Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ISABELA
Co to tu vyvádíte?
KAREL IV.
Co by. Sedím. A držím vejce.
ISABELA (se rozhlíží)
Nejsou tu švábi?
KAREL IV.
Zatím jsem nepotkal.
(Isabela štítivě stojí, Karel IV. sedí s vejci a oba se tváří dost kysele. Pauza)
Taky si to myslím.
(Isabela na něho pohlédla)
Že se sem nemělo chodit. Zítra o nás bude klábosit... celý svět. (Vyčítavě) Nebyl to nejlepší nápad.
ISABELA (rozhořčeně)
Čí byl?
KAREL IV. (stále mrzutě)
Nekřičte na mě.
ISABELA
Vypadáte jako slepice.
(Karel IV. vztekle zvedl ošatku a užuž ji chce hodit na zem. Ale pak ji položí na stůl a rozesměje se)
KAREL IV.
Hvězdo mořská! Jsme to my lidi hloupá drůbež! (Přitáhl si soudek, poplácal jej) Duch země české! Vypasený, co?
ISABELA (se zájmem se sklání nad soudkem)
Švarné štěňátko. Hezčí než vy.
(Karel IV. neobratně převrací soudek)
(Isabela se rozhlédne, na polici je sada píp. Bere tu nejmenší a míří k soudku) Uhni se. Nic neumíš. (A obratně, odborně narazila soudek)
KAREL IV.
Excellenter! Svět ať se třeba zalkne!
ISABELA (si pár kapek hned ukápla na dlaň, přičichla, lízla si): Ze švestek? (Našla i dva kalíšky)
(Nalili si, vypili, mlaskli, pohodně se usadili)
KAREL IV. (si vzpomněl na tu urážku)
Divila byste se... co všecko umím. (Chlubivě) Já sedám na trůně... a holdují mně arcibiskupové! Přede mnou klekne každý! I kdyby byl beznohý!
ISABELA (pohrdlivě)
A co?
KAREL IV.
A to je krása!
ISABELA
Jsi osel! Pejcha tě nadouvá! A pukneš a bude z tebe louže omastku! (Vstala)
(Oba mlčí)
KAREL IV.
Křivdíš mně.
(Isabela mlčí)
Já jsem laskavý panovník! Nazývají mě otcem vlasti! Já jsem dal Čechám blahobyt! A mír! Vysoké učení... a města, trhy, most...
ISABELA (kousavě)
Odpusť. Přehnala jsem to.
KAREL IV. (se už zabral do výčitek)
Štrachám se až sem do kuchyně... potmě... jako zloděj... A ty se jen pošklebuješ. (Křičí) Zesměšňuješ mě! A já se nedokážu bránit!
ISABELA (smířlivě, přistrkuje mu kalíšek)
Napij se.
KAREL IV. (trucuje)
Nech si to! (Plačtivě) A já se tolik těšil... Když jsem už zavětřil kuchyň, já jsem si na chodbě skoro poskakoval, aby věděla! Kňučel jsem štěstím! (Napodobí ji) A co?
ISABELA (tiše)
Tak ty sis poskakoval?
KAREL IV. (to zamlouvá)
Napij se. (Zvedl kalíšek, chce si s ní připít, ale zas ho postaví) Mně pití škodí. (A napije se) Ať. (Smířlivě) Vztekám se jako...
ISABELA (smířlivě)
Jako lev!
KAREL IV.
Houbeles. Jako osel. Povídej mi něco. Něco o štěstí. Můžeš i kapánek lhát.
ISABELA
Říká se, že tady zůstaneš.
KAREL IV.
Kde zůstanu? Kdo říká?
ISABELA
Ve Francii. Už jsi panoval dost. Postavíš si hrad... U nás v Bourbonsku jsou příhodná místa. Nad řekou Loirou... A budeš si tam žít. Teď je tam drobet smutno... ale pak přiletí vlaštovky. Sedneš si před vrata... Sluníčko na tebe bude svítit... možná přijde i Pánbůh... ten opravdovský, ne ten kostelní... a mrkne na tebe: Bon jour. Co takhle k nebeskému dvoru? Ještě ne?
KAREL IV. (se vžil do té představy)
Ještě ne, Panebože. Ještě svítí sluníčko.
ISABELA (stále jako Pánbůh)
My na tebe počkáme. Není ti tady teskno? Nejsi tady sám?
KAREL IV. (stále v té představě)
Ne. Nás je tu teď víc. Vyhříváme se. Všichni, koho jsem míval rád.
ISABELA
Tys někoho míval rád?
KAREL IV.
Míval. Jenže... obyčejně na to nebylo kdy. Vždycky se někam spěchalo... korunovace... svatby... Branibory...
ISABELA
Teď na to bude kdy. Po tolika vítězstvích, po slavném harcování... (Už úplně jako Isabela) Člověk si zaslouží trošku si žít.
KAREL IV.
A dělat, co si zamane!
ISABELA
Chytat chrousty!
KAREL IV.
Podepisovat se pozpátku!
ISABELA
Svlíknout se do košile a strašit biskupy!
KAREL IV.
Spát!
(Zasnili se)
(Karel IV. lítostivě): Taková Francie asi nikde není. To je všecko lež.
ISABELA
Ale krásná, ne?
KAREL IV.
Ještě povídej. O té Francii.
ISABELA
Která není?
KAREL IV.
Teď je. (Vzal ji za ruku) Teď by i kámen lítal. Cedníky obrostou peřím! Jestli si spolu zamanem! (Zarazil se, střízlivě) Nebo ne? Nebo nic není? A nebude? Dřepíš někde na sněmu... v katedrále... Kolem je lidí jako brabenců... a jsi sám. A koukají na tebe kurfiřti... kardinálové... mlčí, ale jako by řvali: Umři! Umři! A kouká na tebe anděl nad oltářem a jako by šeptal: Umřeš. Umřeš. (Prudce) Ale já nechci umřít! Až jindy! Až to všechno dokončím!
ISABELA
Co dokončíš?
KAREL IV.
Říši! Svoje dílo! Svoje božské poslání!
(Isabela na něj úkosem hledí)
(Karel IV. se odmlčel. Už skromněji) A... sebe.
(Pauza)
Tobě se chce umřít?
ISABELA (o tom zauvažovala, pak)
Teď ne. Teď mám hlad!
KAREL IV. (o tom zauvažoval)
Kousíček ovaru...
ISABELA
Nebo zelí... do toho cibuli, jablíčko...
KAREL IV. (ohrnul nos)
Radši maso.
ISABELA (chodí po kuchyni)
Není tu nic. (Zastavila se před rybou)
KAREL IV.
Ta je z moře. To my Češi nejíme.
(Isabela pokrčila rameny, ještě se rozhlíží, vtom kamsi sáhla a opatrně, jen v prstech, daleko od těla, nese na stůl dvě kosti od šunky. Oba se na ně váhavě dívají)
ISABELA
Císaře a krále je to nedůstojno.
KAREL IV.
Pro královskou tchyni se to nesluší.
(A naráz si vyhrnuli rukávy a se smíchem popadli kosti a okusují je)
(Karel IV. při jídle) Jeden můj předek, kníže Oldřich měl služebníka a ten tak dobře vařil kančí ocas, že ho za to Oldřich udělal v Čechách biskupem.
ISABELA
Moudrý předek. (Jí) A ty jsi Čech?
KAREL IV. (zaváhal s odpovědí, pak)
Mají mě tam rádi. Mají mě za svého. Nebožtík Petrarca mi za to sprostě nadával. I Němci nadávají. Nešť. (Důvěrně) Ta jejich říše? Vrabčárna! Čechy, to je skála. A na té skále vystavěl jsem... (Pohlédl na ni) Tebe to nebaví.
ISABELA
Jez.
KAREL IV. (se znovu zamyslel)
Ale Uhry já nepustím.
ISABELA (praštila kostí o stůl)
Nebaví mě to! Ani malounko!
KAREL IV. (uraženě)
Jenom si nepřekousni jazyk.
ISABELA (vážně, naléhavě)
Dej si už pokoj! Jsi starý! Co ti pomůže, jestli získáš ještě nějakou horu nebo step? S trochou myší a zajíců? Vzpamatuj se! Podívej se, jak vypadáš! Tělo k pláči! A v duši? Tma!
(Pauza)
KAREL IV.
Když jsi lhala, bylo to zábavnější.
ISABELA
Nejde to, věčně si lhát.
KAREL IV.
Mlč! (Pauza, pak tiše, s povzdechem) Já to přece... všecko vím.
(Pauza)
ISABELA (konejšivě)
Zapomeň, že jsi císař. Vysyp to z hlavy.
(Karel IV. poslušně přikyvuje)
Aspoň na chviličku.
(Karel IV. přikyvuje)
Aspoň teď.
KAREL IV. (zatřepal hlavou, zaťukal si na ni)
Už to tam není.
ISABELA (žertem)
A co tam je?
KAREL IV.
Poslechni si.
(Vzala ho za hlavu a jakoby naslouchá, on jí přitom mžourá za výstřih)
ISABELA
Nemravnosti.
KAREL IV.
Vysypat?
ISABELA
Ne! (Opatrně ho drží za hlavu) Opatrně!
KAREL IV. (šťastně ji objímá)
Srdce moje! Čert vzal horu i step!