Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

STUDENT (stojí chvíli a rozmýšlí se)
A já, přátelé moji, budu vám kázati na text písma svatého o povolání Davida na vojnu. "I řekl David Saulovi: Nechť se neleká srdce člověka pro Goliáše; služebník tvůj půjde a bude se bíti s ním. Ale Saul řekl Davidovi: Nebudeš moci jíti proti Filištínskému tomuto, abys se potýkal s ním, nebo mládeneček jsi, on pak jest muž bojovný od mladosti své. Odpověděl David Saulovi: Služebník tvůj pastýřem byl stáda otce svého, a když přicházel lev nebo medvěd a bral dobytče ze stáda otce mého - já dostihal jsem ho a bil jej a vydíral jsem je z hrdla jeho. Pakli se na mne obořil, tedy ujma ho za čelist, bil jsem jej, až jsem ho i zabil." (Stojí na rozpacích.) A věru, přátelé: nevím, jak začít. Jsme tu v takém nezvyklém kostelíčku, kde se snad ani nehodí po kněžsku kázat. A jak bych mohl k vám jenom po kněžsku mluvit? Nechte mne tedy rozprávět o tom, co srdce moje cítí. Ne, nechce se mi mluvit k vám jako k vesnickým dětem.
- Nebyl David silným, otužilým mužem, když šel proti Goliášovi, a přece ho porazil. A to proto, že pevně věřil, že bojuje za čest národa svého, který nepřátelé jenom uráželi. Stáli oni proti vojskům izraelským a tupili je a posmívali se jim. A nebylo nikoho, kdo by jim, obrům, odpověděl. Bál se jich všechn lid, sklopil hlavu a mlčel a mlčel...
Stejně - jako dnes! Stojí tu všechen lid, hlavu sklání a mlčí a mlčí. A nepřátelé jeho chodí zatím dům od domu a týrají a berou otcům děti, rodiče dětem, ženichům nevěsty a nevěstě ženicha. A není, kdo by přišel před Hospodina a řekl: Již dosti! Až pokud nás zkoušeti budeš? - Hle - a jsou tu přece mnozí, kdož vydírali ovci z hrdla medvědova či z drápů vlčích! A jsou tu přece mnozí, kdož rozbíhali se za uchvatiteli stáda a bili je, až je i zabili! Ale kde jsou, když jedná se o uchvatitele člověka? Kde jsou, když svoboděnka naše, rozmarýnový věneček celého národa se nám bere a do prachu šlape? (Vášnivě.) Hej! tuto se dívejte!
A cože je to před námi? Království světa. A komuže je Bůh dal? Či nedal je nám všem? A kdože je uchvátil? Ti, kteřé nám teď panují a kralují - těm patří všechno - hej, zemanům, - hej, hrabatům - a chudobnému člověku, Slovákovi - nic - pranic? (Vášnivěji.) - Hej - tuto se dívejte! A cože je to pod vámi v šeru? Bučiny a hory a háje. A komuže je Pán Bůh dal? Či nedal je nám všem? Či řekl on při stvoření světa: Ty nebudeš patřit než panu Révayovi a zemanu Benickému? Hej zemanům a pánům dal on všechno pod moc a svoji spravedlnost?
Hej - tuto se dívejte!
A cože je to pod námi? Pole a dědiny. Komu patří pole? Čiže dědinám? Nepatří, kamaráde; Pán Bůh zase dal je jenom pánům? A zná tedy tento Pán Bůh zákon a spravedlnost lidskou, jaké nám třeba? Nezná. A když tento Pán Bůh dopouští, aby celé naše Slovensko tak trpělo od Spiše do Prešpurka, kdože to vše rozdělil tak, jak je - ne-li ďábel sám? A on chodí s karabáčem od dědiny k dědině a žene pána za pánem, aby roboty nepolevoval. A bere pán karabáč do ruky a honí išpány - berou išpáni karabáč do ruky a karabáčem učí nás znát svoboděnku naši - v trněné zahrádce kvítečko opuštěné. Ale cože bych mluvil dlouhou řeč? (Rozhlédne se.) Vy jste sůl země! Jestliže sůl zmařena bude, čím pak bude osolena? Tak řekl Kristus Pán učedníkům. A tak povídám teď já vám: Vy jste sůl země, vy horní chlapci. A Pán Bůh vám, horní chlapci, požehnej! (Sestoupí)
ZBOJNÍCI
Amen! (Dlouhou chvíli sedí tiše, pak teprve si oddychnou.)
JÁNOŠÍK
A Pán Bůh požehnej i tobě, bratře! Potřebovali jsme toho! A za ta pěkná slova děkujeme ti tisíckrát! (Stojí nehnutě.)
UHORČÍK
I já děkuji! (Podává ruku.)
ILČÍK (sňal širák)
A chudému studentu aj na knížku dejte!
HARALA
Já, já první! Pozdrav tě Bůh, bratře, kde máš širák?
STUDENT (smekne)
A co dělá tvoje rána?
HARALA
Skoro jsi ji zahojil!
ILČÍK
Dukát (hází do širáku) a ruku mi podej!
STUDENT (musí podat ruku)
PUTNOK
Dukát - a ruku!
HRAJNOHA
Dukát - a nezapomeň na nás!
GAJDOŠČÍK
A přijdeš-li do Ťerchové, mamku mi pozdravuj!
JÁNOŠÍK
A ty, Ďurico - na kabát angliu jim naměř oběma! A pořádné lokty - od buka do buka! Ať na nás nezapomenou!
STUDENT (přistoupil k Janošíkovi)
OBA (zvolna se obejmou a pak stojí opřeni druh o druha. V dálce najednou zasvitne to požárem.)
JÁNOŠÍK
A tu se dívejte - chlapci - kde to je?
UHORČÍK
To je - to je - nejsou to Mošovce?
ĎURICA
Nejsou! To bude Blatnice!
ADAMČÍK
A jak to krásně chytlo!
UHORČÍK
Dvůr - hoří ze čtyř stran. Jsou to Mošovce. Vidím to docela dobře.
JÁNOŠÍK
A jak to roste a roste! Kdož ví, nemá-li v tom Vlček prsty. Ubohý chlapec! Kde se asi toulá!
ADAMČÍK
Tvoje regimenty ho vždycky rádi uvidí.
JÁNOŠÍK
Moje regimenty! Slyšel jsi už, Podvlačík? Už prý mám regimenty Jánošíků. A ti všichni jen prý čekají na okamžik, kdy já dám povel, aby se sebrali a šli na pány.
STUDENT
I to by dobré bylo!
JÁNOŠÍK
I já si myslím. Ale o zemi, o zemi se bojím - aby při tom nevyprahla - a aby se na ní potom nemstili!
STUDENT
Ale pamatuj, že země, kde není a nebylo ohňů a bojů a svědomí, nestojí za nic. A u nás je toho potřeba. A proto já tak mluvil!