Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Ladislav Quis (1879)

V noc pozdní čí klus tmou větrem zlým?
Aj, to tě otec je s děckem svým;
on drží hocha ve loktech svých,
jej chová jistě, jej hřeje v nich.

'Co skryl jsi úzkostně, synu můj líc?' -
"Hle, otče, král duchů, nezříš nic?
To s chvostem, s korunou král je duch!" -
'Ba mhy to jen, můj synu, pruh.' -

»Chtěj se mnou se, mé dítě, brát!
Což hezké s tebou hry budu hrát;
je krásných květin u břehu dav,
moje máti mnohý zlatý má háv.«

"Můj otče, můj otče, a neslyšíš snad,
král duchů tiše co slibuje dát?" -
'Buď klidný, zůstaň klidný, jsem jist,
to v suchém listí větru je svist.'

»Chceš, hezký hochu, ty se mnou jít?
Moje dcery tě budou v péči mít;
moje dcery noční vždy zahájí rej,
jim uhýčkat, utančit, úpět se dej.« -

"Můj otče, můj otče, a nevidíš tam
teď dcery královy v zatemní sám?" -
'Ó, věř, ó, věř mi, synu můj, zřít
to starých jen vrb je šedavý svit.'

»Tě miluju, jat krásnou jsem postavou tvou;
a svolným-li nejsi, pak sílu ciť mou.« -
"Můj otče, můj otče, a nyní mne jal!
Ba, ublížil už mi duchů král!" -

Jest hrůza otci, on rozjel se v trysk,
on v loktech dítě své kvílící tisk,
v dvůr s trudem s těží dorazil on;
leč v jeho loktech už hoch vzal skon.