Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka (1963, Dilia)
• přeložil Jaroslav Pokorný
• fraška o třech dějstvích předního autora vídeňského lidového divadla devatenáctého století patří do řady těch, jež kromě nosného situačního humoru nepostrádají ani dobové satirické narážky

OSOBY

PÁN Z PUPENCŮ - důchodce
KUNHUTA - jeho žena
Jejich děti:

• AMÁLIE - 20letá
• JINDŘICH - 15letý
• GABRIEL - 11letý
• FRANTIŠEK - 7letý
• ADÉLKA - 2letá

PÁN ZE SKOČDOPOLŮ - bohatý soukromník
LUISA - jeho dcera
AUGUSTIN SKÁLA - Amáliin ženich
PÁN Z MLSOTŮ - kapitalista
EDUARD - jeho syn
KAJETÁN BALŠÁM - domovník
Madam CHALY - majitelka kabinetu voskových figur
LISETTA - její pokojská
Monsieur DUMONT
GERTRUDA - služka u Pupenců
PÁN ZE STRAŠIRYBKŮ - někdejší továrník
ZE STRAŠIRYBKŮ
TEREZA - jejich dcera
NETTA - služka u Straširybků
NOTÁŘ
NOSIČ
FIAKRISTA
VALTR - Augustinův přítel
Madam ŠTOLOVÁ - vdova a majitelka domu v Hietzingu
ŽOFIE - její dcera
FLINT - její milenec, sklář z Penzingu
KOČÍ hietzinského dostavníku
STRÁŽNÍK
DÁMY, PÁNOVÉ, STRÁŽNÍCI, FIAKRISTÉ

PRVNÍ DĚJSTVÍ

Pokoj v bytě pana z Pupenců.

1. výstup

KUNHUTA, AMÁLIE, AUGUSTIN, NOTÁŘ, PÁN ZE SKOČDOPOLŮ, LUISA, DÁMY, PÁNOVÉ.

NOTÁŘ právě dočetl svatební smlouvu.

KUNHUTA: Tak už jsme s formalitami hotovi?
AMÁLIE: Já jsem podepsala, ale něco mě na smlouvě mrzí.
NOTÁŘ: Copak, slečno?
AMÁLIE: Že se v ní tolik mluví o rozvodu. Jak může člověk myslet na rozvod -
AUGUSTIN (se smíchem): To je jen taková formalita.
NOTÁŘ (dotčen): Co? Formalita?
AUGUSTIN: U nás jistě. (Podává AMÁLII ruku.) Dvě tak těsně spojená srdce rozdělí jenom smrt.
AMÁLIE: Můj Augustine!
KUNHUTA: Kde jen ten můj tak dlouho vězí. To je neomluvitelné - není doma a tak důležitý dokument...
NOTÁŘ: Právě. Podepsat to musí.
KUNHUTA: Nepotrefilo ho snad něco?
AUGUSTIN: Uklidněte se, maminko, vím, kudy půjde domů, a půjdu mu hned naproti.
KUNHUTA: Správně, milý synu, jen jděte.
AUGUSTIN (bere klobouk - k AMÁLII): Za pár minut se zas uvidíme, drahá nastávající. (Pryč.)
KUNHUTA (ke společnosti): Jestli je libo, prosím, malé dejeuner à la fourchette -
SKOČDOPOLE (ke společnosti): Tudyhle račte, já vím, jak to tu chodí. (Odejde s NOTÁŘEM a se společností.)

2. výstup

KUNHUTA, AMÁLIE, LUISA.

KUNHUTA: Řekla jsi Nanettě o těch čtyřech lahvích malaga a o těch -
AMÁLIE: Čtyři lahve malaga, čtyři lahve madeiry. Všechno je tamhle na stole.
KUNHUTA: To je dobře, při takové příležitosti člověk potřebuje posilnění, něco pro srdce.
AMÁLIE: Společnost si, myslím, srdce tak nenamáhala, aby potřebovala posilnění, a pokud jde o mne a Augustina -
KUNHUTA: No, jen se připravte, aby vám srdce nezesláblo. Man­želský stav trvá dlouho a nejde to vždycky stejně...
AMÁLIE: Myslíte, maminko?
KUNHUTA: Ale před nebezpečím chrání ctnost.
AMÁLIE (rychle): Vždyť, ještě jsem si Augustina nevzala, rozhodnutí ještě nepadlo, můžu ještě všechno - zkouška, to je velká věc - a podám svou ruku jen tomu, kdo obstojí ve zkoušce.
LUISA: Ale uvaž, Amálko, co to povídáš...
KUNHUTA: Máš pravdu, dítě. Zařiď se úplně podle svého. Teď musím k hostům. To je hrůza, kde ten můj Pupenec vězí. (Pryč.)

3. výstup

AMÁLIE, LUISA.

AMÁLIE (uvažuje): Zkouška, zkouška - mám plán.
LUISA: Měj radši rozum.
AMÁLIE: Luiso, ukaž, že jsi má přítelkyně.
LUISA: Můžu ti to dokázat líp, než když ti radím, abys ty brouky pustila z hlavy?

4. výstup

Předešlé, KAJETÁN.

KAJETÁN: Je váš otec doma?
AMÁLIE: Není.
KAJETÁN: To je blbý.
AMÁLIE: Co by chtěl tatínkovi?
KAJETÁN: Varovat ho, zadržet před unáhleností, domluvit mu po dobrém nebo po zlém a zabránit mu, aby nedělal voloviny.
AMÁLIE: Vyprosila bych si, aby se přede mnou tak vyjadřoval.
KAJETÁN: Vy nemáte co mluvit, vás jsem znal už v peřince.
AMÁLIE: Když se mluví o mém otci, prosila bych, aby se o něm mluvilo uctivěji.
KAJETÁN: Možná, že máte pravdu, ale to vám není nic platný, já jsem vás znal už v peřince.
LUISA: Tak přestal už a řekl zkrátka, co chce.
KAJETÁN (LUISE): A vy už mě nemáte teprve co komandovat, vás jsem znal taky už v peřince. (AMÁLII.) Až tatínek přijde, řekněte mu, že vím všecko. Chce se odtud vystěhovat. A přede mnou žádný takový techtle mechtle neschová.
AMÁLIE: Postěhujeme se. Můj nastávající bude bydlet u nás a pro tolik ženatých lidí je byt malý.
KAJETÁN: Co vy víte o ženění? Vás jsem znal už -
AMÁLIE: Doporučili nám už tři byty v městě a na předměstí ještě víc.
KAJETÁN: To vím.
AMÁLIE: Jeden ve Walnerské ulici.
KAJETÁN: Ten je ubohej.
AMÁLIE: Proč? Slyšela jsem pravý opak.
KAJETÁN: Když řeknu, byt je ubohej, tak to stačí.
AMÁLIE: Pak jeden byt v Korutanské ulici.
KAJETÁN: Ten je hnusnej.
AMÁLIE: Jak to?
KAJETÁN: Když jednou řeknu, že je hnusnej, tak to stačí.
AMÁLIE: A pak jeden na nábřeží.
KAJETÁN: Ten je mizernej.
LUISA: To není pravda, já ten byt znám, pokoje jsou v něm nádherné -
KAJETÁN: Jo, pokoje jsou pěkný, ale byt je mizernej, a když jednou řeknu -
AMÁLIE: On nadává na všechno.
KAJETÁN: To není pravda. Na vašeho pana otce například nenadávám, protože je pořádná partaj a přijde domů vždycky už před desátou.
LUISA: Ale to by nemělo být právě domovníkovi vhod.
AMÁLIE: Od nás přece nedostane ani halíř za otevření domu.
KAJETÁN: Já žádný šestáky nepotřebuju, já o to nestojím, já mám radši pokoj. Já mám prosím sám dům, novostavbu, a radši dám sám každý partaji šesták, jen když mě nebude budit ze spaní. A proto mám strach, až se váš otec vystěhuje, že dostanem do bytu nějakej pronárod, kterej vymetá koncerty a slavnosti a domu přitáhne až druhej den v jednu. A to vám říkám, to nesmíte nechat jen tak, domluvte panu otci, protože tady už mu jde o život.
AMÁLIE: Tatínkovi o život?
KAJETÁN: No jo. Jen se na mne nedívejte, to není žádná pověra, ale když je nějaká partaj dlouho v místě, jako pan z Pupenců, pak se vystěhuje a zůstane v novým kvartýře taky tolik let, tak pak ta partaj v tom novým bytě umře, o tom jsem se přesvědčil mockrát.
AMÁLIE: On se zbláznil.
KAJETÁN: Nerezonýrujte, já jsem domovník mnohem dýl, než vy jste slečna, tak nezapomínejte na povinnou ouctu a dělejte, co se vám říká. Až bude papínek zas doma, vrátím se nahoru. S neopeřencema není žádná řeč.