Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dne 19. září 197... jsem v městě Praha, tj. zde a nikoli v Chlumci, navštívil fu GRANIT, již šestnáctou instituci za poslední dva roky, a obdržel jsem od s. (s. = soudruh, neboli druh, přítel s jinými druhy, přáteli) Pavlendy, v druhém patře v místnosti 102 svůj šestnáctý Dotazník.
Na rozdíl od těch předchozích stálo zde vpravo nahoře, inkoustovou tužkou a rukou nejspíš s. Pavlendy, veliké hůlkové NEPROŠKRTÁVAT, tj. významné sdělení, protože na dřívějších exemplářích se nic takového nevyskytovalo. Považoval jsem tuto skutečnost za tak důležitou, že jsem se ihned rozhodl vyplnit dotazník ještě jednou, přestože předtím, když jsem ho přebíral od s. Pavlendy, když jsem ho jen tak zahlédl v jeho ruce, mě všechna naděje opustila.
Ale nyní tu byl bezprostřední vzkaz. Žádný z těch ss. (soudruhů), s nimiž jsem vstupoval do jednání dříve, necítil potřebu glosovat strohé otázky anebo dokonce předepisovat způsob iksování. Jim stačilo, že jsem to přinesl. Oplátkou mi obvykle za tři týdny posílali stručné vyrozumění, že se má žádost zamítá.
Já ovšem ve všech těch minulých dotaznících proškrtával, např. v rubrice 19, veřejné funkce, jsem iksoval soudce z lidu, kterým jsem nikdy nebyl, aniž bych k takovému poslání třeba jen inklinoval. Také jsem iksoval rubriku 27, jména osob v zahraničí, (...)
Tohle však byla výzva. Modrozelené oči toho Pavlendy, i to, jak se nahrbil, aby si podsunul pod zadek židli, (...), to bylo slibné.

Čtenářský deník

-

Dotazník aneb modlitba za jedno město a přítele