Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Večeři dal si do chlebníku,
řekl si: "Tu pak v klidu sním,"
a doufal, že i pár permoníků,
pod stromem někde pojí s ním.

"Možná uvidím čarovánu,
ptáka, který má za ušima,
a když vše půjde podle plánu,
potkám i svého strýčka Jima."

V kufru si zavřel na dva zámky
čisté ponožky na týden,
tužku a notes na poznámky
a pak vylezl oknem ven.

Venku ho doběhl černý pes,
byl kouzelný a samý chlup,
do vlaku za ním klidně vlez
a koukal, co by někde slup.

Pes pak řekl: "Musím tě opustit,
dřív však ti radu dám:
loďku na moře musíš spustit
a plout dál musíš sám."

"Děkuju ti, můj starej kámo,
jen zůstaň ve svém hájemství,
popluju k zemi, o níž je známo,
že skrývá všechna tajemství."

Culil se, když vlna loďku nesla,
chechtal se, když ztratil lodní hák,
smál se, když ztratil obě vesla,
na hlavě mu totiž přistál pták.

"Ahoj," směje se na něj pták,
"doufám, že ti tu nevadím.
Kdybys nevěděl co a jak,
tak ochotně ti poradím."

"No teda," podivil se kluk
a odfouk si vlasy z čela.
"Ostatní ptáci ani muk,
jak to jen tenhleten dělá?"

"Co vy jste, pane, za tvora?"
ptá se kluk a jen čumí.
"Havran vždycky jen krákorá,
jen člověk mluvit umí."

"Mám výjimečný vlastnosti,
jsem přece čarována.
Měl by jsi skákat radostí
až do božího rána."

"Kdyby mi tak jen bylo dáno,
skákal bych třeba až do nebe,
jenže, má milá čarováno,
jsem strachy celý bez sebe."

"Jen klid," pronesl něžně pták,
"do hrsti rozum vem,
já nejsem žádnej podrazák
a vím, kde přistanem."

Chlapec a pták se sbratřili
a spřátelili hned,
a brzy ostrov spatřili,
zemský ráj na pohled.

"Spouštějte kotvy," řekl strom,
"a pozor na lafetu!
Tisíce láter, blesk a hrom,
to je dost, že už jste tu!"

"Čekali jste mě?" ptá se hoch,
když strom mu provolal slávu.
"Jistěže," odvětí na to stoh,
co připomíná krávu.

"Zhruba za necelou hodinu,"
řeklo jablko vesele,
"uspořádejme hostinu
a přijdou všichni přátelé."

Společně jedli, strom a kluk,
i pes k nim přišel žrát.
Pak přerušil je velký hluk,
když pes se začal rvát.

"Jak ses sem dostal?" kluk se ptá
kámoše čtyřnohého.
"Jako ty, lodí," pes povídá
a zas si hledí svého.

Když větřík začne se zvedat
a hosté čaj svůj pijí,
kluk ptá se, kde by měl hledat,
mrtvé, co přesto žijí.

"Dočkáš se," řekla mrkvička,
"nesmíš však na nás spěchat.
Zbyla ti mě ještě trošička,
přece mě nechceš nechat?"

Kluk slupl mrkev a vyrazil
hledat ty mrtvé, co žijí,
a zanedlouho narazil
na lidi, jak v zemi ryjí.

O kousek dál vidí ten kluk,
že je jich mnohem více;
kope jich v zemi celý pluk,
až jim z toho rudnou líce.

"Co tady, bratři, kopete?"
projevil kluk svůj zájem
a doufal, že se neplete,
že se kopou navzájem.

Chodili si lehat střídavě
do hrobů chůzí línou,
byla tam hlava na hlavě
skrytá pod černou hlínou.

...