Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Tady!" Tlustý vyloví z kapsy kalhot zvláště velké a zvláště krásné jablko a vezme hubenému klobouček. Pak mu postaví na hlavu jablko. To okamžitě spadne. Tlusťoch ho zvedne, znovu ho položí na hlavu malému a udeří na něj pěstí. Jablko spadne a hubeňour padne vedle něj.
Tlustý klaun hubeného popadne za kšandy a postaví ho před sebe. Položí mu jablko na čelo. Jablko spadne. Děti křičí a dospělí se smějí.
Mladá žena se láskyplně dívá na svého tleskajícího syna. Pohladí ho po černých vlasech. I ona má černé vlasy a nosí je ostříhané na krátko. V úzkém obličeji dominují velké černé oči. Jsou neustále čilé a na jejich dně se vždy skrývá smutek, i když se mladá žena směje. V koutku pravého oka má zvláštní pigmentovou skvrnku podobnou sazi a stejně černou. I když je tak malá, propůjčuje tváři zvláštní kouzlo. Ženina pleť připomíná pokožku lidí, kteří většinu svého života tráví venku. "Pierre," říká matka. Chlapec to neslyší, protože všichni se smějí hubenému klaunovi, který volá: "Tatínku, s jablkem to nepůjde nikdy! Potřebujeme něco jiného!" Vytáhne z kapsy banán a ozdobí si jím hlavu. Děti nadšeně výskají.
"Nech těch hloupostí, Valtříku!" volá tlusťoch. "Ukážu ti, jak jablko zůstane ležet. Zahoď ten banán!"
Hubený klaun zahazuje banán.
Tlusťoch ukusuje velký kus jablka a zbytek posadí hubenému na hlavu. Teď tam jablko drží. "Vidíš, Valtříku, tak jednoduché to je! Teď přinesu šíp a luk."
"Kde máš ten šíp a luk, tatínku?"
"Tamhle naproti v kufru." Tlustý klaun přišel s velkým černým kufrem, který teď stojí uprostřed manéže. Jde k němu. Jakmile se obrátí zády, sáhne si maličký na hlavu pro jablko a kousek ukousne. Kouše, polyká, hladí si břicho. Tlustý klaun se nedůvěřivě otočí. Ale hubeňour byl rychlejší. Jablko už zase leží na bíle natřené holé lebce.
Děti se smějí!
Muž, kterému se to zdá, leží na široké posteli. V tváři mu zacuká úsměv. Muž, kterému se to všechno zdá, zhluboka a klidně oddychuje.
Žena s krátkým účesem a černýma očima slyší, jak se nějaký muž hlasitě směje. Otočí se. Ten muž sedí dvě řady za ní. Má vrásčitý obličej a šedé vlasy, přestože je mu sotva přes pětačtyřicet. Šedovlasý mladou ženu poznává a pokývne hlavou na pozdrav. I ona zdraví. Vedle muže sedí drobná jemná žena a dvě děvčátka, dcery. To černovlasá žena ví.
Děti křičí, výskají, smíchy se zalykají. Pokaždé, když velký klaun učiní dva kroky k černému kufru, hubený si ukousne z jablka. A pokaždé, když se nedůvěřivý tlusťoch otočí, hubený už má stále menší a menší jablko opět na hlavě. Tlusťoch klečí před kufrem a marně se ho snaží otevřít. Mezitím se malému podaří sníst celé jablko. Děti zase piští.
Tlustý klaun volá: "Valtříku!"
"Tatínku?"
"Pojď sem a pomoz mi!" Hubený si povytáhne kalhoty tak, že se ukáží fialové ponožky a zelené podvazky a klopýtá k tlustému, jenž si ho podezíravě měří.
"Kde je to jablko?" Hubený ukazuje na břicho. Tlusťoch křikne: "No dobře! Jak chceš! Tak to uděláme bez jablka!"
"Fajn! Ó fajn! Bez jablka! Bez jablka!"
"Pomoz mi!"
Oba teď cloumají zámky u černého kufru. Náhle víko odletí. Oba klauni stojí najednou vedle sebe. Každý z nich drží v ruce samopal. Okamžitě začínají střílet do té části hlediště, kde sedí mladá žena se synem a šedovlasý muž s rodinou.
Propuká panika. Děti pláčou, muži řvou, ženy pronikavě křičí. Samopaly pálí bez přestání. Tam je zasaženo dítě, onde žena a zase dítě. V krvi se hroutí k zemi. Šedovlasý muž je vymrštěn z lavice, kulka ho zasáhla do čela, vytryskla krev, mnoho krve. Jeho žena a obě holčičky padají a krev zalévá i je. Klauni pálí na ležící.

Čtenářský deník	-	A s klauny přišly slzy, A s klauny přišly slzy (2)
	-	Bůh chrání milence
	-	Láska je jen slovo, Láska je jen slovo (2)
	-	Muž, který maloval mandlovníky
	-	Nikdo není ostrov
	-	Plakat přísně zakázáno
	-	Setkání v mlze
	-	Tajný chléb

Čítanka	-	A s klauny přišly slzy
	-	Láska je jen slovo