Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Magické sklíčko, ve kterém je všecko, stačí zatajit dech,
nekonečné štěstí, nekonečné hoře, labutí hejno v šedivých zdech,

zelený pokoj, kde je teplo, lidé jsou spolu,
voní káva, zátky od vína, leštěné dřevo stolu,

město nad řekou, zelený plamen ze skalic a z křivulí a z plechů,
město dobrodružství, prérii drátěných trav a gumového mechu,

trupy letadel, saze, šupiny, kostřičky ptáků,
lampióny a vztek, zelené iluze v nakyslém láku,

jemné krystaly krve a potu a soli,
parfém, signály, oba póly

a hvězdu, co teď padá, a blesk a brejle z hada
a všecko
bych ti dal,
na zeď bych ti to maloval,

a copak já ti dám,
copak já vlastně mám?

Studený pokoj,
vůni cihel a kmínu,
vítr do vlasů,
kamení,
hlínu,

odřené prsty, bláto na nohou,
voňavý horký život pod barevnou oblohou,

aspoň kus chleba a dobré slovo k němu,
město, ulici
bez parfémů,

věci trpké a hořké, poznanou lež,
zmačkaný papír, zlomenou věž,

hrnek,
lžíci,
aspoň pár bot, staré mapy,
vše co mě trápí,

vše co mi zbude, jednou, smrti vstříc,
svou pošetilost, málo,
skoro nic,

básně, které nikdo nečet,
sochu veliké lásky, u níž budeš klečet,

všechen horoucí úžas, že žiji,
všechnu bláznivou fantazii,

aspoň tabák, aspoň čistý stůl,
boty, kabát na zimu, hrubou sůl,

trochu vody, bláhovost, růžový drátek,
slzu, židli, vrznutí vrátek,

ani tu mizernou nekonečnost, ani tu labuť v šedivé kleci,
jenom veselou lidskou naději a jen pár obyčejných věcí,

skleněné sklíčko
- a jestli v něm nic není
alespoň prosbu
za odpuštění...