Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka
• z anglického originálu A Fate Worse Than Dragons přeložil Petr Caha (Polaris, 2007)

"Devět rytířů za deset let," řekl Terry. "Na draka téhle velikosti to není zase tak špatné. Je to míň než jeden ročně."
"Na druhé straně je to stoprocentní úmrtnost, sire. V odvěkém zápase rytířů s draky je tento neporaženým šampionem." Huggins pokračoval, jako by mu to právě přišlo na mysl. "Pořád ještě se můžeme otočit a jet pryč."
"Nevrátíme se, aniž bychom se o to alespoň pokusili, Hugginsi. Tenhle drak už deset let terorizuje místní obyvatelstvo. Poctiví, těžce pracující vesničané jsou vražděni na polích, jejich malé nevinné děti se choulí v chatrčích a všichni žijí v neustálém strachu, neznajíce dne ani hodiny, kdy se na ně náhle z nebe snese strašlivá smrt..."
"Nějak si nevzpomínám, že byste se kdy dřív staral o vesničany, sire."
"Odměna za to většinou nestála."
"Myslíte za jeho zabití? Ta pořád ještě není dost vysoká. Počkejte ještě nějaký čas. Nechte ho, ať zabije ještě pár rytířů, a pak za něj nabídnou skutečný balík." "Nemluvím o penězích, Hugginsi. Měl jsem na mysli jinou odměnu. Skutečnou odměnu. Ruku princezny."

Věnováno Ashley. Colleen. Morgan. Lindě, Juli, Rhondě a Kathy. A taky Dusty a Renee a... no dobře, tak tedy všem ženám, které se mne ptaly: "Proč je ve tvých pohádkách rusovláska vždycky ta špatná? Proč někdy nenapíšeš román, ve kterém je rusovláska hodná?"
Tenhle to není.

Je to prvotní les, v němž šeptající borovice a tysi bradaté šedým mechem stojí jako druidi z dávno minulých dob, zatímco mladé jilmy se kolébají jako námořníci v jedenácté hodině půldenního volna. Je to prvotní les, kde ve všudypřítomném šeru tiše září zlaté oči a bílé tesáky a srnci poděšeně prchají dlouhými skoky za šelestění suchého listí. Je to prvotní les, v němž je právě čas oběda.
Po pravdě řečeno, v prvotním lese je čas oběda víceméně pořád, stejně jako v lese novodobém, ve kterém je více otevřeného prostoru a přirozeného světla a jenž přitahuje modernější druhy predátorů. Vždycky se najde nějaký ten velký masožravec shánějící se po jídle, i když někteří z nich jsou vybíravější než jiní. Vlci a medvědi si rádi pochutnají na pěkné mršině, ale lev nebo leopard si svůj oběd rád zabije sám. Také draci dávají přednost čerstvému masu. A mají ho rádi dobře propečené.
Na okraji lesa se něco pohnulo. Terry se domníval, že by to mohl být drak. Dalo se to těžko rozeznat. Slunce bylo vysoko na obloze a zářilo jasně a vzdálené stromy vrhaly hluboké stíny. Listoví už změnilo barvu. Do měsíce všechno listí ze stromů opadá, ale teď ještě pevně ulpívalo na větvích a stín, který koruny stromů vrhaly, byl dost temný, aby se v něm mohlo ukrýt něco velkého, nehledě na to, že ptáci usazení na těch stromech náhle umlkli. To ukazovalo na přítomnost predátora a nebyl to jen nějaký náznak. Ti ptáci nejenom že odmítali zpívat, oni byli ochotni odpřisáhnout, že se toho dne nacházeli na opačné straně lesa a pět přátel jim to může kdykoliv dosvědčit. V jisté vzdálenosti od stromů se na mýtině otáčelo kůzle nabodnuté na rožni. Pod ním hořel malý oheň. Terry na své straně mýtiny pevně svíral kopí a snažil se proniknout pohledem mezi kmeny; byl i se svým koněm ukrytý v porostu, kousek dál od otevřeného prostranství, kde ho nebylo vidět.
Vedle koně stál podsaditý chlapík v kožené vestě. Jednou rukou držel oře za uzdu a v druhé svíral láhev s pestrou vinětou. "Pořád se neobjevuje," řekl. "Říkal jsem vám, že na to jdete špatně. Rozmarýnu a mátu, ty jste měl použít. Je to známý recept."
"Ale na jehněčí, Hugginsi. Tohle je kůzle," opáčil mladík v sedle. "Můj recept je správný. Kromě toho, to koření je kouzelné. Nejdůležitější ingredienci jsem koupil od jednoho prvotřídního čaroděje. Říkal, že se po tom draci můžou utlouct."
Huggins si přečetl nálepku na prázdné láhvi: EXTRA OSTRÁ ČARODĚJNICKÁ GRILOVACÍ OMÁČKA - STARÝ RODINNÝ RECEPT. "Jasně." Odhodil láhev do křoví. Pak o několik kroků ucouvl, za koně, mimo Terryho zorné pole, vylovil z kapsy vesty malou lahvičku, odzátkoval ji a pořádně si přihnul. "Tak mě napadlo, sire," začal. "Říkal jsem si, jestli byste mi nemohl vyplatit mzdu třeba teď."
Terry nespouštěl oči z porostu. Pohyb, o kterém si myslel, že ho předtím zahlédl, se zatím neopakoval. "Hugginsi, ty přece víš, že dokud mi nepřijde renta, jsem totálně švorc. Pak ti zaplatím. Copak jsem ti už někdy zůstal dlužen?"
"To ne, sire." Huggins měl ten kulatý, bodrý obličej, který okamžitě budil důvěru u malých dětí, ale málokdy u dospělých. "Ovšem předpokládejme - jen předpokládejme - že by se vám něco stalo, řekněme cestou domů. Po tom, co zabijete draka. Mohl byste třeba onemocnět, například. Jsem si jist, že byste nechtěl, abych se pak ocitl ve finanční tísni."
Mezi stromy se znovu něco mihlo. Terry přivřel oči. "Hugginsi, tvoje nezvyklá starost o moje zdraví vytváří ovzduší jisté nedůvěry. Mám tomu snad rozumět tak, že mému věrnému panoši chybí víra v mé schopnosti?"
"To ne, sire, to vůbec ne," ujistil ho jeho věrný panoš spěšně. "Vždycky můžete počítat s mou absolutní oddaností, sire. Když říkáte, že dokážete zabít draka, ani v nejmenším o tom nepochybuji. Na druhé straně je ale pravda, že těch devět předchozích rytířů si nejspíš taky věřilo. A všichni -"
"Měli panoše, kteří se neopili."
"Jenom jsem si kapánek loknul, abych si uklidnil nervy, sire."
"Takže to bys je teď měl mít tak pevné, že by se jimi dal podepřít kulečníkový stůl. Schovej tu flašku. A vylij na toho koně ještě pár věder vody."
Huggins ponořil vědro do mělkého potoka a potom chrstl jeho obsah na Terryho. Rytíř měl na sobě brnění, ale přes něj měl přehozené mokré přikrývky. "Na koně, Hugginsi." Také kůň byl zabalený v přikrývkách hnědé a šedé barvy, aby byl mezi stromy co nejméně nápadný. Ale nohy mu zakrýt nemohli, alespoň ne, pokud z něho chtěli vymáčknout potřebnou rychlost, a Terrymu bylo jasné, že se jeho oř večera nedožije. Kůň sebou vrtěl, bylo na něm znát, jak je nervózní. Terry ho popleskal po plecích a šeptal mu uklidňující slůvka. Jiní rytíři mu říkali, že se svými zvířaty mluví, konejší je, povzbuzují je před bitvou, a tvrdili, že to přináší dobré výsledky. Terryho kůň zakoulel očima pokaždé, když na něj jeho pán promluvil, ačkoliv se nedalo říct, jestli to dělá proto, že se bojí, nebo jestli si o Terrym myslí, že je idiot. Nechal toho a řekl nahlas: "Devět rytířů za deset let. Na draka téhle velikosti to není zase tak špatné. Je to míň než jeden ročně."
"Na druhé straně je to stoprocentní úmrtnost, sire. V odvěkém vznešeném zápase rytířů s draky je tento neporaženým šampionem. Uvědomujete si to, sire?" Huggins pokračoval, jako mu to právě přišlo na mysl. "Pořád ještě se můžeme otočit a jet pryč. Nikdo se vám nebude smát. Doma přece nikdo neví, že jsme sem jeli." "Nevrátíme se, aniž bychom se o to alespoň pokusili, Hugginsi. Máme svou zodpovědnost. Tenhle drak už deset let terorizuje místní obyvatelstvo. Poctiví, těžce pracující vesničané jsou vražděni na polích, jejich malé nevinné děti se choulí v chatrčích a všichni žijí v neustálém strachu, neznajíce dne ani hodiny, kdy se na ně náhle z nebe snese strašlivá smrt."
"Nějak si nevzpomínám, že byste se kdy dřív staral o vesničany, sire."
"Odměna za to většinou nestála."
"Jaká odměna? Myslíte za jeho zabití? Ta pořád ještě není dost vysoká. Počkejte ještě nějaký čas. Nechte ho, ať zabije ještě pár rytířů, a pak za něj nabídnou skutečný balík."
"Nemluvím o penězích, Hugginsi. Měl jsem na mysli jinou odměnu. Skutečnou odměnu. Ruku princezny."
Tentokrát zakouleli očima kůň i panoš. Huggins nabídl Terrymu svou láhev. "Napijte se, sire. Možná vás to probere. Jestli tady jde o nějakou holku -"
"Dej to pryč, Hugginsi. Hned. A není to nějaká holka, je to ta nejnádhernější dívka v celých Dvaceti královstvích. Nejsladší, nejpůvabnější, nej čarovnější... ehm... nejztepilejší. jak se to řekne..."
"Nejopojnější," zkoušel mu pomoct Huggins.
"Abys taky chvíli myslel na něco jiného! Princezna je - hopla! A je to tady!"
Hugginsovi odskočila ruka s lahví od úst. Rozběhl se vpřed, před okrajem mýtiny se zastavil, vyhlédl z porostu a hned se zase spěšně stáhl. "Zkurvysyn!" Pokusil se zastrčit si láhev za opasek, jako obvykle zjistil, že mu v tom brání jeho sádelnaté břicho, a tak ji schoval do kapsy kazajky. Pak popadl vědro a začal divoce cákat vodu na Terryho.

***