Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka (1964, Státní nakladatelství krásné literatury a umění)
• přeložil Jiří Valja
• nejslavnější dramatická parodie italské opery pochází z osmnáctého století
• autor vypráví satirický příběh o lupiči džentlmenovi a jeho dvou manželkách jako podobenství o současné společnosti
• parodováním postupů italské opery se Gayovi podařilo vyjádřit svůj postoj k poměrům v londýnském divadle, ale i k čelným osobnostem tehdejšího kulturního a veřejného života a nakonec i k samotné struktuře společnosti a jejím preferovaným hodnotám
• Gayova Žebrácká opera má 3 jednání

OSOBY

Muži:

PRÁSKAČ
LAPÁK
CHMATÁK
MACHEATH
KUBA VYŠKUB - člen Macheathovy bandy
HONZA KŘIVOPRSŤÁK - člen Macheathovy bandy
VILDA STRAŠBIDLO - člen Macheathovy bandy
BERTÍK Z VŘESOVIŠTĚ - člen Macheathovy bandy
EDA ŠTÍPÁK - člen Macheathovy bandy
JINDRA Z OHRADY - člen Macheathovy bandy
MATES Z MINCOVNY - člen Macheathovy bandy
ŽEBRÁK
HEREC
BIŘICOVÉ, ČÍŠNÍK, ŽALÁŘNÍK atd.

Ženy:

PANÍ PRÁSKAČOVÁ
POLLY PRÁSKAČOVÁ
LUCY LAPÁKOVÁ
DIANA ŠLUNDROVÁ
MADAM LICHOMETNÁ - běhna
DOLLY POBĚHLICE - běhna
MADAM REJPALOVÁ - běhna
BĚTKA HAMPEJZNICE - běhna
JENNY POTÁPLICE - běhna
MADAM PADAVKOVÁ - běhna
ZUZKA FRAJERKA - běhna
MAŘKA TROUFALOVÁ - běhna

ÚVOD

ŽEBRÁK, HEREC

ŽEBRÁK: Jestli bída na básnickém nadání přidá, pak rozhodně nemůže nikdo o mém nadání pochybovat. Hlásím se k cechu žebráckému a zúčastním se každý týden jejich veselic ve čtvrti svatého Jiljí. Za to, co ulovím, beru malý roční důchod, a když si řeknu, tak mě tam pohostí i obědem, a to je víc, než může říct většina básníků.
HEREC: Jelikož nás živí Múzy, je od nás jenom vděčné, že podporujeme básnickou žílu všude, kde na ni narazíme. Múzy na rozdíl od všech ostatních dam nenaletí na pěkný kabát a nikdy si nespletou nápadné vyšívání s vtipností, ani skromnost bídy s omezeností. Ať je autorem kdo chce, uděláme z jeho hry, co se dá. A tak i když jste chudák, srdečně vám přeju úspěch.
ŽEBRÁK: Tenhle svůj kus jsem původně napsal ke svatbě Jakuba Předzpěváka a Mařky Písničkové, dvou velevýtečných zpěváků balad. Vrazil jsem tam básnické figury, jaké jsou ve všech vašich slavných operách: vlaštovku, můru, včelu, loď, květinu a tak dále. Vedle toho tam mám žalářní scénu, kterou dámy vždycky považují za rozkošně patetickou. Co se týče rolí, zachoval jsem tak přísnou nestrannost k našim oběma dámám, že je vyloučeno, aby se některá z nich urazila. Doufám, že mi odpustíte, jestli jsem svoji operu nenapsal dočista nepřirozeně jako ty, které jsou teď v módě; vždyť tam nemám recitativ a dal jsem si vymluvit prolog i epilog; jinak však musíte uznat, že je to opera, jak se patří. Zatím jsme kus mnohokrát hráli jenom sami v našem velkém sále ve čtvrti svatého Jiljí, a tak nemohu ani dost ocenit vaši shovívavost, když jej teď uvádíte na jeviště.
HEREC: Ale vidím, že je čas, abychom se vzdálili; herci se chystají začít. Spusťte předehru!

Odejdou.

Předehra.

JEDNÁNÍ PRVNÍ

Scéna 1

V Práskačově domě

PRÁSKAČ (sedí u stolu a má před sebou velikou účetní knihu):

Když mluvíš s branží tou či tou,
tu jedna druhou jenom haní.
Jak párek lotra s dorotou
se tupí všecka povolání.
Pro kněze je lump advokát,
kněz pro něho zas intrikán.
Politik, jenž má slávu rád,
uznává taky jen svůj krám.

PRÁSKAČ: Advokát má počestné zaměstnání, a tak já taky. Jako on i já se činím na obě strany, proti darebákům i pro ně, protože se přece sluší, abychom šejdíře chránili a povzbuzovali, když jsme z nich živi.

Scéna 2

PRÁSKAČ, CHMATÁK

CHMATÁK: Pane šéf, Černá Mařka vzkazuje, že ji budou dneska odpoledne soudit, a doufá, že zařídíte, aby se z toho vykroutila.
PRÁSKAČ: No, v nejhorším případě se může vymlouvat, že je s outěžkem; pokud vím, už se na tenhle způsob pojistila. Ale jelikož je ta holka moc čiperná a pilná, můžeš ji uklidnit, že důkazy nějak ošvindluju.
CHMATÁK: Tomáše Roubíka odsoudili, pane šéf.
PRÁSKAČ: Ten lenoch líná! Když jsem se ho posledně ujal, řek jsem mu, kam to dopracuje, když si nezlepší hmat. To znamená neodvolatelnou smrt. Už si ho můžu klidně zaknihovat. (Píše:) Za Tomáše Roubíka čtyřicet liber. Vyřiď Bětce Mazané, že ji zachráním před deportací, protože na ní vydělám víc, když zůstane v Anglii.
CHMATÁK: Bětka nám letos dodala víc zboží než pět ostatních z party a opravdu by bylo škoda ztratit tak dobrou zákaznici.
PRÁSKAČ: Jestli ji někdo z party neoddělá, mohla by se při normálních obchodech udržet naživu ještě rok. Rád pomáhám ženským, aby se z toho vykroutily. Dobrý lovec vždycky nechá uletět koroptví samičku, protože na ní závisí chov. Mimoto nám v tomhle případě zákon nepřiznává žádnou odměnu; na smrti ženských se nedá nic vydělat - leda na smrti manželky.
CHMATÁK: Rozhodně je to skvělá ženská! To přece ona mi dala školu a troufám si říct, že vychovala pro naši branži víc mladíků než herna.
PRÁSKAČ: Opravdu, Chmatáku, to je správný postřeh. My a doktoři jsme zavázáni ženám víc než všecky ostatní živnosti.
CHMATÁK:

Jen žena vše svým svodem omráčí,
to od ní lidský rod zná sladkou lež.
Krade i očima. Ta nejsladší
ti hrábne do srdce i do peněz.
To pro ni jako vlk za noci na lup jdeš,
jsi třeba podvodník pro ženský vděk.
Penězi i soud lásky vyhraješ,
je krása v náruči tvůj výdělek.

PRÁSKAČ: Ale pospěš do Newgateské věznice, chlapče, a vyřiď přátelům moje úmysly; já jim přece náramně rád pomůžu - do světa nebo na onen svět.
CHMATÁK: Když se džentlmen nechá dlouho v napětí, může ho lítost nadosmrti zlomit. Mimoto když má člověk jistotu, dělá na soudce dobrej dojem a beze strachu a váhání si pak troufá před soud znova. Ale už běžím; to je radost, být kamarádům v tísni poslem útěchy.

Scéna 3

PRÁSKAČ

PRÁSKAČ: No, už je nejvyšší čas, abych se poohlíd po něiaké slušné popravě k příštímu soudnímu zasedání. Nesnesu líné lotry, na kterých člověk nic nevydělá, dokud je nedá pověsit. (Čte:) Seznam členů tlupy. Honza Křivoprsťák. Půldruhého roku ve službě. Podívám se, jak se činí a kolik zboží nám dodal do krámu: jedny, dvoje, troje, čtvery, patery zlaté hodinky a sedmery stříbrné. Báječný chlapík, zlaté ručičky! Šestnáct tabatěrek, z toho pět z ryzího zlata. Šest tuctů kapesníků, čtyři kordy se stříbrným jilcem, půl tuctu košil, tři paruky s copánkem a štůček jemného sukna. Vzhledem k tomu, že to dělá jenom jako vedlejší zaměstnání, neznám milejšího chlapíka, v celé lupičské branži nenajdeš příjemnějšího a pohotovějšího. Vilda Strašbidlo, alias Hnědý Vilda, chlap nespolehlivá, tajně se svým zbožím čachruje. Zkusím to s ním ještě přes jedno nebo dvě soudní zasedání, jestli se bude slušně chovat. Jindra z Ohrady, mizerný žabař, zlodějíček bez kouska nadání; i když ten chlap zůstane naživu ještě půl roku, nikdá se nedostane se ctí na šibenici. Samuel Vyklouz; potáhne v příštím soudním zasedání, protože ten nestydatý ničema by chtěl pokračovat ve své krejčovině, a to on nazývá poctivým řemeslem! Mates z Mincovny; přijali jsme ho ani ne před měsícem, nadějný drzoun a svým způsobem pilný; až moc troufalý a horkokrevný, a může od veřejnosti inkasovat pěkné sumičky, jestli se sám předčasně nevyřídí vraždou. Tomáš Duspivo, ochmelka nasáklý truňkem, který je vždycky tak opilý, že se sám neudrží rovně na nohou, natož aby udržel v šachu jiné. Pro toho je už jenom šibenice. Bertík z Vřesoviště, alias Příšera, alias Tvrdej Bob, alias Puchejř, alias Bob Poberta.

Scéna 4

PRÁSKAČ, PANÍ PRÁSKAČOVÁ

PRÁSKAČOVÁ: Copak je s Bobem Pobertou, muži? Doufám, že ho nepotrefilo nic zlého. Víš, drahoušku, je to můj oblíbený zákazník. To od něho mám tenhle prsten.
PRÁSKAČ: Zapsal jsem ho na černou listinu, nic víc, drahoušku; utrácí čas s ženskýma, a hned jak budou peníze fuč, některá z jeho dámiček ho dá za peníze pověsit a my nakonec přijdem o čtyřicet liber.
PRÁSKAČOVÁ: Víš, drahoušku, že se ti nemíchám do obchodů se smrtí; tyhle záležitosti nechávám na starosti tobě. Ženy jsou v takových případech hrozně špatní soudci, protože jim imponuje statečnost, a tak se jim líbí každý muž, který jde do bitvy nebo na šibenici.

Když dívka se láskou omámit dá,
ošklivá hezkou je pannou,
růží a lilií hned rozkvétá
a tváře půvabem planou.
Když pod uchem chlapec oprátku má,
ta šňůrka zdá se jí krásnou
a na něho dívá se okouzlená,
jen pláče, že ty oči zhasnou.

PRÁSKAČOVÁ: Ale víš, muži, neměl bys mít tak tvrdé srdce, vždyť jsi ještě nikdá neměl lepší a kurážnější personál než teď. Za posledních sedm měsíců nespáchali ani jedinou vraždu. To je přece, drahoušku, velké požehnání.
PRÁSKAČ: Co k čertu ta ženská pořád kňourá o vraždě? Nikdo se nedívá na džentlmena skrz prsty, jestli zabil člověka v sebeobraně; a když se nedá živnost bez vraždy provozovat, co si má podle tebe džentlmen počít?
PRÁSKAČOVÁ: Jestli se mýlím, drahoušku, musíš mi prominout; za to přece člověk nemůže, když má moc citlivé svědomí.
PRÁSKAČ: Vražda je nejelegantnější zločin, jaký může chlap spáchat. Kolik urozených pánů máme každý rok v Newgateské věznici jenom na tenhle paragraf! Jestli mají čím podplatit porotu, aby se na to dívala jenom jako na zabití, copak jsou proto horší? A tak, drahoušku, o téhle věci už ani slovo. Byl tu ráno kapitán Macheath kvůli těm bankovním poukázkám, co ti tu nechal minulý týden?
PRÁSKAČOVÁ: Ano, drahoušku, a ačkoli banka odmítla výplatu, byl tak veselý a milý! Mezi lupiči rozhodně nenajdeš ušlechtilejšího džentlmena, než je kapitán! Jestli se vrátí z lupičské výpravy aspoň trochu brzo, slíbil, že si dnes večer s Polly a se mnou a s Bobem Pobertou hodí partičku ferbla. Prosím tě, drahoušku, je kapitán bohatý?
PRÁSKAČ: Kapitán se stýká s moc nóbl společností, než aby moh někdy zbohatnout. Herny a kavárny ho zničí. Člověk, který si chce vydělat peníze karbanem, by potřeboval výchovu urozeného pána a měl by se cvičit už od dětství.
PRÁSKAČOVÁ: Víš, mrzí mě kvůli Polly, že kapitán není rozumnější. Co se má co stýkat s lordy a urozenými pány? Měl by je nechat, aby se oškubávali sami.
PRÁSKAČ: Kvůli Polly! Copak tím u všech ďasů ta ženská myslí? - Kvůli Polly!
PRÁSKAČOVÁ: Kapitán Macheath má to děvče moc rád.
PRÁSKAČ: A co z toho?
PRÁSKAČOVÁ: Jestli trochu ženám rozumím, nepochybuju, že ho Polly považuje za moc příjemného člověka.
PRÁSKAČ: A co z toho? Přece nebudeš takový blázen, abys za něj holku provdala! Hazardní hráči a lupiči většinou moc dobře zacházejí se svými děvkami, ale manželky s nimi mají hotové peklo.
PRÁSKAČOVÁ: Ale kdyby se Polly zamilovala, jak jí v tom zabráníme nebo jak se ubrání sama? Ubohé děvče, dělá mi hrozné starosti.

Když panna láskou zakletá
jak můra plamen oblétá,
hloupě mu letí vstříc.
Když mužský spálí dívčí čest
a holku nechá na ocet,
je z ní - no, jak to říct?

PRÁSKAČ: Podívej, ženo. Hezká holka je v naší branži stejně důležitá jako za výčepním pultem, kde se živí tím, že mužským dovolí všecko až na jednu věc. Víš, že bych děvčeti dopřál, co se v mezích opatrnosti dá. Všecko, ale ne vdavky! Jak potom, drahoušku, můžeme žít v bezpečí? Nemá nás pak její manžel v hrsti? Manžel má přece absolutní moc nad všemi tajnostmi své ženy, až na to, co mu tají sama. Kdyby to děvče bylo opatrné jako dvorní dáma, která nastaví ouško tuctu mladíků, ale nevyslyší ani jednoho, neříkal bych nic; ale Polly je jako troud a od jiskry hned celá hoří. Vdát se! Jestli ta holka nezná svůj prospěch, jistě aspoň zná dost dobře svoje potěšení, než aby se vázala na manžela! Moje dcera by pro mne měla být tím, čím je dvorní dáma pro ministra, klíčem k celé partě. Vdát se! Jestli to ještě není hotová věc, rozmluvím jí to odstrašujícími příklady kolem nás.
PRÁSKAČOVÁ: Možná že, drahoušku, děvčeti křivdíš. Ráda se opičí po nóbl dámách a třebas dovoluje kapitánovi důvěrnosti, jenom pokud jí to vynáší.
PRÁSKAČ: Ale tvoje povinnost je, drahoušku, varovat děvče před ztrátou poctivosti a poradit jí, jak by svoji krásu zpeněžila co nejlíp. Hned za ní půjdu a vezmu si ji na paškál. Zatím, ženo, vypárej korunky a monogramy z toho tuctu batistových kapesníků; odpoledne je můžu prodat v městě jednomu chlapíkovi.