Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tento skeč je myšlen pro film, ale je napsán literárně jako dramatický výstup. Začátek musel by se při provádění filmu nějak povýšit na druhou a osoba chytrého dareby zachytit v širším rámci. Celá výprava do podzemí promítala by se do pracovny mezi dvě sedící osoby, pozdější děj doplňovaly by postavy, vznášející se chvílemi rovnoběžně s podlahou. Začátek hry hraje se rychle in medias res jako na loutkovém divadle.

OSOBY

DOKTOR X. Y. - znamenitý neurolog
JEHO SLUHA - který není němý
CIZINEC
PACIENT
KRÁL KADMOS se vším příslušenstvím

Lékařova ordinační síň. Jedna velká židle a jedna stolička. - Strže, jeskyně a propasti neznámé hory u Jónského moře.

DOKTOR (drží telegram v ruce): Ta bláznivá paní Briollayová mne uvede opravdu v zuřivost. Minulý týden prodávám její automobil. Nepotřebuje peněz, je v lázních, ale jsem jejím domácím lékařem a musím dělat i bankéře. "Doktore, prodejte moje auto!" Prodal jsem je. Co mám dělat? Moje telegramy nechává ovšem bez odpovědi. "Doktore, vyzvedněte moje cenné papíry a nechte u sebe! Přijedu!" Nejede. Proč nejede? Nač tento nový telegram?
SLUHA: ?
DOKTOR: "Vyzvedněte tentokráte 500.000 fr. a nechte u sebe. Přijedu dnes večer." Nepřijede. Snad přece přijede. Co je mi do toho? Jsem bankéřem? Nejsem. Ovšem je to moje nejlepší klientka. Čeká někdo v předsíni? Nikdo? Schovávat peníze pro rozvedenou nervózní paničku...! Vrátím se za okamžik. (Odejde)
CIZINEC: Pravíte, že doktor není doma? Odešel?
SLUHA: ?
CIZINEC: Ale doufejme, že se do půl hodiny vrátí? (Odejde)
PACIENT: Pravíte, že doktor zase není doma? Buďto váš doktor bude doma, nebo k němu přestanu chodit! Našel jsem něco nového. Převrat v lékařství! Konec starému šarlatánství! Za hodinu jsem tu!
SLUHA: ?

Pacient odejde.

DOKTOR: Zde by byly peníze. A tady - (sáhne pod stoličku) - by byly cenné papíry. Milión pod stoličkou v lékařově ordinační síni! Proč? Z rozmaru nevyléčitelné nešťastnice, která mne snad od zítřka začne týrat denními návštěvami.
SLUHA: ?
DOKTOR: Ptám se, kam to dát?
SLUHA: ?
DOKTOR: Zdá se mi, že vrzly dveře od předsíně.
SLUHA: ?
DOKTOR: Nezbude-li nic jiného... (Strčí peníze i s cennými papíry zase pod stoličku)
SLUHA: ?
DOKTOR: Viděl jste někdy tolik peněz pohromadě? Je to bláznovství.
SLUHA: ?
DOKTOR: Je to šílený rozmar.

Sluha odejde.

DOKTOR: Vlastně bych to měl dát do vedlejšího pokoje. Ale na nejobyčejnějším místě je to nejbezpečnější. Lupič, chtějící se ukrýt na ulici, udělá nejlépe, když se dívá klidně do prvního patra kterékoliv budovy. Co je?

Sluha vstoupí.

CIZINEC: Doktore, jste znám po celém světě, jdu k vám o radu.
DOKTOR: K vašim službám.

Sluha odejde.

CIZINEC: Byl jste mně doporučen jako skutečný odborník.
DOKTOR: Snad mne vám nevychválili nadarmo.
CIZINEC: Musím vám vykládati delší historii.
DOKTOR: Jsem připraven. Kolik je vám let? Prosím, usedněte!
CIZINEC: Pětatřicet. Ale proč se na to ptáte?
DOKTOR: Věděl jsem, že jste v kritickém stáří.
CIZINEC: Věříte v periodicitu vývoje?
DOKTOR: Jsem o ní přesvědčen. Období sedmi let je kritické.
CIZINEC: Ach, můj bože, vždycky jsem se divil tomu, proč moje matka zemřela v 28. a můj otec v říjnu 1908.
DOKTOR: Kolik mu bylo let?
CIZINEC: Právě čtyřicet pět.
DOKTOR: Není to sice dělitelno sedmi, ale to nerozhoduje. Období se protáhlo a číslice 45 nebyla vlastně než zakuklená 42. Jaká to byla choroba?
CIZINEC: Věčné bolení hlavy.
DOKTOR: Trpíte jím snad i vy?
CIZINEC: Nikoliv: mám po matce, či spíše po svém dědu z matčiny strany hlavu úplně klidnou, jenomže to nějak neklape.
DOKTOR: Svěřte se mi, mladý muži, a polovic bitvy je vyhráno. Smím zvědět vaše jméno?
CIZINEC: Nemám jména.
DOKTOR: Byl jste nějak vážně nemocen?
CIZINEC: Nebyl.
DOKTOR: Prohlédnu si vás potom. Vaše historie?
CIZINEC: Je jednoduchá.
DOKTOR: Co je ještě na světě jednoduché?
CIZINEC: Život, smrt a dělání dluhů, doktore!
DOKTOR: Řekněme! Věta příliš všeobecná, ale řekněme, řekněme!
CIZINEC: Před třemi lety podnikl jsem se svým přítelem výlet do krajin, které leží kolem Jónského moře.
DOKTOR: Myslíte Kavkaz?
CIZINEC: Můj bože, doktore, Kavkaz nikoliv, nýbrž jižní Itálii, Sicílii a řecký Epirus.
DOKTOR: Věděl jsem, že je to kdesi u Neapole.
CIZINEC: Nemá to s Neapolí náhodou nic společného než olivy a citróny.
DOKTOR: Jaký spanilý kraj!
CIZINEC: Můj přítel byl z oněch prazvláštních lidí, kterým zašlé věci nedají spát a kteří snaží se najíti kdekoliv jiskru pod popelem. Navštěvovali jsme stará hnízda mořských pirátů, stáli jsme na stupních rozvalených chrámů, toulali jsme se ze zříceniny na zříceninu, když tu jednoho dne za rozmluvy s venkovany přišli jsme na stopu prazvláštní věci. Vykládali nám totiž, že v jedné ze slují, kam už se dlouho nikdo neodvážil, v hoře, která byla pověstná svými jeskyněmi a brlohy banditů, je možno ještě dnes nalézti v podzemní chodbě podivnou místnost, kde na stole z balvanů stojí netknutý, jakoby přimražený pohár ze zlata a ze stříbra a jiné drahocenné věci, - který tam kdysi zanechal král, který se tu kál ze svých hříchů a proměniv se v draka, vstoupil na nebesa.
DOKTOR: Můj bože, jaký exotický nesmysl!
CIZINEC: Nesmysl poetický a historický zároveň, neboť můj přítel vytušil ihned, že jde o poklad krále Kadma, známého bohatýra z řeckých bájí, který opravdu někde na pobřeží Jónského moře zmizel, proměniv se ve "zmiji", jak praví staré rukopisy, což je ovšem totéž jako "drak". Rozmluvou s venkovany byla vybičována fantazie mého přítele i moje vlastní nezvyklou měrou. Prostudovali jsme mapy, zajistili jsme si doprovod několika domorodců, z nichž jeden byl známým zbojníkem, kterého se celé pobřeží bálo, slíbili jim polovinu kořisti a vydali se na výpravu do hor. Neptali jsme se, proč domácí lidé už sami dávno nesebrali celý poklad pod zemí, neboť jsme věděli, že domácí ruka by z pověrčivosti nikdy na tyto poklady nesáhla, a vlezli jsme do nitra hor.
DOKTOR: Lanovými žebříky?
CIZINEC: Neměli jsme než jeden a i ten byl zpuchřelý. Nedovedli jsme zaopatřit jiný. Čas kvapil.
DOKTOR: Jak to bylo daleko od pobřeží?
CIZINEC: Dva dny cesty.
DOKTOR: Slunce pálilo?
CIZINEC: Žhnulo...
DOKTOR: Krajina je čistá, zdravá?
CIZINEC: Myslíte, není-li tam malárie? Není.
DOKTOR: Jak jste přišel na malárii?
CIZINEC: Námořník z naší lodi jí později podlehl. Tak jsem se aspoň po čase dozvěděl.
DOKTOR: Pokračujte!
CIZINEC: Byla to skutečná výprava do nitra země. Sestupovali jsme tam otvorem, kterým jsme se sotva protáhli a když jsme se postavili dole na okraj jakéhosi skaliska, byla pod námi propast v šíři nejméně třiceti metrů.
DOKTOR: Čím jste svítili?
CIZINEC: Pochodněmi. Sestoupili jsme ve dvou dnech až k jakémusi jezeru, odkudž se táhly chodby napravo a nalevo, nad námi a vedle nás. Dva z horalů slezli s námi až k jezírku, ale pak už nechtěli dále jít, trvajíce na tom, že musíme dále sami. Popsali nám poslední chodbu před posvátnou síní a přenechali nás osudu. Vrhli jsme se udatně kupředu a našli svoji chodbu, jenom že když jsme přišli na její konec, byla zatarasena sesutým kamením. Museli jsme se pustit do vyklizování. Pracovali jsme svléknuvše se sebe všechen šat.
DOKTOR: Jen klid!
CIZINEC: Ach, promiňte, byl to bezděčný pohyb. Tyto vzpomínky mne přespříliš vzrušují.
DOKTOR: Pokračujte! Sleduji vás.
CIZINEC: Lopotili jsme se s tím celý den a celou noc, nečítali jsme hodiny, čas nám neimponoval vůbec. Poklad krále Kadma! Za hromadou pitvorných balvanů je ukryt poklad, o kterém zítra či pozítří bude hovořiti celý svět! Pracovali jsme do úpadu nestarajíce se o průvodce, které jsme zanechali u jezírka, nestarajíce se o pochodně. Měli jsme jenom dvě. Čekali jsme, že naši průvodci přinesou nám jiné, jakmile jich bude zapotřebí. Poklad krále Kadma! Ztratili jsme nakonec i rozvahu. Hradba kamení totiž povolila a my zvolna se zatajeným dechem přeplazili se přes ni do tunelovité chodby, v níž stál uprostřed stůl z balvanů...
DOKTOR: Stůl z balvanů... Vidím ho.
CIZINEC: Byla to tedy pravda!
DOKTOR: Nu ano, proč by to nebylo pravda?
CIZINEC: Svítili jsme na to zbytkem pochodně, kterou přítel držel v rukou.
DOKTOR: Poklad pak čítal...?
CIZINEC (jako v snách): Pět velkých zlatých nádob s řeckým nápisem. V nádobách ještě po staletích zbytek nějaké tekutiny.
DOKTOR: Dále! Nezastavujte se!
CIZINEC: Tři menší nádoby z červenavého zlata, naplněné drahokamy.
DOKTOR: Ještě něco?
CIZINEC: Třicet zlatých spon a obrouček, které jistě patřily kdysi královně.
DOKTOR: Měl jste je v ruce?
CIZINEC: Viděl jsem je, dotýkal jsem se jich.
DOKTOR: Co tam bylo ještě?
CIZINEC: Hromada pásů, z nichž každý měl cenu panství.
DOKTOR: A pochodeň?
CIZINEC: Dohořívala... Stranou ležel prsten.
DOKTOR: Proč se chvějete?
CIZINEC: Je mi zima.
DOKTOR: Vyprávějte, jaký to byl prsten?
CIZINEC: Zcela obyčejný prsten s temným kamenem. Nevím, proč mne vábil a přitahoval. Vzal jsem ho do ruky. Nasadil jsem si ho na prst. Vidím, jak můj přítel se na mne tázavě podíval. Otočím prstenem, a tu - doktore! - vidím svého přítele kdesi dole - jak stojí kolmo na mne a - mává zděšeně rukama kolem sebe... Chci volat, nemohu. Otočím prstenem a usedám vysoko nad svým ubohým opuštěným přítelem do výklenku nahoře na stropě... Sedím a zdá se mi, že přece jdu, ale úplně jinak než člověk, vidím, jak dole pobíhá můj přítel jako šílený a hledá mne -!
DOKTOR: Jen klid, jen klid! (Uchopí ho za pravici)
CIZINEC: Najednou vypadla tam dole pochodeň z lidské ruky a já hnán neznámými silami, prostupoval jsem skalami a dívaje se celým tělem dolů k zemi, viděl jsem jakousi tlupu podezřelých lidí hrát před otvorem do propasti karty... Otočil jsem prstenem a dostal jsem se šťastně k zemi zpět, ale v témž okamžiku, kdy jsem se chystal svrhnouti skálu dolů na darebáky, kteří nás poslali na smrt, aby nás mohli úplně obrat a oškubat, byl jsem vymrštěn do povětří a přenesen do starých Théb. Tam zjevila se mi neznámá postava, ale byl to jistě král sám, která mně řekla: "Vzal jsi můj prsten, nyní nos i moji kletbu! Nikdy neusedneš na této zemi, ale prochodíš všechny světy a do smrti klidu mít nebudeš!"
DOKTOR: Pohádky pro malé děti.
CIZINEC: Pravda!
DOKTOR: Dokažte ji!
CIZINEC: Četl jste, že za papežem loni objevilo se záhadné zjevení, když udílel poutníkům z Ameriky svoje požehnání?
DOKTOR: Ach, to jste byl vy?
CIZINEC: Byl jsem v Rusku, když vraždili cara. Oni mne však neviděli, neboť jsem zatím chodil hlavou dolů nad nimi!
DOKTOR: Máte ten prsten?
CIZINEC: Na ruce.
DOKTOR: Seďte, nehýbejte se! (Prohlíží mu oči) Ale - co je to?

Cizinec zvrátí hlavu, celé jeho tělo se proměňuje ve zmrzlý střechýl.

DOKTOR: To ještě scházelo! Mdloba! Hluboká mdloba! Hloupá zamotaná historie o ničem a chlap se poroučí. Naposledy i teď stojí nade mnou, či prochází se po stropě? Historie hloupá i zajímavá. Zdá se, že jde opravdu o dozvuky nějaké zajímavé výpravy. Prsten? (Zvedne ruku cizincovu) Opravdu, obyčejný prsten. S velkým kamenem. Ale tento kámen - (Přitáhne cizincovu ruku s prstenem blíže k obličeji, náhle zavrávorá...)
CIZINEC (rychle vyskočí ze stolice, zachytí doktora a posadí ho na židli): Hrome, to účinkovalo! Rychle! (Přejede doktorovi několikráte po spáncích a nad očima)
DOKTOR (upadá do spánku): Kámen...
CIZINEC: Zdá se mi, že jsme tam v jeskyni něco zapomněli?
DOKTOR (tiše): Ano, zapomněli.
CIZINEC: Co to bylo? Sestupte! Musíte se pro to vrátit! Zachyťte se pevně žebře a sestupujte!
DOKTOR: Nejsem ještě dole.
CIZINEC: Ach! Zdá se, že se žebřík příliš viklá?
DOKTOR: Viklá...
CIZINEC (dá doktorovi hůl do ruky): Držte se raději provazu po stranách!
DOKTOR: Sestupuji...
CIZINEC: Jak jste už hluboko?
DOKTOR: Je tu tma.

Cizinec běhá po pokoji a něco neustále hledá, při čemž se vždycky vrací k doktorovi a zase odchází ke skříním a zásuvkám u stolu. Všechno hledání je marné.

DOKTOR: Jste už dole?
DOKTOR: Ano.
CIZINEC: Pusťte provaz! Vezměte pochodeň! (Dá mu klobouk do ruky) Kupředu!
DOKTOR: Kupředu! (Zvedne se na polovic se židle)
CIZINEC: Kde je poklad krále Kadma?
DOKTOR: Poklad krále Kadma je...
CIZINEC: V jeskyni nalevo?
DOKTOR: Ano, nalevo!
CIZINEC: Lžete! Je třeba vyměnit pochodeň! Tato dohořívá. Čadí.
DOKTOR: Ano, čadí!
CIZINEC (dá mu smeták do ruky): Musíme ho nalézt!
DOKTOR (jde za cizincem): Musíme ho nalézt!
CIZINEC (otvírá dveře do doktorova pokoje): Půjdeme tam?
DOKTOR: Ano!
CIZINEC (vnikne do pokoje, vrátí se, zuřivě): Nic!
DOKTOR: Nic!
CIZINEC: Snad jsme ho zapomněli za výklenkem? (Jde k hodinám, hledá)
DOKTOR: Za výklenkem.
CIZINEC: Hlupáku! Ale tu pod balvany -? (Sahá pod pohovku)
DOKTOR: Pod balvany...
CIZINEC: Vzpamatujte se! Dnes anebo nikdy! Veďte mne! Kde je poklad? Kam jste ho dal? Vždyť jste přece dnes dostal telegram!
DOKTOR (pustí klobouk, hledá po kapsách, vyndá kapesník): Telegram.
CIZINEC (dovede doktora opět k židli a usedne na stoličku proti němu): Kdybyste si dal aspoň záležet! Čas kvapí a pochodeň dohořívá...
DOKTOR: Pochodeň... A poklad... (Tahá cizince zuřivě se stoličky, ale cizinec dívá se po světnici, nevěře doktorovu rozčilení)

Ve dveřích objeví se postava jakéhosi záhadného krále s korunou na hlavě. Cizinec vytřeští oči. Doktor tahá neustále stoličku zpod cizince.

POSTAVA: "Jsem král Kadmos a přicházím si pro poklad!"
CIZINEC: Moji lidé přece ujednali s vámi, že se rozdělíme?
POSTAVA: "Jsem král Kadmos a přicházím si pro poklad!"
CIZINEC: Nehrajte komedii! Poslouchal jste za dveřmi? Jsme u cíle a schází jenom maličkost.
POSTAVA: "Jsem král Kadmos..."
CIZINEC: Probudím doktora!
POSTAVA (rychle): Předám vás policii.
CIZINEC: Moji lidé...
POSTAVA: Nechte jich! Jste sám.
CIZINEC: Slibuji vám...
POSTAVA: Neslibujte, vezmu si! Po dvacet let sloužím bláznům, ale nyní chci mít konečně pokoj!
CIZINEC: Nejsem blázen.
POSTAVA: Kdož ví? Mluvíte příliš rozumně. A nyní hleďte zmizet!
CIZINEC: Nezmizím. Chci vidět, kde jsou peníze.
POSTAVA: Pravím vám, abyste zmizel.
CIZINEC: Nedopustím, abyste svého dobrodince okradl!
POSTAVA: Zavolám na vás policii! (Jde k telefonu)
CIZINEC: Račte, Veličenstvo! "Zde král Kadmos"! Bral jste si svůj mundur nadarmo! Nesundáte této maškary beztrestně. Chci vědět, kam jste ty peníze dali.
POSTAVA: Nedozvíte se!
CIZINEC: Počkám si.
DOKTOR (vytáhne konečně stoličku zpod cizince, vítězoslavně): Tu je! (Usedne na ni a křečovité se jí drží)

Cizinec uhodí se do čela.

POSTAVA (výhružně): Neopovažte se!
PACIENT (vběhne dovnitř): Ach, mám už toho až po krk! Buďto je doktor doma nebo přestanu k němu chodit! Našel jsem něco úplně nového... (Rozhlédne se) Ale co je to?
CIZINEC (se představuje): Dr. Petiot, Chicago!
PACIENT: Ale co to má znamenat?
CIZINEC: Malý experiment.
SLUHA (shodí plášť a korunu): Ano, malý experiment.
PACIENT: Měl byste raději hlásit pacienty a nikoliv dělat ze sebe blázna! Ale co je s vámi, doktore?
CIZINEC: Probudím ho, dovolíte-li!
PACIENT: Rychle! Děkuji vám. (Usedne do židle proti doktorovi, který si mne oči)
SLUHA (na cizince): ?
CIZINEC (s úsměvem): Vrátím se po páté.
DOKTOR (zatím se částečně vzpamatoval, mechanicky): Osmdesát franků.
CIZINEC: Sapristi!
DOKTOR: A přijdete zase pozítří. Váš případ je velmi vážný.
PACIENT (zuřivě): Doktore, objevil jsem včera večer na sobě příznaky nové psychoneurózy, která není dosud popsána v žádné publikaci...

Doktor se na okamžik ještě vznáší vodorovně ve vzduchu...