Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• stručný průvodce určený mladým návštěvníkům hlavního města upozorňuje na nejvýznamnější pražské pamětihodnosti

Předmluva

Tento Průvodce po Praze, určený pro mládež, třeba že nečiní žádných nároků ani na úplnost ani na původní údaje, přece snad vhodně upozorní na nejdůležitější památnosti pražské, a vzbudí v mladých duších lásku a úctu k mateři českých měst při procházce od příštího Ústředního nádraží Starým městem, Malou stranou, Hradčany a zpět po Řetězové lávce, Nábřeží až k divadlu Národnímu, pak třídou Ferdinandovou, ulicí Spálenou, po Karlově náměstí na Vyšehrad a zpět, dále třídou Ferdinandovou, Ovocnou ulicí, Václavským náměstím k Museu a zpět po Příkopech a na nádraží. Různými odbočkami, dle důležitosti delšími neb kratšími, doplněna je procházka ta všemi hlavními směry. Věci zvlášť pozoruhodné označeny jsou hvězdičkou.
Mládež, která Průvodce použije, nejlépe učiní, přečte-li si knížku napřed, a při své procházce jen tu a tam k nahlédnutí jí použije. Mnohé pokyny, jinak důležité, ale toliko dorostlých se týkající, jsou tu vynechány, jakož předpokládá se, že dítko cizí, do Prahy přišedši, jen ve průvodu dorostlých bude si město prohlížeti. Vhodnou pomůckou mohl by spisek býti též při společných vycházkách škol i jednotlivých tříd, jež nyní žactvo častěji podnikává se svými učiteli. Může mládež vhodně připraviti a po skončené vycházce znovu uvésti na mysl, co žactvo vidělo a pak upevniti v ní to, co by pouze jedenkráte slyšeno, v myslích dětských tak snadno neutkvělo.
Pověstí a kronik, jež ke mnohým památnostem Prahy se víží, bylo jen tu a tam dotčeno, sic by knížka byla nepoměrně vzrostla, ale mládež dočte se o nich nejlépe v knihách: Edv. Herolda Malebné cesty po Praze, Aloisa Jiráska Staré pověsti české, Jos. J. Svátka Ze staré Prahy, Frant. Rutha Kronika královské Prahy a obcí sousedních, ve Výkladu k Jansově Staré Praze a j. Podrobněji jsou líčeny některé památnosti ve spisech: K. B. Mádl: Z Prahy a z Čech, Balšánek: Belvedere, Mockr: Prašná věž, Herain a J. Teige: Staroměstský rynk, a to většinou po stránce umělecké. Podrobnějších průvodců po Praze je několik j. Kalkův, Vilímkův, Kurzův; nejnovější spis toho druhu vydal Spolek k povznesení návštěvy cizinců. Ze všech knih tuto uvedených i jiných dle potřeby bylo čerpáno.

I. Všeobecné pokyny

Královské hlavní město Praha rozkládá se po obou březích Vltavy, takořka ve středu Čech, v rozloze 20,6 km² (s předměstími 30,2 km²) a čítá (r. 1904) 216.825 obyvatelů, z nichž sotva 20 tisíc (čili 8 %) Němců, počítaje v to i Židy. Město jest rozděleno na osm okresů čili tzv. čtvrtí, které se označují (kupř. na adresách) římskými číslicemi a to: Staré Město I., Nové Město II., Malá Strana III., Hradčany IV., Josefov (od r. 1850) čili Židovské Město V., Vyšehrad (od r. 1883) VI., Holešovice-Bubny (1884) VII., a Libeň (1901) VIII.
O připojení ostatních předměstí i sousedních obcí dosud se vyjednává. Jsou to zejména: Smíchov (52.758 obyv.) s Košířemi (7247 obyv.), Karlín (20.895 obyv.), Žižkov (66.563 obyv.), Král. Vinohrady (64.662 obyv.), jež vesměs s Prahou úzce souvisí tak, že tvoří ve skutečnosti město jediné, jenom že předměstí tato mají vlastní svoji správu, svého purkmistra a všecky úřady samosprávné. Vedle toho tvoří tzv. policejní obvod pražský obce: Prosek, Trója s Podhořím, Vysočany, Bubeneč, Dejvice, Velký a Malý Břevnov s Tejnkou, Hlubočepy se Zlíchovem a Klukovicemi, Veleslavín, Vokovice, Podol-Dvorce, Bráník, Krč, Michle a Staré i Nové Strašnice, - z nichž bohdá brzy vznikne Velká Praha, která bude čítati skoro půl milionu obyvatelů, bydlících ve více než 11 tisících domech na ploše 70,59 km².
Nádraží má Praha pět: státní, severozápadní, Františka Josefa a dráhy západní na Smíchově a Buštěhradské za Bruskou branou; nádraží cís. Františka Josefa přestavuje se právě na nádraží ústřední.
Pro rychlejší dopravu ve městě slouží 12 tratí městských drah elektrických, na kterých platí se až do 6 stanic 12 h., na větší vzdálenost 20 h., dětský lístek stojí 6 h.
Na pražských mostech platí se mimo na mostě Karlově tzv. mostné, poplatek za přechod 2 h., a to proto, poněvadž město Praha, nejsouc samo nijak bohaté, potřebuje těchto příjmů pro svůj rozkvět a udržování obecních podnikův, i k novým obecně prospěšným nebo významným stavbám. Na mostech chodí se vždy po chodníku strany pravé.
Na ulicích třeba v Praze choditi opatrně a toliko po chodníku, vyhrazeném osobám pěším. Přecházíme-li přes jízdní dráhu, musíme se ohlédnouti vpravo i vlevo, nejede-li povoz; zvláště tam, kde křižujeme koleje dráhy elektrické, dlužno přecházeti dvojnásob opatrně a dbáti výstražných znamení zvoncem. A přecházejme vždy raději za vozem než před ním. Ohlédněme se však, nejede-li jiný vůz na koleji druhé se strany protivné. Dbejme také troubení automobilů i motocyklů, jakož i houkání kočí, kteří tím vybízejí, aby se chodci vyhnuli. Při tom rychle uskočíme na chodník, aniž se ohlížíme, kdo to křičí.
Kdybychom zabloudili, můžeme se s plnou důvěrou obrátiti o radu k nejbližšímu policejnímu strážníku, který nám buď poví, kam máme jíti, nebo dovede nás na místo. Někdy můžeme jej požádati, aby nám opatřil drožku, která nás doveze na místo našeho bydliště, při čemž napřed strážník vyjedná povozné s kočím.
Adresu svého bytu, ulici a číslo, dobře sobě musíme pamatovati. Jest vůbec povinností strážníka, kterého snadno poznáme dle stejnokroje a klobouku s kohoutím peřím, býti s pomocí radou i skutkem cizincům vůbec, dětem zvláště a netřeba se ho nikterak báti. Za to bývá často nebezpečno svěřovati se lidem naprosto cizím. Nevyznáme-li se s důstatek, raději ani nechoďme bez průvodu osob dorostlých.
Kdyby se nám na ulici přihodil nějaký úraz, tak že by bylo zapotřebí okamžité pomoci a domů bylo by daleko, najdeme vždy lékařského přispění zdarma v Ochranné stanici ve Spálené ulici, kam každý strážník i kdokoli jiný ochotně nám cestu ukáže.
Nahodíme-li se k nějakému shluknutí na ulici, ať z jakýchkoli příčin vzniklému, nikdy nemíchejme se do davu lidí a ukroťme svojí zvědavost. Jest takový shluk zvláště pro děti nejvýš nebezpečný a mohou tu přijíti snadno k vážnému úrazu. Nemožno-li se vyhnouti, zajdeme do některého průjezdu nebo v případě nutnosti i do některého krámu, požádavše na okamžik o přístřeší a útulek, než dav přejde.
Kdo přijdeš do Prahy jen na krátký čas a rychle chceš prohlédnouti co možno nejvíce památek, obuj dobré, pohodlné boty; nezvyklá chůze po dláždění snadno velmi unaví, a nová obuv může se státi hotovou trýzní.
Zavazadel a potravin s sebou vléci netřeba. Zavazadla, nezdržíme-li se v Praze přes noc, můžeme nechati buď v šatně nádražní, nebo také u dohlížitelky veřejného záchodku, ač jdeme-li touže cestou zpět. Potravin lze dostati v Praze všude dost dobrých i laciných, aniž třeba se zásobovati. Na vysoké věže (ku př. rozhlednu) nebo do sklepení (katakomb) nevystupujme a nevcházejme uhřátí.
Je neslušno obraceti se po čemkoli nápadném, zastavovati se a zevlovati. Rovněž křičeti nesmíme, ale hlasitě hovořiti netřeba se ostýchati. Za to v hostincích mluvíme tiše, zvláště pak v kavárnách, abychom čtoucích nerušili. Také v obrazárnách a sbírkách, a rozumí se, i v kostelích.
Do schránek poštovních žlutě natřených vkládají se toliko obyčejné dopisy, do schránek červených dopisy pošty pneumatické toliko pro Prahu.
V ostatním nechť mládež dbá pokynů i rad lidí dorostlých.