Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Petr Bouř

FAUST: ZASE JEDNA TRAGÉDIE

1.1. Úvod

Přestaňte prchat, přeludné stíny, a zjevovat se jen uprostřed noci. Chci s vámi prohlédnout, být jiný. Zklidnit bázeň mi zkuste dopomoci. Uvidíte, že přestanu být líný, až mi mou mysl, jako rejnoci, kteří v stříbrných peřejích řádí, rozčeříte ztracenou vůní mládí.

I ty se mnou budeš mít jisté, že se ztracené dojmy znovu vynoří, zapomenutá přátelství a city čisté jako pochodně znovu zahoří, a bolest a stesk duše prosté tápající v klamném pohoří ti nasypu jako zrní, ať vidíš, jak se štěstí vrní.

Vím že písně kolem hlavy často jen bleskurychle proletí, než pro jednu přijde čas pravý dvacet dalších skončí ve smetí. Přesto doufám, že neznámé davy můj zpěv jak racek obletí, a pokud ho uslyšíš a osloví tě, budu mít radost jako dítě.

Příliš dlouho jsem si odpíral tu plavbu v tichém světě snění, dusil jsem city a zapíral že pouhé dojetí hrdé srdce změní a místo, abych moudrost nabíral, hledal jsem, kde světlo není. Co nabyl jsem, vidím v dáli, co ztratil jsem, teď mě pálí.

1.2. Předehra

Ředitel divadla, básník, vtipálek.

ŘEDITEL DIVADLA:

Hej vy dva, věrni stále, v temné bouři i časech denních, poraďte, jak v německých zemích bychom náš podnik táhli dále.

Zejména toho jsem chtěl vždy bavit, kdo plně žije a nechá žít. Harampádí v koutech nechal jsem se zbavit, abych tu takových mohl více mít.

Koukej jak sedí, k oponě oči stočili, do našich příběhů by rádi vskočili. Však zhojit hrubou duši lidu se ti nepodaří perlou. Vždyť mnoho z nich poslední třídu stěží prolezlo s berlou. Hlavně ať to vypadá čerstvé a nové, inteligentní, ale ne moc tumpachové.

Už vidím, jak nám sem masy plynou - u naší boudy se budou tlačit, křižovat jako vlna s vlnou, futra u dveří jim nebudou stačit.

Při útoku na naši kasu nebudou hledět na nějaký ten strk. Jako sysel ženoucí se k obilnému klasu. Kvůli lístku jsou schopni zlámat si i krk. Kouzlo, co účinkuje na všechny lidi, jim teď ukaž, básníku, ať vidí!

BÁSNÍK:

Nemám rád početné davy, psychózy co zachvátí město. Poslední myšlenku mi vyženou z hlavy. Už tak je tam jen beztvaré těsto.

Básníkům tiché nebe patří, radost tam kvete, slavíci tlukou, láska a přátelství svorně se bratří jak stvořeni byli boží rukou.

Kdesi hluboko uprostřed hrudi jakoby věčný oheň plál. Někoho studí, někoho budí; šťasten kdo ráno sen svůj nese dál.

Pro mě je nejvyšší sudí ne ministr, anebo snad král, ale kouzlo prchavého okamžiku. Pravdivé jen, když zmizí v mžiku.

VTIPÁLEK:

Ta vaše moudra z nadsvětí sami sebe jen světí. Mě zajímá, co bude teď. Je snad blázen kdo čeká že dojme obyčejného člověka bez nějakých okultních věd?

Stačí, když ti nejdou oči stranou - tak se přízeň lidu získá. Kdo měří jak větry vanou, ten si pěknou slotu spíská.

Tak si hačni zpátky na zem a zkus mužem slova být, moudrost zapoj, chytrost, cit, a hlavně buď trochu blázen.

ŘEDITEL:

No, hlavně ať maj na co koukat. Chtějí s pusou otevřenou valit oči jako kapři. Pak ponesou tě na ramenou a přitulí se jako bratři.

Davy můžeš nasytit, když jim toho nandáš hodně. Každý co může si chce zachytit a pověsit u sebe v domě.

Takže náš trhák se nejlépe prodá, když se jim po kouskách podá. Jako pečínka s řádnou oblohou. Jinak stoupne do hlavy, sedne do nohou, a host si pak kuchaře pěkně poddá.

BÁSNÍK:

Svojí primitivní fušeřinou děláš poctivým umělcům škodu. Divím se, že se z tebe nepominou, jako když piják si nalije omylem vodu.

ŘEDITEL:

Tak koukej, vůbec jsem se neurazil. Aby do dřeva hřebík vrazil i ten nejhloupější nádiva se neobejde bez použití kladiva.

Uvědom si, pro koho se píše! Z té paní u dveří nuda dýše, a na pána s bonbóny asi oběda zbylo pomálu. Úplně vepředu se ve své pýše rozvaluje kritik z laciného žurnálu.

Nóbl dáma, jako blesk, rychle tu zvědavost nasytit dokáže, postavit na odiv šarm a lesk. Sama už hraje bez gáže.

Jak se asi ten chrápal získá pro tvé jemné odstíny duhy? Prohlédni si příznivce zblízka! Je napůl studený a napůl tuhý.

Zajímá ho svršek a eso, půllitru se chopí dravě, nebo divoká noc s jeho starou je to, co se mu právě honí v hlavě. A do ní ty hustíš verše plnou parou?

Radím ti jen: dej jim víc a více. A když se netrefíš, zkus to opakovat. Musíš je zneklidnit a provokovat; povznášet - to je těžká práce.... Tak co, budem dojímat nebo excitovat?

BÁSNÍK:

Ta legrace se ti opravdu podařila. Myslíš, že to hlavní, čím mě příroda obdařila, svou opravdovost odhodit mi nebude vadit? že se básník do lidských srdcí vetře jako do jitrnic z bachratého vepře a své poslání podle může zradit?

Necítíš snad tu mocnou sílu v prsou, jejíž proudy nekonečné řeky nesou i do toho nejmenšího zákoutí přírody? Vstup na louku nohou bosou, jak příliv tě hned strhne do vody, jako sekáč ostrou kosou.

Co přinutí obilné řady aby se ve větru ladně kolébaly? Kdo srovná uprostřed bouřlivé vřavy skály, aby se vzhůru hrdě vyjímaly?

Co květ u cesty v bodlák promění, že se na tě podivně pitvoří? Kdo ohně a vody srocení v zlost a zármutek přetvoří?

Kdopak má jedině vlohy z bujného listí, sahajícího až nad kolena, uvinout věnec, a zdobit jím bohy? Lidská představivost, v básníku zosobněna!

VTIPÁLEK:

Už se těším, jak vy s básnickými silami stvoříte tak krásnou ideu před námi, až se na chvíli přestanem množit. Nebudem se starat, kam hlavu složit, a jen po tom jednom začnem toužit. Po chvilce štěstí ji začnem sloužit, pak se ztratí, možná objeví se jiná, a nám zbyde zármutek a kocovina.

Svým představám popusť opratě, nemáchej nás ve vlastním životě, soucit měj s tuctovým nádivou a udělej mu skutečnost méně šedivou.

Pestrý obraz, bez rozumu jiskřičky, smíchej z omylů, špetky polopravdičky - a určitě se ti extra pokrm zdaří, který svět občerstvuje a po kterém baží!

Pak na to všechna mládež bude stát a očekávat ono zjevení, aby z tvého prsu mohla sát svoji spásu, která tam není.

No samozřejmě, že se sluší, když se dojmou, když se vzruší, a nechají se vyplakat a smát. Ocení když to má švih a lesk. Pod drnem se nikomu nebude nic zdát. Kdo žije, musí žít jak blesk.

BÁSNÍK:

Radši mi přičaruj ty časy kdy jsem i já takhle žil, po ramena jsem měl dlouhé vlasy a ze všech pramenů lačně pil.

Svět byl ještě zahalen v mlze a v každém pupeni bylo tisíce světů. Já jsem však hned odkrýval drze jak rozvinout je do plného květu.

Neměl jsem nic a přesto toho bylo dost: touhu po pravdě a smysl pro radost. Tenkrát naplno mě zasáhla pěstí síla nenávisti i moc lásky. Dej mi zpět to hluboké, bolavé štěstí, vrať mi mé mládí zpátky!

VTIPÁLEK:

Mládí, dobrý muži, člověk potřebuje vždy když se pere s hejnem potkanů, stejně tak jako když ruku natahuje po krásném děvčeti po ránu.

Taky když poslední metr před cílem uklouzne po šlupce z banánu, nebo když po divokém tanci spanilém celou noc víno chutná mu.

Ty jsi už ale vyrost z jeslí, podělán z vlastní statečnosti sedni si na svou koženou sesli a patlej se v té své zbytečnosti. To je, starý pane, tvoje role. Přesto považovat budem si tě a nikdo ti neřekne vole, neb až věkem je z tebe opravdu dítě.

ŘEDITEL:

Tak jsme si vyměnili komplimenty a doufám, že už tu nevládne žádný nelad. Ale abychom zaplatili gáži a alimenty potřebujem konečně začít něco dělat.

Váhavcům nepomohou k činu ani proudy odvážné litánie. K tomu je potřeba ukázat sílu. Řečnění je doménou poezie.

Co nakoupit chcem do koše jsou proudy slastné rozkoše a ne řeči úhybné. Co nestane se hned, zítra už se nestihne.

Výheň dějin, račte pochopit, vám ráda poskytne chleba. Jen příležitost musíte uchopit, tu zamést, tu záhon pokropit, a vůbec koukat, co je třeba.

Herce v německých divadlech rozhodně nijak neomezujeme, všechen prostor i čas jim poskytujeme a hrát mohou v klobouku i v tykadlech.

Čerstvý vítr? Máš ho mít! Potřebuješ slunce lesk? Vodopád, oheň, nad skálou blesk? Jen řekni, a pes tu může vyskočit. Široká řeka pozemských jevů a bytostí jakoby na naši estrádu natekla a diváka povážlivou rychlostí přenáší z nebe rovnou do pekla.

1.3. Prolog v nebi

Bůh. Nebeské pastviny. Mephistopheles. Vstupují tři andělé.

RAPHAEL:

Slunce, pozdrav ode mne ber předtím, než uchýlíš se domů! Svůj návrat do bratrských sfér ukončíš večer údery hromů.

Tvůj paprsek dává andělům sílu a každý z nich ti přeje jen mnoho zdaru k tvému dílu, dnes jako v onen první den.

GABRIEL:

Než stihneš obdivovat zemskou skvělost vesmír svou zázračnou mocí změní v rudou rajskou bělost a nakonec ji nahradí hlubokou černou nocí.

I šumící moře vrhá věčné proudy na vysoký skalnatý břeh. Marně chce spolknutím každé hroudy více urychlit světa běh.

MICHAEL:

Aby ryby, ani ptáci na vysoké hoře nepropadli nudě a stesku sem a tam do té hry souše a moře zasáhne bouře a pár blesků.

Však i když ve městě zuří požár a je nutné se do lesa uchylovat o vlajce, která zdobí náš stožár nikdo, Pane, nebude pochybovat.

ANDĚLÉ:

Tvůj paprsek nám dává sílu a každý z nás si přeje jen mnoho zdaru tvému dílu dnes, stejně jako v první den.

MEPHISTOPHELES:

Vidím, pane, že kroky tišíš abys v celistvosti poznal svět běžící. Zajisté však zvláště rád slyšíš, že i já patřím mezi tvé sloužící.

Promiň, jsem tu jako v trní a květnatě řečnit bych se bál. Vím, že ti můj patos v uchu brní, jiný, kdo umí, by se tomu smál.

Nevidím slunce, ani modré světy, leč jenom ohnuté pozemské hřbety. Přesto však jak v první den si nese každý vlastní sen.

Určitě by se radostí pominul, kdybys ho svou svatostí ovinul a trochu rozumu mu nasypal do dlaní. Potřebují to jak prase drbání.

Podle mého skromného názoru se podobají kobylkám Stále v pozoru ze stébla na stéblo skáčou, večer svou vrzavou píseň pláčou, a do skoku pobízí je právě to, že zas stejně skončí v trávě.

PÁN:

To mě chceš tak dlouho zdržovat jen abys si zas moh' stěžovat? Cožpak jsi se nenaučil víc?

MEPHISTOPHELES:

Ne! Na Zemi nevidím dobrého nic! Mám snad přinutit lidi chomout milovat, nebo se z jejich neštěstí dokonce radovat?

PÁN:

Znáš toho Fausta?

MEPHISTOPHELES:

Doktora Fausta?

PÁN:

Z něho si vem příklad!

MEPHISTOPHELES:

Tak pozor! Zrovna u něho bych se divil kdyby si pozemský "ráj" nezprotivil. Ta jeho usedlost je jen zdání, jako kravata a vyžehlené kalhoty. Ve své slupce nikdy nenajde stání, oheň v prsou ho žene skákat přes ploty, nespokojí se s bělostí zasněžených plání, nenasytí ho nejšťavnatější dobroty.

PÁN:

No, dokud stále hledá cestu, rád ho na ní zase dovedu. I pekař se patlá se v nevzhledném těstu a na voňavý chléb myslí daleko dopředu.

MEPHISTOPHELES:

Vsaď se, že nedá na tvé rady a jak péro do klobouku strčí si je! Raději ho svěř mně do parády!

PÁN:

Pokud ještě na zemi žije, potud je člověku chybování dovoleno, a ďábel z toho po právu tyje.

MEPHISTOPHELES:

Jsem rád, že nelámeš věci přes koleno. Když už jednou házím laso chci doň chytit čerstvé maso a jako kocour si pohrát s myší - ať to všichni kojoti slyší!

PÁN:

Jen si s ním hraj jak chceš: oplachuj ho v svojí přízni, a když už do toho jdeš, vodu pekelnou mu podávej v žízni.

Uvidíš, jak se strašlivě spleteš. Dobrý člověk poctivost nevymění za zlato, natož pak nějakou lacinou veteš.

MEPHISTOPHELES:

Pchá, jednoduššího úkolu není! Stačí mi na to pár rozednění a nevinný chlapeček bude můj. A nechci výhru! Jen bych rád aby se pak plazil jako had a na dvoře žral prach a hnůj.

PÁN:

Ó, vidím že máš vytříbený vkus. Ale protože nechci poslat čerta k čertu, tak si pro mě za mě zkus se realizovat v tom svém jemném žertu.

Kdyby náhodou někdy zaspala lidská činorodost a ostražitost musím se hned rychle postarat, aby dostala od ďábla k probuzení příležitost.

Však vy, miláčkové božího jasu, klidně vychutnávejte světa živoucí krásu. Vše co je, v hlubokém etheru vnořeno, bude se měnit a věčně žít, a pevnou vůlí chráněno z nebeských pohárů lásku pít.

(Nebe se zavírá, andělé mizí.)

MEPHISTOPHELES (sám):

Vida, jak mi starý rozumí. Doufám, že jsem ho neurazil skutečně. Je skvělý, když tak vážená osobnost si umí i s ďáblem popovídat srdečně.

Čtenářský deník	-	Faust, Faust (2), Faust (3), Faust (4), Faust (5), Faust (6), Faust (7)
	-	Faust (I. díl), Faust (I. díl) (2), Faust (I. díl) (3), Faust (I. díl) (4), Faust (I. díl) (5)
	-	Faust a Markétka
	-	Spříznění volbou, Spříznění volbou (2)
	-	Utrpení mladého Werthera, Utrpení mladého Werthera (2), Utrpení mladého Werthera (3), Utrpení mladého Werthera (4), Utrpení mladého Werthera (5), Utrpení mladého Werthera (6), Utrpení mladého Werthera (7), Utrpení mladého Werthera (8), Utrpení mladého Werthera (9), Utrpení mladého Werthera (10), Utrpení mladého Werthera (11), Utrpení mladého Werthera (12), Utrpení mladého Werthera (13), Utrpení mladého Werthera (14), Utrpení mladého Werthera (15), Utrpení mladého Werthera (16), Utrpení mladého Werthera (17), Utrpení mladého Werthera (18), Utrpení mladého Werthera (19)
	-	Utrpení mladého Werthera (rozbor)
	-	Život slavím

Čítanka	-	Cagliostro
	-	Egmont
	-	Faust, Faust (2), Faust (3), Faust (4), Faust (5)
	-	Král duchů, Král duchů (2), Král duchů (3), Král duchů (4), Král duchů (5), Král duchů (6)
	-	Krysař, Krysař (2)
	-	Proserpina
	-	Růžička
	-	Stejný podíl
	-	Utrpení mladého Werthera, Utrpení mladého Werthera (2), Utrpení mladého Werthera (3), Utrpení mladého Werthera (4)
	-	Viléma Meistera léta tovaryšská aneb Odříkání
	-	Viléma Meistera léta učednická