ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Hořejší Jindřich (*25.04.1886 - †30.05.1941)

­­­­

Monolog bývalého pěšáka (Hudba na náměstí)

  • 1921

Nikdy jsem neviděl cizí země.
Jen trocha vzpomínek ze školy
myšlenku na ně živila.
Továrna, denní robota,
to byla mého života
neměnná městská idyla.

Poprvé osud se laskavě sklonil ke mně,
když vypukla válka.
Konečně kynula dálka!
Snad milost to nebyla, jenom škleb.
Mně - jako můj každodenní chléb -
udělili ji páni.
Nastalo toužebné cestování
Srbskem, Ruskem a Itálií.

Co jsem chtěl poznat, poznal jsem.
Viděl jsem:
Všude jsou stejné mozoly na tvrdé dlani.
Všude je stejné milování,
stejné umírání.
Noc se dnem se všude stejně střídá.
Jsme lidé, jsme lidé.
Jsme na světě sami.
Jen my jsme s námi.

Dnes opět jsem doma. Už neopíjí
hlas dálek. Vše slilo se v tichý sen,
radostný jako bílý den.
Ale má radost je nějak kusá.
(Snad i ta stará bolest dobolí.)
Vzpomínám stále na toho Rusa,
jak jsem ho bod', jak
rty rudé měl, modrý zrak,
obličej bílý jako křída.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 16.05.2015

   
­­­­
­­­­

Diskuse k úryvku
Jindřich Hořejší - Monolog bývalého pěšáka (Hudba na náměstí)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)