;
en sombrant quoi c'est qu' t'as pu t' dire
si la Mort t'en a laissé l' temps?

Tu t'es p'têt ben revu p'tit gas
quand, au retour de l'atelier,
ton Pepa t' prenait dans ses bras
en t' disant: « Bonïour mon salé? »

Au temps des preumières quenottes
où ta Moman se saoulait d' toi
en t'app'lant: « Mon trésor, mon Roi,
mon cien-cien, mon loup, ma tototte! »

Et pis t' fesait dans les tétés
des papatt's et des çatouillettes,
et t'inondait de baisouillettes,
du quiqui à la berdouillette
comme eun' puïe d'orage en été.

Hein, si a t' voyait là ta Vieille,
A lèv'rait ses pauv's mains au ciel
en disant: « Moi que j' l'ai nourri,
y n'est claqué d' faim, mon petit! »

Maint'nant t'as p't-êt' jamais rien eu
que la Solitude et la Peine,
t'as p't-êt' jamais tété, goulu,
que l' téton mou de la Déveine!

Bah! à présent, do ma filleule...
Quoi qu' t'aye pleuré, quoi qu' t'aye souffert,
te v'là sorti de not' enfer,
t'es « arrivé », tu t' fous d' nos gueules.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 07.11.2014

   
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník - nenalezen žádný další obsah z autorovy tvorby
Čítanka-Dojmy z procházky
-Máminy moldánky
-Pouťové boudy
-Ukolébavka pro smolaře
Životopisy - autorův životopis nenalezen
­­­­

Diskuse k úryvku
Jehan Rictus - Ukolébavka pro smolaře







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)