Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

PANU
SVATOPLUKU ČECHOVI.

Geneva, Lausanne a Vevey

Bernské Alpy zmizely v dálce...
Vzduch byl čistý, jasný, bílá temena vysokých vrchů ostře odrážela se od modré oblohy, na které nebylo ani mráčku... Teplý zářijový den chýlil se v odpoledne.
Na jihovýchodě, po levici, vyhlížely hory simmenthalské a freiburgské, po pravé straně mírné svahy, buď zalesněné nebo s jasně zelenými lučinami a porozesetými domky. Co chvíli viděti bylo stádo bravu, jehož veliké zvonce doznívaly do vagonu i přes hukot uhánějícího vlaku. Na celém kraji jako by dřímala poesie...
Jsme v Chexbres. Dráha pojednou zatáčí vpravo a vlak projíždí dlouhým tunelem. Laskavý spolucestovník, bodrý rodák z vaadtského kraje, upozorňuje, že nalevo bude pěkná vyhlídka.
Vyjíždíme z tunelu - a zdá se nám, že jsme na počátku ráje. Těžko popisovati. - Po tunelu de la Nerte na dráze z Arles do Marsilie, když asi pět anebo šest minut jsme byli v temnotách, také jako rázem otevřelo se před námi moře Středozemní v plné kráse. Tenkráte také chýlilo se k večeru a slunce obráželo se v tiché hladině nesmírných vod; dojem velkolepý, - ale daleko ne tak půvabný jako první pohled odtud na tenhle světa kraj. Vidíte pod sebou celý východní cíp jezera genevského a na západ velikou jeho část, se všemi jej obklopujícími horami. Ty hory nedostávaly se tenkrát zálivu marseillskému. Alpy savojské a valiské, Col de Jaman, Dent du Midi - mezi tím hluboké údolí a ústí rhônské, vrcholky hor pokryty věčným sněhem anebo pusty a prázdny, po jich stráních stopy lavin, dole, na jejich úpatí a při pobřeží, na sta domků mezi zelenými vinicemi a pastvinami o něco výše... V dáli probleskují půvabné hory jurské.
A to všecko kolem těch tichých, hlubokých vod. Nedovedu říci, v jak krásných, překrásných barvách stápělo se večerní slunce. Na západě bylo moře zlata; zde, na východním konci, jezero bylo modré jako to nebe nad ním, a klidné, tiché... V zrcadle jeho shlíželi se všichni ti velikáni, rozestavení kolem.
Kdyby bylo šlo po našem, byl by tady vlak zastavil a posečkal. Ale rychlík uháněl dále, na Švýcarský vlak ještě dosti rychle, - a půvabný obrázek sešel sice z očí, ale ne z mysli. Pořád a pořád na paměť mi vystupoval, až vrátil jsem se k němu, a pak zas a zase mne k sobě vábil a já neodolal...
V Lausanne vystoupili jsme a sjeli lanovou drahou do přístaviště Ouchy, odkudž nás parník donesl přímo k prvnímu cíli, do Genevy. Zatím nezastavíme se jinde, z Genevy bude času dosti porozhlédnouti se po březích jezera lémanského.
Všecka jezera Švýcarská jsou buď zelená nebo zelenavě modrá, jenom jezero genevské čili lémanské je čistě modré, azurové. Příčinu toho prý ještě nevyzkoumali. Pokud vím, zanáší se tím problémem genevský professor Sorret. Ať už příčina jakákoli, - překrásné jsou ty modré vlny, i když ostrý vítr hřebeny jim stříbří.
S paluby parníku, zařízeného dosti pohodlně, ale přece ne tak, jako parníky na jezeře vierwaldstaedtském, Lausanne rozkošně se nese. Jako hnízdo salanganní, přilepené na srázné stěně. Domy, jakoby stály jeden na druhém, malebně seskupeny jsouce kolem staroslavné kathedrály.
O něco dále od Lausannu jezero genevské, Lacus Lemanus starých Římanů a francouzský lac Léman, mezi Morgemi a Amphionem je nejširší, 13 kilometrů, a také v těch asi místech je nejhlubší, 334 metry. Vody jeho jsou jasny jako křišťál a poblíže břehů dno na mnoho metrů lze rozeznati.
Plavba na této západní části jezera neposkytovala takových krás, jako mnohé jiné jezero alpské: na straně levé Alpy, kupící se jako veliké schody k nebeské báni, však méně pittoreskní, než zvykli jsme je vídati jinde, břehy pravé pak mírně vystupující až k horám jurským, které těšily by se větší pozornosti, kdyby neměly v Chamonix mocného konkurrenta. - Ale brzo naskytne se vzácné divadlo. Na jihu, mezi zářezem dvou skalných vrchů objevil se jasně a ostře bílý vrchol Mont-Blanku, který odrážel se v klidné hladině vodní jako Narcis dívaje se do studánky. Nejvyšší hora evropská! Vzdoroval náramně dlouho lidské všetečnosti, teprve před sto lety první šlépěj poskvrnila panenské jeho témě. Teď musí snášet podobné zneuctění v letní saisoně bezmála každý den několikrát.
Pohled na celý řetěz Mont-Blanku zůstává s několika málo přestávkami, když vyhlídku zakrývají blízké kopce, až na konec naší pouti. - Byl již zpola soumrak, když blížili jsme se Genevě. Starý protestantský Řím už jen jako silhouetta kreslil se v temném purpuru zapadlého slunce. Vábný obraz. Nonchalantně rozkládá se na obou březích Rhôny, která divoce své proudy žene z jezera. S jedné strany obě hory salèvské, velká a menší, "notre Salève", jak říkají Genevané, třeba jim z něho nepatřil ani kousek; ležíť již oba, Grand i Petit, na území departementu savojského. Ale Genevu bez tohoto skalnatého pozadí nelze si mysliti. Zrovna k malému Salèvu celý ten alpský řetěz na pohled se pojí a s nábřeží je nejkrásnější na to vyhlídka. Když dávno slunce zapadlo, bílé vrcholky září ještě růžovým zlatem na temnající se obloze; jen vrcholky - úpatí až do polou halí se v šedou páru. Znenáhla slabě červená barva nabývá silnějších odstínů a přechází z jemného karmínu až skoro do krvava. A dole už je temno... Pak zvolna Alpy zhasínají, až zmizí i poslední jejich stín. - Alpenglühen.
V přístavu genevském kotví několik parníků a po jezeře prohánějí se lehké čluny rybářské s třírohými bílými plachtami "latinskými", jako ptáci bouřliváci. Štíhlé labutě a méně štíhlé kachny plovou bez překážky na jasných vodách a kupí se okolo ostrůvku Rousseauova, malého jako dlaň, ale porostlého houštinou vysokých stromů, kde je městská rada živí. Labutě byly zde nasazeny r. 1838; od těch čas zdivočely skoro docela.
Nevíte, na čem dříve má spočinouti vaše oko, zdali na tom mohutném pozadí alpských velikánů či na hladině jezerní nebo posléz na skupině čistých domů podél obou nábřeží.
Minulost Genevy je bohatá a pestrá dost a Genevané na ni jsou pyšni. Již Caesar na začátku první knihy svých kommentárů de bello gallico o ní se zmiňuje. Bránil odtud Helvetům přístup do Gallie, pobořil za tou příčinou most, který spojoval město s pravým břehem rhônským, a zřídil zde vojenskou stanici. Vystavěl prý také na ostrově při výtoku Rhôny věž, nesoucí dlouho ještě jeho jméno. - Geneva přivtělena byla panství římskému a s ním vnikli tam i římští páni bozi. Chrám Apollinův býval na místě, kde teď je kathedrála, skálu pak či veliký kámen, vystupující nedaleko levého břehu z jezera, nyní ve přístavišti proti nábřeží des Eaux-Vives, zasvětili rybáři bohu Neptunovi. Začátkem předešlého věku byly nalezeny nedaleko tohoto oltáře pohanského dvě malé měděné sekerky a nůž, kterým zabíjela se obětní zvířata. Teď jmenuje se kámen prostě Pierre de Niton. Pět věků Geneva zůstávala v rukou římských. Roku 443 stala se hlavním městem království burgundského, a tehda již se zde ujalo křesťanství. Roku 534 zmocnili se Genevy Frankové a podrželi ji až do konce IX. věku, kdy vévodila opět druhému království burgundskému, jehož poslední panovník Rudolf III. svou korunu králi Konrádovi odkázal 1032. Tento dal se zde korunovati za krále burgundského téhož roku od Herberta, biskupa milánského.
Od těch čas feudalové-biskupové genevští pořád se škorpili s císařskými hrabaty a hrabaty (později vévody) savojskými o nadvládu. Kapitola dosti neutěšená a zdlouhavá v dějinách Genevy. - Z těchto sporů však občané měli jen prospěch: duobus litigantibus vždycky tertius gaudet a dovedli různých dobyti svobod ku prospěchu a volnému, samostatnému rozvoji města. Biskup Adhémar Fabri slavnostně jim potvrdil roku 1387 novou organisaci města, které teď samo vykonávalo spravedlnost a vedlo správu policejní. Duchovní pastýř asi dobře věděl, proč to činí, jinak by mu byly ovečky šmahem k Savojským přeběhli.
Ale konečně v tom zápase páni biskupové přece jen podlehli a stolec jejich stal se v XV. věku pouze pramenem hojných příjmů vévodské rodiny. - Jho savojské však Genevanům nesvědčilo. Příklad Švýcarů pro svobodu je nadchl a r. 1526 uzavřeli smlouvu se svobodným Friburgem a Bernem, jichž pomocí nezávislost svoji chtěli uhájiti. Savojští páni všelijak hleděli svou moc udržeti a krutě pronásledovali nepoddajnou obec genevskou: apoštol svobody, François Bonivard, šest let úpěl v temných sklepeních vězení chillonského, Pécolat v mučírně jazyk si překousl a vplivl jej ve tvář svým katanům, a Berthelier, veden jsa na popraviště na náměstí ostrovní a přemlouván jsa, aby žádal o milost vévodu, odpověděl: "O smilování prosí jen zločinci, ne však lidé počestní. Ať vévoda sám modlí se k Bohu za odpuštění, nebo on mne vraždí!" A položil hlavu na špalek.
Proti takovým hrdinům a duchu pro svobodu tak nadšenému tyranové ničeho nesvedli. - Po příkladě Bernských obec genevská přijala officielně roku 1535 reformaci a zhostila se nadvlády. Poslední biskup, Pierre de la Beaume, opustil Genevu roku téhož, aby nevrátil se více, a republika byla prohlášena.
Od té chvíle Geneva nebyla již obcí, nýbrž státem, a pracovala neustále o upevnění samostatnosti se strany jedné a reformace se strany druhé. Obé se jí podařilo.
Po hlasateli nové víry Farelovi přišel r. 1536 do Genevy Kalvín. Přísné jeho mravy a zásady, veliká výmluvnost a stkvělé schopnosti získaly mu nesmírného vlivu nejen u spoluobčanů genevských, nýbrž daleko za meze malého tohoto kraje, ve kterém žil. Působením jeho Geneva stala se městem evropským a protestantům tím, čím katolíkům bylo sídlo nástupců svatého Petra. - Kalvín nebyl však jen reformátorem, nýbrž činností svou zasahoval i do veškerého ústrojí celé republiky, kterou na pevný postavil základ. Staral se stejně o veřejné školství, založil akademii, od nedávná universitu, a vypracoval zákonník občanský dle vlastních svých přísných zásad, jímž hleděl zameziti velikou nádheru tehda panující.
Vévodové savojští ztracené posice již nenabyli. Poslední pokus stal se v noci 12. prosince 1602. Savojští slezli po žebřících zdi městské chtějíce přepadnouti obyvatele ničeho netušící. Tito však zpozorovali nepěkné to konání ještě v čas a jako Římané na Kapitolu odehnali šťastně dotěrné dobyvatele. Místo klassické husy zaujímá při této události duchapřítomný nějaký bubeník. Do dnes Geneva slaví toto vítězství národní slavností zvanou "Escalade" (od slova escalader, slézti) každoročně 12. prosince. Ale proč při té slavnosti dětské maškarní průvody zaujímají první místo, nikdo mi nedovedl vysvětliti, třeba že sám conseil municipal uděluje zvláštní ceny nejlepším maskám.
Věk XVII. a XVIII. v dějinách našeho města klidně plynul. Geneva stala se útočištěm pronásledovaných protestantů ze zemí sousedních, obchod pak a průmysl stále rostl a se zveleboval. - V bouřných letech na konci minulého věku, - kdy také některé spisy rodáka genevského, Rousseaua (Emile a Contrat sociál) na rozkaz magistrátu byly veřejně spáleny, - Geneva přivtělena byla ku Francii a za Napoleona stala se hlavním městem departementu lémanského. Ale 31. prosince r. 1813 někteří vlastenci prohlásili republiku znova, kongress vídeňský potvrdil samostatnost, rozšířil její území a Geneva přistoupila ku spolku Švýcarskému. Deska na radnici městské hlásá potomstvu tento dobrý skutek; vděčná republika zavěšuje každoročně v den svatého Sylvestra pod tento památník obrovský věnec z čerstvých květin a nelze pochybovati, že také občané vínem a absinthem svých předků vzpomínají; zabijí tím dvě mouchy jednou ranou: svatého Sylvestra a vděčnost. Konstituce z r. 1845 přeměněna byla nejdříve r. 1842 a pak definitivně r. 1847 duchem veskrze demokratickým, čehož zásluhu má slovutný Genevan James Fazy.
Kanton genevský je co do rozlohy předposledním mezi kantony švýcarskými: obnášíť 279,4 čtverečných kilometrů; co do počtu obyvatelstva je dvanáctým: čítáť kolem 103 000 duší, z nichž na město připadá něco přes 70 000.
Geneva rozkládá se na obou březích Rhôny, při jejím výtoku z jezera, ale těžisko veškerého života je na břehu levém, ve starém městě, kde má svoje sídlo vláda a úřady městské. Tam je také universita, všecky hlavní školy a obchody. Obě části rozšiřují se značně od času sbourání hradeb, což stalo se asi před 35 lety. - Geneva je město bohaté a mezi obyvatelstvem čítá se více než sto milionářů. Dřívější puritanismus a upjatost karvínská ustupují znenáhla modernímu, volnému a luxuriosnímu duchu, ale jednoduchost dřívější dosud na mnoha místech se jeví, jak v životě společenském, tak i jinde. Zábavních místností, tingl-tanglů větších německých měst a podobných nedělních zábav Genevan zná poměrně velmi málo. Jenom za vlažných, letních večerů rozproudí se v městě veselejší ruch: jdeš po ulici a veselá hudba nějaká zavede tě ku velké některé kavárně na levém nábřeží. Stolky na chodníku obsazeny jsou slabě, za to na nábřeží plno je obecenstva, které platívá raději patama než mincí bernou, a před kavárnou, pod rozepjatou markýzou potulný nějaký pěvec ve fraku a pomocnice jeho také v úboru salonním ze všech sil ruší noční klid jezera lémanského. Křičí z plných plic, nebo hrají na piano a drnkají na kytaru.
Monumentálních, bohatých staveb je v Genevě pořídku, - snad jediné divadlo na Place-Neuve, a to imponuje pouze svojí façadou; sic také pěkným, ba nádherným vnitřkem. Ostatní, jako Bâtiment électoral, universita, konservatoř a jiné vynikají jednoduchým slohem; pěkné Kasino na Quai de Pàquis dosud není dostavěno. - Asi před 26 lety oslavovali 300letou ročnici úmrtí Kalvínova. Na památku toho vystavěli sál, řečený reformační, ale věru Kalvína důstojný, - nemůžeť býti jednodušším ani z venčí ani uvnitř. Je to budova dosti veliká, však bez oken (světlo padá s hůry) a prosta všech okras. Také uvnitř největší prostota. Jinak sál, ve kterém odbývají se koncerty a přednášky, účelu svému dobře vyhovuje, jsa velmi prostorný a výtečně akustický. Stavitele by, myslím, zajímala vzdušná a lehká konstrukce střechy.
Karel II., vévoda brunšvický, vyšívaný z vlastní země, trávil v Genevě poslední léta svého žití a odkázal po své smrti (1873) městu celé svoje jmění, asi 20 milionů franků. Za to vyžádal si skromný ten muž pomník, mausoleum, podle vzoru známé veronské arche degli Scaligeri na vhodném nějakém místě. Místo bylo nalezeno, velmi vhodné, na nábřeží proti Alpám, pomník vděčně s velkým nákladem a v podrobnostech uměle a krásné vystaven, jenom celek tvoří dojem nepěkný. Gothický ten náhrobek z bílého a červeného mramoru, nahoře s malou sochou vévody na koni vypadá spíše jako chef-d'oeuvre dovedného cukráře. - S darovanými 20 miliony obec pěkně si pomohla: vystavěla veliké kasárny, v nichž ostatně celý rok vojáka neuvidíš, leda na podzim několik dělostřelců, kteří mají myšlénky spíše všude jinde nežli u děl; pak divadlo, několik pohodlných silnic a ještě hodně jí zbývá.
Za bohatství svoje většina genevských milionářů děkuje vzkvétajícímu obchodu a průmyslu, zvláště zlatnickému a klenotnickému. - Historicky prý lze prokázati, že již v V. a VI. věku razily se v Genevě zlaté peníze a penězorazci nebyli tenkrát než zlatníci. Tito utvořili v XV. věku s klenotníky zvláštní cech sv. Eliáše, který pak jakožto État des orfèvres en or et en argent byl nově organisován r. 1566. Později různé školy, zejména kreslířská, podporovaly rozvoj tohoto odvětví průmyslového, jehož zvláštností jsou malby emailové - genevská specialita. Veškery výrobky vynikají jemným vkusem, krásnou úpravou a nejsou příliš drahé.
Veliké clo na tyto předměty bylo příčinou, že podloudnictví přes hranice francouzské znamenitě se vyvinulo. Jak nepokrytě a raffinovaně bylo prováděno, o tom svědčí tato historka. Vrchní ředitel francouzské pohraniční stráže hrabě X slýchal často vyprávěti o dovednosti, jakou bývají klamáni hraniční strážníci, i umínil si, nedůvěřuje svým podřízeným, sám se přesvědčiti, zdali to všecko je pravda. Přišel tedy sám do Genevy a koupil v nejčelnějším závodě za třicet tisíc franků různých klenotů s tou podmínkou, budou-li mu za jistou náhradu dodány beze cla, totiž podloudně do jeho bytu v Paříži. Majitel závodu zvyklý jsa podobné obchody, přijal podmínku bez odkladu a vyprosil si pouze písemnou poukázku na 5% kupní ceny jako náhradu za dopravu a místo mnohem vyššího cla, s podpisem kupujícího. Týž usmívaje se vzal péro a podepsal: Hrabě X, vrchní ředitel francouzské pohraniční stráže. Klenotník podíval se na podpis a pravil ukláněje se: "Pane řediteli, předměty, které jste ráčil ode mne koupiti, budou zároveň s vámi v Paříži." Hrabě X, sotva že se naobědval, poslal pro poštovní vůz a odejel hodinu po uzavřeném obchodě. Na hranici, u Bellegarde, představil se strážníkům, kteří přišli prohlížet vůz, vypravoval náčelníku stráže, co se mu v Genevě přihodilo, nařizoval největší bdělost na celé pohraniční čáře a slíbil zvláštní odměnu 50 luisdorů tomu, kdo na toto drzé podloudnictví připadne. Po tři dni a noci prý žádný strážník oka nezamhouřil.
Zatím hrabě X přijel do Paříže a po krátkém přivítání své rodiny a malém oddechu odešel do svého pokoje, chtěje se převléci. Na stolku spatřil úhlednou krabici, na níž na stříbrném štítku bylo napsáno jeho jméno a titul. Otevřel ji a k nemalému úžasu svému spatřil v ní klenoty, koupené v Genevě. - Klenotník srozuměl se totiž se sluhou hôtelu, v němž hrabě bydlil a ten pomáhaje sluhům pořádati věci jejich pána, vstrčil nepozorovaně krabici do kufru. - Vrchní ředitel francouzské pohraniční stráže byl takto prvním podloudníkem zemským.
Hodinářství genevské snad po celém světě svojí výborností je proslaveno. Na výstavě pařížské r. 1878 všech 48 vystavovatelů-hodinářů genevských bylo cenami vyznamenáno. - Řemeslo to zavedl zde Charles Cousin r. 1587. V letech dvacátých tohoto věku založena byla škola hodinářská, teď ve správě městské. Průmysl tento neustále se zdokonaluje, podporován jsa mimo jiné čilým obchodem a různými odbornými listy zde vycházejícími. Ze Genevy vyšly první remontoirky a mnohé jiné pěkné novoty v hodinářství.
Malířství na emailu, o němž svrchu jsme již zmínku učinili, na vyšší stupeň povznesli hlavně Theodor Turquet z Mayernu a Jean Petitot. První z nich, tělesní lékař Jindřicha IV., krále francouzského, a Jakuba I. i Karla I., králů anglických, dovedný chemik, nalezl způsob vhodného míchání barev a imitací barev olejových. Své vynálezy sdělil s krajanem Petitotem, který také ze Genevy do Anglie přišel a vynálezy Turquetovy zdokonalil. Nejznamenitější jeho dílo je podobizna hraběnky Southamptonové dle Van Dyka. - Emaily moderní starým se vyrovnají a stejně jsou hledány.
Hrací stroje a krabice jsou také specialitou genevskou, neb aspoň vyrábějí se zde v dokonalosti nadobyčejné. Fabrikanti velmi rádi otevírají cizincům svoje salony, kde vyloženy jsou vybrané orchestriony a hrací stroje. Slyšeli jsme jich několik (v ceně 500 - 1000 fr.) hráti kusy z různých oper, úryvky ze skladeb orchestrálních atd., ale veškero naše očekávání daleko bylo předstiženo. Není to jednotvárný drnkot obyčejných strojů, při nichž turecká muzika hlavní hraje roli, nýbrž skutečný hudební požitek. Různými přístroji možno docíliti různé barvitosti zvuků tak, Že zdá se nám, že slyšíme celý sbor se vší jeho rozmanitostí, jenom že jemněji, jako z veliké dálky. Také piano a forte, crescendo a decrescendo možno dle vůle říditi.
Čilému obchodu je na překážku jenom blízkost hranic francouzských, jimiž malý kanton se tří čtvrtin jest obklopen a, jak již řečeno, vysoké clo.
Znamenitou pomocí pro průmysl genevský jest vodní síla divokých vln rhônských. Už ode dávna bývala síla ta využitkována. První stroj za tím účelem byl prý seřízen již r. 1620 a v posledních letech sestrojeno více než 130 motorů hydraulických. Roku 1877 ustavila se zvláštní společnost, která chtěla vymoci sobě výhradní právo na užití hybné síly vodní; tomu se město opřelo a také po dlouhých bojích samo dostalo od státu privilej. Chopilo se pak věci se vší energií, ustanovivši užiti veškeré vodní hybné síly Rhôny sestrojením 20 turbin o 4200 koňských silách a zároveň seříditi kanalisaci a regulovati niveau jezera lémanského. Tato poslední práce měla konečně rozřešiti starý spor mezi oběma kantony, genevským a vaadtským, který neustále si stěžoval, že občasné zaplavení jezerních břehů zavinují práce, kterými v Genevě zabraňuje se volnému odtoku Rhôny. - První část, forces motrices, byla ukončena 16. května 1886; vodní síla hybná roznáší se po celém městě, ano po celém kantonu rozsáhlým potrubím, o kterém dosud se pracuje, tak jako jinde plyn. Tím dostane se všem řemeslníkům, kteří toho potřebují, síly stálé, dobré a laciné, nebo ročně platí se za jednu koňskou sílu (denně 10 hodin) 120 fr.
Vůbec pokroky moderní našly zde velikého rozšíření. Tak na př. telefon tuším nikde jinde není tak v užívání jako zde. Každý jen trochu čelnější závod ve městě i na venkově, v kantonu, má svůj telefon, spojený se stanicí ústřední, odkudž umožňuje a prostředkuje se spojení dle přání žadatelova. Ročně platí se pouze 120 - 150 fr. (v Paříži tuším 500 - 600 franků), takže i mnozí soukromníci do svých domů a bytů telefon zavádějí jen pro pohodlí svoje a svých panen kuchařek.
Co Genevu činí nejzajímavější, jest její život veřejný a politický. Na ulici už jako by začínal francouzský jih, i s těmi hromádkami smetí před každým domem, jež smítají a nakládají líní metaři až v pozdních hodinách dopoledních, jako v Avignonu, Marsilii nebo v Toulonu. Ale ostatek, je pravda, Geneva dbá čistoty. Kavárny v létě, jak již víme, vystěhují se na chodník, jejž někdy zaberou skoro celý. Za malými stolky sedí prostý dělník v modré blůze nebo sedlák z kraje a posilňuje se svým absintem anebo sorbetem, právě tak jako první občan domácí nebo cizí princ, kterých se tady zdržuje po celý rok dosti. - Snad tou nenuceností vzniká někdy něco, co v naší kastovnicky roztříděné společnosti nazvali bychom nedostatkem šetrnosti, ne-li docela nezdvořilostí. Ale musí zde člověk žíti delší čas, aby to poznal a také ocenil; přelétavému touristovi ovšem mnohé ujde. - Co politického ruchu se týče, zdá se vám, jako byste byli v antických městech řeckých anebo římských, kde záležitosti obecní volně se přetřásaly, kritisovaly, kde lid sám sobě vládnul. Podle novin člověk skoro by myslil, že Geneva je hrozné hnízdo nihilistů, socialistů a revolucionářů, - ale nikde neviděl jsem města klidnějšího a spořádanějšího. Ovšem, všecky ty bouravé živly mají zde útulek, ale pracují jen na venek, tady neměli by pro svoji práci úrodné půdy. - Na ulici zřídka kdy spatříš strážníka, a ten ještě líně sedí někde na lavičce nebo stoje chytá lelky. Občanská svoboda práci mu usnadňuje; jí není zapotřebí bodáků, zřízenců tajných i veřejných, kriminálů a podobných nepříjemností; je sama sobě zárukou bezpečnosti. Za to kdysi při jisté dětské školní slavnosti na Plainpalais strážníky jen se hemžilo. Proč? - aby ti malí drobečkové nepřišli k úrazu a abychom my velcí při jejich hrách na veliké louce plainpalaiské jim nepřekáželi.
I při volbách, které zde přece s velikým zápalem se vedou, dva nebo čtyři takoví páni v uniformách starosvětského střihu a s třírohým kloboukem jen více pro parádu střídají se před volební budovou. Radikálové a demokrati, dvě strany skoro stejně silné, neustále jsou v boji, ale jakmile jedna strana zvítězí, podrobí se druhá hned a bez reptání, třeba že není spokojena. Ale počká až do příštích voleb. K bouřlivým výstupům nikdy nedojde, ačkoli demokraté vší mocí usilují dostati se na vrch; činí to však jen v mezích zákona. Jen takový lid je schopen řádné autonomie. - Voleb občané velmi horlivě se súčastňují. Podmínka nezaplacených daní nikomu nekazí radost; hlasovací právo je všeobecné.
Snad smíme zmíniti se zde několika slovy o pěkné demokratické ústavě genevské. Konstituce genevská ze dne 25. května r. 1847 ustanovuje, že správa kantonu je republikánská a demokratická. Souverenitu tvoří národ, le peuple genevois, t. j. všichni občané. Veškery výkonné úřady politické a veřejné jsou pak jen delegacemi nejvyšší jeho autority. Forma správy jest demokracie representativní, t. j. taková, ve které moc zákonodárnou i výkonnou jmenuje či volí národ sám. - Konstituce zaručuje každému občanu rovnost před zákonem, svobodu individuální, neporušitelnost obydlí a majetku, svobodu tisku, svobodu živnosti, průmyslu, náboženství, vyučování a právo petiční. Třeba že kanton je francouzský, "uzavřené území" francouzské, rozumí se zde rovnost všech tří zemských jazyků (francouzského, německého a vlašského) sama sebou a nikdo by zde ani nemohl pochopiti, že proti soukromé škole cizojazyčné může se vůbec něco namítati.
Souverenitu vykonává tedy národ sám a sice buď jakožto Conseil général anebo jeho jménem a) Grand Conseil, který má moc zákonodárnou, b) Conseil ďÉtat s mocí výkonnou a c) Pouvoir judiciaire. - Conseil général neusnáší se (jinak byl by demokracií přímou), nýbrž jen volí moc výkonnou, zákonodárnou atd. a hlasuje o změnách anebo přídatkách konstituce kantonalní a spolkové švýcarské. Všecky zákony podrobeny jsou sankci tohoto sboru. - Grand Conseil, zdejší parlament, skládá se ze 100 poslanců volených na dva roky a usnáší se o zákonech, jež Conseil général po případě může ovšem zrušiti. - Conseil ďÉtat skládá se ze 7 členů volených na dvě léta rovněž přímo od veškerého voličstva, t. j. rady generální. Sbor ten je asi tolik, co u nás ministerstvo a má mimo moc výkonnou, jak řečeno, i vrchní správu kantonu. Ta rozdělena je na 7 départementův, a sice: vojenský, veřejného vyučování, financí a obchodu, veřejných berní, spravedlnosti a policie, vnitra a posléz veřejných prací. - Pouvoir judiciaire má moc soudcovskou.
Právo hlasovací má každý občan genevský dosáhší 20 let a každý Švýcar, který alespoň tři měsíce v kantoně bydlí. Tento poslední odstaveček způsobil v kantoně již mnoho zlé krve a dopomáhá také někdy radikálům ku kormidlu vládnímu. Velké množství dělníků z německého a italského Švýcarska zatlačuje starogenevskou bohatou aristokracii, která se zde zove demokracií, a radikálové jak v radě velké tak v radě státní mají vrch. Prý nedobře hospodaří, aspoň demokraté tak tvrdí (ostatek radikálové v té věci demokratům také nedávají nejlepší svědectví), ale tolik přiznati nutno, že pečlivě se starají aspoň o vzrůst a zvelebení školství, čehož hlavní zásluhu měl a snad ještě má člen rady státní a chef départementu de l'Instruction publique pan Antoine Carteret. Jeho département vykazuje v ročním rozpočtu položku asi 1 200 000 fr., kdežto na vojsko vydává se ročně jen asi 400 000 fr.
Veřejné Školství genevské na vysokém je stupni. Ve věcech školství každý kanton Švýcarský je samosprávný a tolik je ve Švýcarsku systémů školských, kolik kantonů. V kantonu genevském, na malém tom kousku země, nalézáme skoro všecky druhy škol, od nejnižších až do nejvyšších. Školy veřejné rozděleny jsou na primárné (asi 55 školek dětských a tolikéž škol obecných), školy sekundárné (mezi nimi školy venkovské sekundárné, kollej genevská a gymnasium, vyšší dívčí škola, škola obchodní průmyslová a j.) a učení vysoké, obsahující universitu, školu zubní a vyšší školu umění průmyslových. - Stará akademie, kterou založil Kalvín r. 1559, přeměněna byla na universitu r. 1876. Čítá pět fakult po způsobu universit francouzských: theologickou, vědeckou, literarní, právnickou a lékařskou. Studujících bývá 400 - 500, mezi nimiž mnoho dam, zvláště Rusek a Polek. Kollej genevská také má svou zajímavou historii: počátky její sáhají až do r. 1429. Kalvín ji důkladně zreorganisoval r. 1559, kdy pro ni vystavěna byla zvláštní budova, ve které je dosud. - Město svým nákladem vydržuje několik škol odborných.
Vedle toho školství privátní ne tak z potřeby jako ze spekulace náramně rozkvétá. Pensionátů chlapeckých a dívčích jen se tu hemží; příjemná poloha, svoboda vyučování a mnohé jiné faktory podporují jejich vzrůst. Jen jeden z nich vyšinul se po 34letém trvání na jakousi výši; je to Pensionnat de jeunes gens v Lancy, nedaleko Genevy, kde byl i dědičný princ egyptský Abbas, jeho bratr a několik jiných princů evropských. - Ústavy podobné většinou více slibují, než mohou plniti.
Život vědecký a literární stejně jako veřejný je čilý. Málo prý je Genevanů, kteří nevydali nějaký spis nebo nějaký článek v novinách - ovšem Genevané ze společnosti vyšší. Pravda, že žije zde mnoho učenců soukromých a mnohý bohatý synek měšťanský věnuje se professuře universitní. - Na svoji literární a vědeckou reputaci Genevané také jsou pyšni. Louis Ulbach z Paříže odbýval zde před málo lety několik přednášek, ale nedobře pochodil; prý chtěl odbyti Genevu jen tak něčím, co se hodí pro některé provinciální město francouzské. Geneva je přece caput rei publicae a Genevané sami si říkají, že jejich město je druhou Paříží. Asi tak domýšlivě jako Marsiliané, kteří tvrdí, že kdyby Paříž měla Cannebieru, - byla by malou Marsilií. Lokální patriotismus, snadno omluvitelný. - Mohli bychom vyjmenovati řadu mužů učených, jež zrodila Geneva, mezi nimi mnohé jméno zvuku evropského. Život vědecký podporuje veliký počet vědeckých společností, zejména Institut national genevois, mnohé ústavy vědecké, musea, bibliotéky atd.
Genevan je po většině muž uhlazený, který viděl aspoň kus světa. Již v domově s mnohými cizinci se stýká, což brousí jeho chování. (Dobrá třetina obyvatelstva genevského jsou cizinci, kteří vyvolili si Genevu za dočasné bydliště.) Mimo to je zvykem posýlati mladíky po odbytých studiích kollejních anebo gymnasialních aspoň na několik měsíců do ciziny. - Genevské dámy jsou vzdělané, jemného ducha, vlasteneckého srdce a se zálibou věnují se vychování svých dítek. Mnohé i mužům spisovatelům do řemesla se pletou, ale s úspěchem.
Divadla vyšší společnost demonstrativně se straní, - z příčin politických. Je to škoda. Stálá společnost herecká se neudrží a divadlo pronajímá se jen na zimu společnostem nižšího řádu. - Město vydržuje svým nákladem dobrou kapelu.
Volnost vyznání vystavěla zde jedenácti různým církvím stánky, neboť svoje obřady vykonávají tady: církev protestantská národní v 5 chrámích, protestantská svobodná (radikální) ve 2, římsko-katolická ve 4, starokatolická ve 2, anglická episkopalní v 1, presbyteriánská škotská (jen v létě v kathedrále), episkopalní amerikánská v 1, německá lutheranská v 1, německá reformovaná v 1, pravoslavná (v krásné ruské kapli) a židovská v 1 chrámě. -
Cizího návštěvníka budou zajímati ze znamenitostí genevských nejvíce kathedrála sv. Petra z r. 1024, ve které kázával Kalvín, s náhrobkem maršálka vévody Jindřicha z Rohanu, náčelníka francouzských protestantů za Ludvíka XIII., a Jana de Brogniera, předsedy nešťastného koncilu kostnického. Nedaleko kathedrály je rodný dům J. J. Rousseau a s nápisem: Ici est né Jean Jaques Rousseau le 28 Juin 1712. - V bibliotéce městské (čítající přes 100 000 svazků, založené od Fr. Bonivarda) je několik starých a vzácných rukopisů, jako homilie sv. Augustina na papyru ze VI. věku, voskové tabulky s domácími účty Filipa Krásného, Quintus Curtius, rukopis ukořistěný ve voze vévody Burgundského po bitvě u Grandsonu a j.
Ještě jen slovíčko o příjemném podnebí zdejším. - Geneva leží 375 metrů nad hladinou mořskou; veliká horka i veliké zimy jsou zde řídkostí. Jezero nezamrzá, leda náramně zřídka, ale nikdy celé. Prostřední teplota v zimě osciluje mezi 2 - 7 °C. nad nullou. Vítr severní, zvaný "bise", fouká někdy šeredně, jako v rhônském údolí mistral, ale je prý velmi zdravý, an důkladně provětrává. Epidemie cholerová, třeba byla již velmi blízko, sem nikdy nevnikla; neštovice, tyfus jsou řídkostí. Zdejší pitnou vodu fysik Tyndall prý za nejčistší v Evropě prohlásil. Úmrtnost velmi je slabá: dle výkazu uveřejněného jednou v Independance belge o úmrtnosti 50 čelných měst evropských a amerických v r. 1885 byla Nizza městem prvním (38,2 pro mille), Praha čtvrtým (32), Geneva posledním (14,7). - -
Vyjeli jsme si jednoho dne do Ferney. Koňmo jen asi tři čtvrti hodiny, příjemnou cestou, s vyhlídkou na ty zelené stráně jurské. Okolí genevské poskytuje rozkošné procházky, nejkrásnější ovšem při břehu jezera, posetém roztomilými villami a domky uprostřed nádherných parkův i prostých zahrad a vinic. - Ferney, již ve Francii, známé pobytem Voltairovým, byla bídná vesnička o osmi chalupách, když r. 1759 proslulý myslitel se zde usadil. Teď je to dosti veliký městys. Voltaire vystavěl zde pěkný zámek, který aspoň zevně zůstal nezměněn. Uvnitř zachovány jsou ještě dva pokoje v témž stavu, ve kterém Voltaire je opustil. Před vchodem do zámku je kaple s hrdým nápisem: Deo errexit Voltaire. - Přijeli jsme v neděli, ale domovník žádným způsobem nás nechtěl vpustit, třeba že jsme velikým zpropitným viklali jeho neoblomností. Nic platno, musili jsme přijíti všední den, kdy pokoje Voltairovy všetečnému potomstvu jsou přístupny.
O něco blíže ku pravému břehu jezera v Pregny má svoji krásnou villu baron Rothschild. Pod villou rozkládají se vinice, zpustošené phyloxerou, tím hrozným nepřítelem všeho vína, proti němuž není pomoci. Stát švýcarský však horlivě ujímá se postižených; vinice, jež byla phyloxerou postižena, ihned odkoupí z peněz zvláštní kassy záložní, ku které všichni vinaři přispívají tak, že vinař dotčený neutrpí škody leda nepatrné. - Zámek v nedalekém Coppetu dlouho obývala paní de Staêl, jejíž tělesné ostatky pohrobeny jsou ve stinném koutě zámeckého parku podle hrobu jejího otce, ministra Neckera.
Villa Diodati na levém břehu proslulá je pobytem Byronovým; zde prý básnil první dva zpěvy Child Harolda.
Na Mont-Salève brzo bude vystavěna pohorská dráha jako na Rigi. My jsme se však musili ještě pachtit pěšky. Ale rozhled, třeba byl velikolepý, nevyrovná se vyhlídce na Rigi. Za nedlouhou dobu jistě zde bude nějaký veliký hôtel - 1304 metry není v Alpách pro hôtely ještě nic vysoko, - prozatím jest tady jen špinavá salaš a v ní stará bába, která za několik sous prodá trochu mléka a sýra. S rozkoší rozložili jsme se po zelené pastvině a shlíželi dolů na milý ten kraj, jenž dýše svobodou a volností. Kdy pak ty, má milá domovino, takového klidu se dočkáš! -
Celý kantonek odtud lze přehlédnouti a pak ještě mnoho a mnoho jiné země. A s druhé strany skoro všecky savojské Alpy. Když mladistvý de Saussure, později slovutný přírodozpytec, ponejprv sem vystoupil natrhat nemocné mateři své alpských květů, jat byl podivem a láskou k těm nebetyčným horám, jimž později veškeren svůj život a veškeru svou práci věnoval. Procestoval Alpy kříž na kříž, shledával rostliny a nerosty Alpské s neúmornou pílí, studoval geologické poměry těch prahorstev a výzkumy svoje složil ve vzácném díle Voyage des Alpes. Neohrožený ten Genevan podnikl r. 1787 první vědeckou výpravu na temeno Mont-Blanku. Rok před tím průvodčí Jaques Balmat cestu mu nalezl. -
Na Mont-Salève chodívali jsme přes Veyrier, kde přes plot zahrady velikého dívčího pensionátu kde kdo nediskretně natahoval krk, pak velkou slují, La Grande George, nahoru ku Treize Arbres a pak do Monnetier, jehož zámeček, náležející známému genevskému doktoru, končívá pouť všech salèvských výletníků jako líbezný akkord velkolepé té přírodní symfonie. Ze zámečku toho, jakoby přilepeném na strmém svahu menšího Salèvu, rozkládá se před tebou veškeren západní cíp modrého Lémanu a celý genevský kanton...
Dolů, přes Pas de l'Echelle, strmé to skalní schody mezi oběma Salèvy, chodívalo se těžko, poněvadž v Monnetier příliš dobře jsme se poměli.

*

Navštívíme břehy jezera lémanského. Kdo nespěchá, dá ovšem přednost parníku. - Pokaždé uprostřed modrého toho zrcadla uchvácen jsem byl krásou vůkolního kraje a nikdy nemohl jsem se do syta nadívati. Všude smavá, jasná zeleň a z ní vykukují villy a kampaně stále a stále, skoro kolem celého jezera. Jenom později u Alp valiských kraj trochu divočí a pustne, když vysoké hory těsněji přiléhají ku pobřeží.
Na pravo, směrem naší jízdy ku Lausanne, samé vesničky ne znamenité; od Hermance začíná Savojsko. Na levo Versoix, ze kterého Choiseul, ministr Ludvíka XV., chtěl udělati druhou průmyslovou Ženevu a starému městu nepříjemného soutěžníka.
Ale nepodařilo se mu to. Za Nyonem je zámek Prangins, majetek to prince Jerôma Napoleona; ve staré jeho části je teď vychovatelský ústav bratrský, Institution Morave. - Na stráních jurských táhnou se pořád vinice; odtud nejlepší, tuším, bílé švýcarské víno, la Côte.
Přistali jsme opět v Lausanne, hlavním městě kantonu vaadtského. Vnitřek města, stavěného terassovitě na svazích Mont-Jorratu, neposkytuje nic příjemného. Obě hlavní části jeho spojeny jsou velikolepým kamenným mostem, části hořejší pak s dolejšími lanovou drahou, která vede až do přístaviště Lausannského, Ouchy; však jsme se o ní již zmínili. -
Kathedrála nejvíce nás může zajímati, - vyjma snad malého lvíčka s korunou svatováclavskou a podpisem "Čechy" na skleněných dveřích pianového skladu jakéhos pana Prokše, patrně Čecha. Český lvíček v Lausanně divočeji zuby cení než doma. Tady toho nemá zapotřebí, za to doma měl by co drtit. - Zazvoníme tedy na kostelníka, aby nám otevřel kathedrálu; místo kostelníka přišla však kostelnice, což nám ostatně bylo lhostejno. Švítorná babka s radostí vykládala svoji historickou učenost, kterou asi z hluboka nečerpala. Co nevěděla, nepověděla, ale nesmyslů nažvanila dost. - Chrám vysvětil na konci XIII. věku papež Řehoř X. za přítomnosti Rudolfa Habsburského. Za časů reformace odehrála se zde mnohá bouřlivá scéna, zejména r. 1536 disputace, které súčastnili se Kalvín, Farel a Viret. Uprostřed chóru je dlažba celá prošlapána a prohloubena; jsou to prý stopy katolíků klečících na modlitbách a prosících Pána Boha, aby osvítil svým světlem zbloudilé protestantské spolubratry. Byli by, myslím, lépe udělali, kdyby byli šoupali dlažbu za vlastní hříchy. Okolo choru mnoho je zajímavých náhrobků. Postavě, vytesané na hrobě Othona z Gransonu, scházejí obě ruce. O příčině toho vypravuje se tahle pohádka: Roku 1393 Gérard ďEstavayer žárliv jsa na Othona z Gransonu, který v černé oči jeho paní manželky, krásné Kateřiny Belpské, zadíval se hlouběji, nežli se slušelo, umínil si pomstíti se na škůdci svého domácího štěstí. Příčinu brzo našel: obžaloval pana Othona z pokusu otrávení hraběte Amadeje VIII. Savojského, nejdříve před správcem vaadtským Ludvíkem de Joinville, později i před samým hrabětem Amadejem; na důkaz pravdy svého udání nabídl Othonovi souboj. Otho z Gransonu tehda nebyl ani dosti uzdraven z rány nějaké, kterou kdesi v boji byl utržil, ale domnívaje se, že nesmí odkládati, přijal vyzvání. Bylo umluveno, aby každý soupeř ozbrojen byl kopím, dvěma meči a dýkou; - mělo tedy jíti pořádně do živého. Přemoženému měly býti useknuty obě ruce, leda že by pan Otho doznal svůj zločin anebo Gérard nepravdivost své obžaloby. - Otho byl přemožen; Gérard ďEstavayer volal naň, aby doznal svoji vinu. Místo odpovědi však Otho nastavil obě ruce, jež Gérard uťal jedním rázem. Kat spálil uťaté údy jakožto údy zrádcovy. Když po letech tělo Othonovo mělo přeneseno býti do kathedrály, otevřeli rakev a nalezly kostru oblečenu ústrojím válečným, s přílbicí na hlavě a s ostruhami na nohou; otvor v brnění značil místo, jež prorazilo kopí Gérardovo.
Odpočívá zde také Victor Amadeus Savojský, jehož koncil basilejský zvolil za papeže (Felixe V.), a několik osob z doby novější.
Před kathedrálou je široká terassa, lausannské korso, a z terassy pohled na město, na jezero a protější hory. Z lesa probleskuje hluboké údolí Rhôny.
Ale cílem naším je východní kout jezera, dějiště milostného románu Rousseauova, Nové Heloisy. Zastavíme se nejdříve ve Vevey u svého známého, pana Couvreua, jehož zámek a krásná zahrada s hojnými exotickými květinami jsou hned u přístaviště a kam často bývali jsme zváni. Pan Couvreu je potomek snad nejstarší rodiny Švýcarské de Blonay, jehož staré rodinné sídlo, zámek Blonay (jejž obýval otec Rousseauovy Julie), je nedaleko odtud. Přijal nás nad míru přívětivě, vyčastoval výtečným obědem, dobrým svým vínem a vevejskými doutníky. S účastenstvím na české naše poměry se vyptával; bodrý ten Švýcar nemohl ovšem pochopiti, že mohou žíti v jedné zemi dvě národnosti, z nichž jedna ani nemá stejného jazykového práva s druhou. -
Před zámkem pana Couvreua tvoří jezero na jednom místě zátoku nápadně nepravidelnou. Před několika lety obec vevejská dala zříditi na těchto místech, kde dříve byla pevná půda, vkusné nábřeží nákladem ohromným dvou millionů franků. Jednoho dne přejel právě kočár páně Couvreuův, ve kterém byla jeho choť a sestra, přes nábřeží, které jinak bylo pusto. Když dámy slézaly z kočáru, zaslechnou na blízku silnější šplouchnutí - nábřeží zmizelo a na jeho místě jen slabě ještě syčela a kroužila voda. Jezero v těch místech velmi je hluboké a nábřeží nacházelo se na visutém kusu země, který během času voda docela podemlela tak, že se utrhlo a sbortilo. Dva milliony franků byly hozeny do vody v pravém toho slova smyslu. Na štěstí život lidský při tom nepřišel na zmar, ale bylo na mále!
Ze zahrady páně Couvreuovy nejlépe lze přehlédnouti jezero a jeho břehy, půvabné břehy Montreuxské...