Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Chodba se rozplynula a tentokrát trvalo o něco déle, než obraz nabyl pevných obrysů. Harry měl pocit, jako by plul oceánem proměnlivých tvarů a barev, ten se však po chvíli znovu ustálil. Stál na vrcholku nízkého kopce, opuštěný a roztřesený zimou uprostřed tmy, a slyšel kvílení větru ve větvích několika bezlistých stromů. Dospělý Snape těžce oddechoval, s hůlkou pevně sevřenou v ruce se otáčel kolem dokola a čekal na něco nebo na někoho... Ačkoli Harry věděl, že se mu nemůže nic stát, nakazil Snapeův strach i jeho. Ohlížel se přes rameno a přemýšlel, na co asi Snape čeká.
Pak vzduchem prokmitl oslepující klikatý záblesk bílého světla. Harry se vteřinku domníval, že udeřil skutečný blesk, Snape ale padl na kolena a hůlka mu vylétla z ruky.
"Nezabíjejte mě!"
"To jsem ani neměl v úmyslu."
Pokud Brumbál při přemístění nadělal nějaký hluk, přehlušil ho zpěv větru ve větvích stromů. Náhle stál s rozevlátým hábitem před Snapem a obličej mu zdola ozařovalo světlo vrhané jeho hůlkou.
"Tak mluvte, Severusi. Jakou zprávu mi lord Voldemort posílá?"
"Žádnou - nenesu žádnou zprávu. Přišel jsem z vlastní vůle!" Snape zalomil rukama. S rozcuchanými černými vlasy, které mu poletovaly kolem hlavy, vypadal trochu jako šílenec.
"Přicházím- přicházím s varováním- vlastně prosbou- prosím-"
Brumbál mávl hůlkou. Nočním vzduchem kolem nich sice stále poletovaly listy a větévky, avšak na místě, kde se Snapem stáli a hleděli si do očí, vše ztichlo.
"S jakou prosbou za mnou může přijít jeden ze Smrtijedů?"
"Jde o- o tu věštbu- o tu předpověď- co Trelawneyová-"
"Ano, jistě," přikývl Brumbál. "Co všechno jste pověděl lordu Voldemortovi?"
"Všechno - všechno, co jsem slyšel!" přiznal Snape. "Proto také - právě z toho důvodu - prostě si myslí, že je tím myšlená Lily Evansová!"
"Věštba se o žádné ženě nezmiňovala," namítl Brumbál. "Mluvila o chlapci, který se měl narodit koncem července."
"Víte přece, jak to myslím. Domnívá se, že je tím míněn její syn, všechny je najde a zabije-"
"Jestli pro vás tolik znamená," přerušil ho Brumbál, "jistě ji lord Voldemort ušetří, ne? Nemůžete výměnou za syna požádat o slitování pro matku?"
"Už jsem- už jsem ho požádal-"
"Je mi z vás nanic," okřikl ho Brumbál a Harry nikdy z jeho hlasu neslyšel čišet tolik pohrdání. Snape jako by se mu před očima zmenšil. "Na tom, jestli zemře její manžel a syn, vám tedy vůbec nezáleží? Klidně mohou zemřít, hlavně když vy dostanete, co chcete, ano?"
Snape na to nic neřekl, jen se na Brumbála mlčky díval.
"Tak je prostě schovejte všechny," zachroptěl po chvíli. "Ukryjte ji- ukryjte je- do bezpečí. Prosím."
"A co mi dáte na oplátku vy, Severusi?"
"Na oplátku?" Snape civěl na Brumbála s otevřenou pusou a Harry čekal, že začne protestovat, po dlouhé chvíli mlčení se však ozvalo: "Cokoli."
Temeno kopce se rozplynulo, Harry stál v Brumbálově pracovně a v uších mu zněl strašlivý kvil, podobal se nářku raněného zvířete. Snape seděl zhroucený v jednou z křesel a Brumbál stál se zachmuřeným výrazem nad ním. Po malé chvíli Snape zvedl hlavu. Vypadal jako někdo, kdo od onoho rozhovoru na kopci prožil sto let nepřetržitého utrpení.
"Myslel jsem- že se postaráte o- o její- bezpečí-"
"Dali s Jamesem důvěru nesprávnému člověku," odpověděl Brumbál. "Tak trochu jako vy, Severusi. Nedoufal jste snad, že ji lord Voldemort ušetří?"
Snape přerývaně oddechoval.
"Její syn přežil," dodal Brumbál.
Snape jen nepatrně škubl hlavou, jako by odháněl dotěrnou mouchu.
"Její syn žije. Má její oči, dokonale přesná kopie. Nepochybně si vzpomínáte na tvar a barvu očí Lily Evansové, že?"
"MLČTE!" zahřímal Snape. "Zabil ji... je mrtvá..."
"Mám to považovat za výčitky svědomí, Severusi?"
"Kéž bych... Kéž bych byl mrtvý já..."
"A co by to bylo komu platné?" opáčil chladně Brumbál. "Jestli jste Lily Evansovou miloval, doopravdy miloval, pak je zcela jasné, jak si musíte dál počínat."
Snape k němu vzhlížel skrz závoj bolesti; trvalo dlouho, než k němu Brumbálova slovo dospěla.
"Co- co tím myslíte?"
"Víte, jak a proč zemřela. Postarejte se, aby její smrt nebyla zbytečná. Pomozte mi ochránit jejího syna."
"Ten žádnou ochranu nepotřebuje. Pan zla je pryč-"
"Pán zla se vrátí, a až se tak stane, bude Harry Potter ve strašlivém nebezpečí."
Následovala dlouhá chvíle ticha, v níž se Snapeovi pomalu vracelo sebeovládání a postupně se zklidnil i jeho dech. Konečně se ozval. "Dobrá. Nesmíte to ale nikdy, nikdy nikomu říct, Brumbále! Bude to jen mezi námi, přísahejte! Nesnesl bych pomyšlení...zvlášť když jde o Potterova syna...chci vaše slovo!"
"Moje slovo, Severusi, že nikdy neprozradím, co je ve vás nejlepší?" povzdechl si Brumbál a zahleděl se do Snapeova přísně sevřeného, zmučeného obličeje. "Trváte-li na tom..."
Pracovna se rozplynula, vzápětí se ale objevila znovu. Snape přecházel před sedícím Brumbálem sem a tam.
"-nijak zvlášť nadaný, nafoukaný jako byl jeho otec, systematicky porušuje školní řád, vychloubá se svou slávou, neustále chce být středem pozornosti, je drzý-"
"Vidíte jen to, co jste od samého začátku čekal, Severusi," přerušil ho Brumbál, aniž by zvedl oči od nového čísla Moderního přeměňování. "Ostatní učitelé o něm mluví jako o skromném chlapci, sympatickém a přiměřeně nadaném. Já osobně ho považuji za neobyčejně milého kluka."
Otočil stránku a dodal: "Dávejte pozor na Quirrela, ano?" Ani tentokrát nevzhlédl.
Zavíření barev, všechno náhle potemnělo a Snape s Brumbálem stáli trochu stranou v koutě vstupní síně, odkud sledovali, jak poslední opozdilci odcházejí z vánočního plesu a jdou spát.
"Tak co?" zabručel Brumbál.
"Karkarovo znamení také tmavne. Začíná panikařit, bojí se odplaty. Víte přece, jak ochotně ministerstvu pomáhal poté, co Pán zla padl." Snape úkosem pohlédl na Brumbálův profil s výrazným křivým nosem. "Jestli se znamení rozpálí, má Karkarov v úmyslu uprchnout."
"Vážně?" utrousil tiše Brumbál ve chvíli, kdy do síně zvenku vešli chichotající se Fleur Delacourová a Roger Davies. "A nejste v pokušení přidat se k němu?"
"Ne," zavrtěl hlavou Snape a sledoval černýma očima mizící Fleur a Rogera. "Takový zbabělec nejsem."
"To nejste," přitakal Brumbál. "Jste mnohem statečnější než Igor Karkarov. Víte, občas mívám dojem, že přistupujeme k zařazování příliš brzo..."
Odešel a nechal tam Snapea stát s vytřeštěnýma očima...
A nyní stál Harry znovu v ředitelské pracovně. Byla noc a Brumbál seděl za stolem ve svém křesle, které se podobalo trůnu. Byl zhroucený na bok a zjevně napůl v bezvědomí. Pravá ruka mu bezvládně visel a přes opěrku křesla, spálená a celá černá. Snape tiše mumlal zaříkadla, hůlkou mu mířil na poraněné zápěstí a levou rukou mu přidržoval u rtů pohár plný nějakého hustého zlatavého lektvaru, který mu vléval do úst. Po krátké chvilce se Brumbálovi zachvěla víčka a otevřel oči.
"Proč," spustil bez okolků Snape, "proč jste si ten prsten nasazoval? Musel jste přece vědět, že je zakletý. Proč jste na něj vůbec sahal?"
Na stole vedle Brumbála ležel prsten Rojvola Gaunta. Byl prasklý a vedle něj spočíval Nebelvírův meč.
Brumbál se ušklíbl.
"Byl jsem ...hlupák. Pokušení bylo příliš velké..."
"Jaké pokušení?"
Brumbál neodpověděl.
"Je zázrak, že se vám vůbec podařilo vrátit se sem!" Snape se zdál být rozčilený k nepříčetnosti. "V tom prstenu byla neobyčejně silná kletba, nemůžeme doufat v nic lepšího, než že se nám podaří zpomalit její postup. Prozatím jsem ji uzavřel v jedné ruce -"
Brumbál zvedl zčernalou, zmrzačenou ruku a prohlížel si ji, jako by mu Snape ukazoval nějakou zajímavou kuriozitu.
"Odvedl jste skvělou práci, Severusi. Kolik mi podle vás zbývá času?"
Otázku položil zcela normálním, nezávazným tónem, asi jako kdyby se ptal na předpověď počasí. Snape zaváhal, než odpověděl: "To vám nedokážu říct. Možná rok. Navždy takovou kletbu zarazit nelze. Dřív nebo později se dostane do celého těla, je to bohužel kletba toho druhu, co časem nabývá na síle."
Brumbál se usmál. Zpráva, že mu zbývá necelý rok života, jako by se ho téměř, ba dokonce vůbec netýkala.
"Mám štěstí, opravdu neobyčejné štěstí, že jste tu se mnou, Severusi."
"Kdybyste mě byl zavolal jen o něco dřív, mohl jsem pro vás udělat víc," vyčítal mu rozčileně Snape, "získat pro vás víc času!" Pohlédl na zničený prsten a na meč. "Domníval jste se, že rozbijete-li prsten, zlomíte tím i kletbu?"
"Tak nějak.. byl jsem nepochybně... v deliriu," odpověděl Brumbál. S vynaložením značného úsilí se v křesle napřímil. "No, popravdě řečeno to celou situaci velice zjednodušuje."
Snape se zatvářil zcela nechápavě. Brumbál se usmál.
"Mám na mysli to, co na mě chystá lord Voldemort. Jeho plán, podle kterého mě má nebohý mladý Malfoy zavraždit."
Snape se posadil do křesla, v němž tolikrát seděl i Harry, na druhou stranu stolu proti Brumbálovi. Zjevně měl v úmyslu říct ještě něco k jeho ruce zasažené kletbou, Brumbál ji ale zvedl a zdvořilým gestem naznačil, že už na toto téma nehodlá dál mluvit. "Pán zla nepočítá s tím, že by Draco uspěl," prohlásil zamračeně Snape. "Je to jen trest za Luciusovy nedávné neúspěchy. Pomalé mučení pro Dracovy rodiče, kteří budou nuceni přihlížet, jak zklame a jak za svůj neúspěch zaplatí."
"Stručně řečeno, byl nad tím chlapcem vynesen ortel stejně neodvratně jako nade mnou, "přikývl Brumbál. "A domnívám se, že až Draco neuspěje, měl by jeho úkol přirozeně přejít na vás, ne?"
Následovala krátká odmlka.
"Myslím, že to má Pán zla skutečně v plánu.
"Lord Voldemort se tedy domnívá, že v blízké budoucnosti už nebude v Bradavicích potřebovat špeha?"
"Věří, že brzy bude škola v jeho moci, ano."
"A pokud se doopravdy dostane do jeho moci," pokračoval Brumbál, téměř jako by mluvil o něčem nepodstatném, "mám vaše slovo, že uděláte vše, co bude ve vašich silách, abyste studenty Bradavic ochránil?"
Snape prkenně přikývl.
"Dobrá. Tak tedy, vaším prvořadým úkolem bude zjistit, co má Draco za lubem. Takový vystrašený mladý kluk je nebezpečný nejen sám sobě, ale i ostatním. Nabídněte mu pomoc a podporu, měl by vaši nabídku přijmout, má vás v oblibě -"
"- mnohem méně od té doby, co jeho otec upadl v nemilost. Draco z toho viní mne, je přesvědčen, že jsem se úmyslně vedral na Luciusovo místo..."
"Přesto to zkuste. Nemám ani tak strach o sebe jako spíš o náhodné oběti nějakého bláznivého plánu, který ten chlapec vymyslí. V konečném důsledku zbývá samozřejmě jen jedna možnost, co udělat, chceme-li ho před hněvem lorda Voldemorta uchránit.
Snape zvedl obočí a ironickým tónem se zeptal: "Máte snad v úmyslu dovolit mu, aby vás zabil?"
"To rozhodně ne. Zabít mě musíte vy."
Následovalo dlouhé ticho, rušené jen zvláštním cvakavým zvukem. Fénix Fawkes ozobával kus sépiové kosti.
"Chtěl byste, abych to udělal hned teď?" zeptal se Snape a jeho hlas nyní ironií přímo přetékal. "Nebo chcete ještě pár minut na to, abyste si napsal epitaf?"
"Ne, ještě to chvíli počká," odpověděl s úsměvem Brumbál. "Řekl bych, že se vhodná příležitost nabídne v pravý čas sama. Vzhledem k tomu, co se dnes v noci stalo," ukázal na zmrzačenou ruku, "si můžeme být jisti, že to bude nejpozději za rok."
"Pokud si z toho nic neděláte, že zemřete," nasadil drsný tón Snape, "proč to nenecháte na Dracovi?"
"Duše toho chlapce ještě není natolik poškozená," prohlásil Brumbál. "Nechtěl bych, aby kvůli mně byla na kusy."
"A co moje duše, Brumbále? Moje?"
"Vy jediný víte, jestli vaší duši uškodí, pomůžete-li starci od bolesti a ponížení. Žádám vás o tuto jedinou obrovskou laskavost, Severusi, protože smrt si pro mne přichází stejně jistě, jako že Kudleyští kanonýři skončí v letošním ligovém ročníku poslední. Přiznávám, že bych dal přednost rychlému a bezbolestnému konci před zdlouhavým a ošklivým umíráním, které by mě čekalo, kdyby mě dostal na starost například Šedohřbet. Slyšel jsem, že ho Voldemort zverboval, že ano? Nebo drahá Belatrix, ta sis potravou ráda napřed pohraje, než ji pozře."
Mluvil lehkovážným tónem, očima ale Snapea probodával stejně nemilosrdně jako často Harryho, jako by viděl až do duše, o níž si spolu právě povídají. Konečně Snape znovu stroze přikývl.
Brumbála to zjevně uspokojilo.
"Děkuji vám Severusi..."
Nato pracovna zmizela a Snape s Brumbálem se za soumraku procházeli po liduprázdných školních pozemcích.
"Co vlastně s Potterem děláte celé ty večery, které spolu trávíte zavření a zamčení?" zeptal se náhle Snape.
Brumbál vypadal unaveně.
"Proč se ptáte? Chystáte se mu snad udělit další školní tresty, Severusi? Ještě chvíli a bude mít víc trestů než volného času."
"Je úplně stejný jako jeho otec..."
"Vzhledem možná, ale základními povahovými rysy se mnohem víc podobá matce. Trávím s Harrym čas, protože s ním potřebuji probrat různé věci a musím mu předat jistá poučení dřív, než bude pozdě."
"Poučení," opakoval po něm Snape. "Má vaši důvěru... zatímco já ji nemám."
"To není otázka důvěry. Jak oba víme, můj čas je omezený. A je životně důležité, abych toho chlapce dostatečně připravil na to, co ho čeká a co musí udělat."
"A proč nemohu vědět totéž co on?"
"Protože raději všechna svá tajemství neukládám do jednoho košíku, zvlášť je-li to košík, který tolik času tráví zavěšený na paži lorda Voldemorta."
"Což dělám na váš rozkaz!"
"A vedete si při tom neobyčejně dobře. Nemyslete si, že podceňuju neustálé nebezpečí, jemuž se vystavujete, Severusi. Předávat Voldemortovi zdánlivě cenné informace a zamlčovat přitom to nejpodstatnější, to je úkol, který bych nesvěřil nikomu jinému než vám."
"Přesto ale předáváte mnohem víc informací klukovi, který neovládá nitrobranu, je jen podprůměrným kouzelníkem a je v přímém spojení s myslí Pána zla!"
"Voldemort se toho spojení bojí," pznamenal Brumbál. "Není tomu tak dlouho, co na kratičkou chvíli okusil, co pro něj znamená doopravdy sdílet Harryho mysl. Byla to bolest, jakou ještě nikdy nezažil. Jsem si naprosto jistý, že už se Harryho znovu ovládnout nepokusí. Alespoň tímto způsobem ne."
"Nerozumím."
"Duše lorda Voldemorta je natolik znetvořená, že nesnese být v těsném spojení s duší, jako je ta Harryho. Jsou neslučitelné jako výheň a ledovec -"
"Duše? Mluvili jsme o jejich mysli!"
"Mluvit o mysli či o duši je v případě Harryho a Voldemorta jedno a totéž."
Brumbál se rozhlédl, aby se ujistil, že jsou sami. Byli teď v blízkosti Zapovězeného lesa, nic ale nenasvědčovalo tomu, že by se v okolí nacházel někdo jiný.
"Až mě zabijete, Severusi..."
"Odmítáte prozradit mi všechno, a přesto čekáte, že vám prokážu tuhle drobnou službičku!" zavrčel Snape a v úzkém obličeji mu zaplál nelíčený hněv. "Příliš mnoho považujete za samozřejmé, Brumbále. Třeba jsem si to rozmyslel!"
"Dal jste mi slovo, Severusi. A když už mluvíme o službách, které mi dlužíte, souhlasil jste tuším také s tím, že budete bedlivě sledovat našeho maldého zmijozelského přítele, není-liž pravda?"
Snape se zatvářil rozezleně a vzdorovitě. Brumbál si povzdechl.
"Přijďte dnes večer v jedenáct do mé pracovny, Severusi, a přestanete si stěžovat, že ve vás nemám důvěru..."
Ocitli se znovu v Brumbálově pracovně, za okny byla tma, Fawkes byl zticha, Snape seděl stejně tiše, Brumbál přecházel kolem něj a mluvil.
"Harry nesmí nic vědět, nesmí se to dozvědět až do posledního okamžiku, dokud to nebude absolutně nutné, protože jak jinak by našel sílu k tomu, co je třeba vykonat?"
"Co ale musí udělat?"
"To je mezi Harrym a mnou. Teď mě dobře poslouchejte, Severusi. Přijde čas, bude to po mé smrti... nehádejte se se mnou a nepřerušujte mě! Přijde čas, kdy se bude zdát, že má lord Voldemort strach o život svého hada."
"O Naginiho?" zatvářil se užasle Snape.
"Správně. Přijde-li takový čs, kdy lord Voldemort přestane Naginiho vysílat, aby pro něj plnil nejrůznější úkoly, a začne ho držet v bezpečí po svém boku a pod kouzelnou ochranou, pak už myslím nebude riskantní to Harrymu povědět."
"Ale co?"
Brumbál se zhluboka nadechl a zavřel oči.
"Povědět mu, že toho večera, kdy se ho lord Voldemort pokusil zabít a kdy mezi ně Lily jako štít nastavila svůj vlastní život, se vražedná kletba odrazila zpět k lordu Voldemortovi a odštípla mu kousek jeho duše. Ten úlomek odlétl a přichytil se k jediné další živoucí duši, která v tom polorozpadlém stavení zbývala. V Harrym žije část lorda Voldemorta a právě díky této části se umí dorozumívat s hady a dokáže navázat s myslí lorda Voldemorta spojení, jehož podstatu nikdy nepochopil. A dokud ten úlomek duše, o jehož ztrátě Voldemort sám vůbec neví, zůstane v Harrym a pod jeho ochranou, nemůže lord Voldemort zemřít."
Harry měl pocit, jako by oba muže pozoroval z opačného konce dlouhého tunelu, tak vzdálení mu připadali a tak cize mu zněly v uších jejich hlasy.
"Takže ten kluk.. bude muset zemřít?" zeptal se chladnokrevně Snape.
"A musí ho zabít vlastnoručně Voldemort, Sverusi. To je absolutně nezbytné.
Následovala další dlouhá chvíle ticha, kterou nakonec přerušil Snape. "Myslel jsem... po celá ta léta.. že ho chráníme kvůli ní. Kvůli Lily."
"Chránili jsme ho, protože bylo důležité a nezbytné dohlédnout na jeho výuku, vychovat ho a umožnit mu, aby vyzkoušel svoje síly," pokračoval Brumbál, stále se zavřenýma očima. "Spojení mezi nim po celou tu dobu sílilo jako cizopasný nádor. Občas jsem měl dojem, že Harry sám tuší pravdu. Pokud ho dostatečně dobře znám, zařídí všechno tak, aby zajistil, že až se vydá smrti vstříc, bude to zároveň znamenat skutečný Vodlemortův konec."
Brumbál otevřel oči. Snape se tvářil zděšeně.
"Udržoval jste ho naživu jen proto, aby mohl ve správnou chvíli zemřít?"
"Netvařte se tak šokovaně, Severusi. Kolik mužů a žen už jste viděl umírat?"
"Poslední dobou jen ty, které jsem nemohl zachránit," odsekl Snape. Vstal. "Zneužil jste mě."
"Co tím myslíte?"
"Dělal jsem vám špeha, lhal jsem kvůli vám, vystavoval jsem se kvůli vám smrtelnému nebezpečí. Domníval jse se, že to všechno dělám pro to, abych zajistil bezpečí synovi Lily Potterové. A vy mi teď řeknete, že jste ho choval jako vepře na porážku -"
"To je ovšem dojemné, Severusi," pravil vážně Brumbál. "Že by vám ten chlapec nakonec přece jen přirostl k srdci?"
"Ten chlapec?" zaječel Snape. "Expecto patronum!"
Ze špičky jeho hůlky vyrazila stříbrná laň. Dopadla na podlahu pracovny, jediným skokem se přes ni přenesla a vyskočila z okna. Brumbál sledoval, jak odlétá, a když její stříbřitá záře pohasla v dáli, otočil se znovu ke Snapeovi. Oči mél plné slz.
"Po takové době?"
"Navždycky," ujistil ho Snape.
A obraz se znovu proměnil. Teď Harry viděl, jak Snape hovoří s Brumbálovým portrétem nad svým stolem.
"Budete muset Voldemortovi poskytnout skutečné datum Harryho přsunu od tety a strýce," říkal právě Brumbál. "Kdybyste to neudělal, vzbudilo by to podezření, protože Voldemort věří ve vaší vševědoucnost. Zároveň jim ale musíte vnuknou myšlenku dvojníků - to by podle mého názoru mělo zajistit Harrymu bezpečí. Zkuste na Mundunguse Fletchra použít matoucí kouzlo. A pokud budete nucen zapojit se do pronásledování, Severusi, snažte se být co nejpřesvědčivější... Spoléhám na to, že se udržíte v přízni lorda Voldemorta co nejdéle, protože jinak budou Bradavice ponechány na milost a nemilost Carrowovým..."
Teď Snape seděl a nakláněl se k Mundungusovi v nějaké neznámé hospodě. Mundungusův obličej byl podivně prázdný, zatímco Snape se soustředěně mračil.
"Navrhněte Fénixovu řádu," mumlal tiše, "aby použili dvojníky. Aby pomocí mnoholičného lektvaru připravili několik totožných Potterů. Je to jediná věc, která by mohla fungovat. Zapomenete, že jsem s tím přišel já, a budete to vydávat za vlastní nápad. Rozumíte?"
"Rozumím," zahučel Mundungus s rozostřenýma očima...
Teď Harry letěl na koštěti jasnou temnou nocí vedle Snapea, doprovázeli je další maskovaní Smrtijedi, před nimi prchal Lupin a za zády měl Harryho, který byl ve skutečnosti Georgem... Jeden ze Smrtijedů Snapea předlétl, zvedl hůlku a namířil přímo na Lupinova záda...
"Sectusempra!" vykřikl Snape.
Kletba, která měla Smrtijeda zasáhnout do ruky s hůlkou, však minula a trefila George-
V dalším obraze klečel Snape na podlaze Siriusovy staré ložnice. Četl si Lilyin zažloutlý dopis a ze špičky skobovitého nosu mu odkapávaly slzy. Na druhém listu bylo jen několik slov:

Doopravdy se přátelit s Gellertem Grindelwaldem. Osobně si myslím, že Batylda začíná být senilní!
Srdečně zdraví Lily

Snape sebral list, na němž byl Lilyin podpis se srdečným pozdravem a zastrčil si ho pod hábit. Pak přetrhl vejpůl fotografii, kterou také držel v ruce, tu část, kde se na něj smála Lily, si nechal a půlku s Jamesem a Harrrym odhodil na podlahu, kde zapadla pod prádelník...
A nyní stál Snape znovu v ředitelské pracovně a sledoval, jak se do svého portrétu spěšně vrací Phineas Nigellus.
"Řediteli! Utábořili se v Deanovském lese! Ta mudlovská šmejdka -"
"Nepoužívejte tenhle výraz!"
"Dobrá, dobrá, tak tedy ta Grangerovic holka o něm mluvila, zrovna když otvírala kabelku, takže jsem ji slyšel!"
"Výborně! Velmi dobře!" zajásal Brumbálův portrét za ředitelským křeslem. "Chopte se toho meče, Severusi! A nezapomeňte, že ho musí opravdu potřebovat a prokázat odvahu, aby ho získal - a nesmí vědět, že ho dostal od vás! Kdyby se Voldemortovi podařilo přečíst Harrymu myšlenky a kdyby zjistil, že mu pomáháte -"
"Já vím," štěkl stroze Snape, přistoupil k Brumbálovu portrétu a zatáhl za jednu stranu jeho rámu. Portrét se odklopil a ze skryté dutiny za ním vytáhl Snape Nebelvírův meč.
"A stále ještě mi odmítáte prozradit, proč je tak důležité, aby Potter ten meč dostal?" zeptal se, když si přes hábit přehazoval cestovní plášť.
"Myslím, že vám to neprozradím," odpověděl Brumbálův portrét. "Harry bude vědět, co s ním mám dělat. A buďte velice opatrný, Severusi, po té nehodě s Georgem Weasleym by vás asi neuvítali s otevřenou náručí-"
Snape se ve dveřích otočil.
"Nemějte strach, Brumbále," ucedil chladně.
"Mám plán..."
A vyšel z pracovny. Harry se vynořil z myslánky a o chviličku později už ležel na koberci v téže místnosti: bylo to, jako by za sebou Snape právě zavřel dveře.

...