Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

„Tak teď tomu snad budete rozumět,“ začal Crooks vlídně. „Vy máte George. Vy to víte, že se zas vrátí. Ale co kdybyste neměl nikoho? Co kdybyste si nesměl zajít do baráku a zahrát si tam karty, protože jste černej? Co kdybyste musel sedět opuštěnej tady v tom kumbálku a musel jen číst knížky? To je pravda, než se setmí, moh byste házet podkovu, ale pak byste si musel jen číst knížky. Knížky, to není ono. Člověk potřebuje ještě druhýho – mít někoho nablízku.“ Crooks se rozfňukal: „Když člověk nikoho nemá, leze mu to na mozek. Ať je to kdo chce, to je vedlejší, jen když jste spolu. Věřte mi,“ rozplakal se Crooks, „člověk, se pak cejtí moc opuštěnej a je z toho nemocnej.“

Curleyova žena se dala do smíchu. „Vy jste ale blázen! Ale takhle jste hodnej člověk. Jako takový velký děcko. Ale člověk vám vlastně dost rozumí. Když já se češu, já si taky kolikrát začnu hladit vlasy, protože jsou takový heboučký.“ Aby mu ukázala, jak to dělá, přejela si prsty po temeni hlavy. „Některý lidi mají vlasy hrubý,“ poznamenala samolibě. „Třebas Curley. Ten vám má vlasy jako dráty. Ale moje jsou jemný a heboučký. To se ví, já si je taky hodně kartáčuju. To jim dává jemnost. Mákněte si – tuhle.“ Vzala jeho ruku a položila si ji na hlavu. „Jen si mákněte, jaký jsou heboučký.“
Lennieho ohromné prsty ji začaly hladit po vlasech.
„Ale abyste mi je nerozcuchal.“
„Jé, to je hezký,“ liboval si a trochu víc přitlačil. „Jé, to je hezký!“
„Dejte přece pozor, vždyť mi je rozcucháte.“ A pak už rozzlobeně: „Nechte toho už, budu celá rozcuchaná!“
Uškubla hlavou na stranu, a Lennieho prsty se jí na vlasech sevřely a nechtěly pustit. „Pusťte! Tak už pusťte!“
Lennie se vyděsil. Obličej se mu zkroutil. Vtom zaječela, a jeho druhá ruka jí přikryla ústa a nos a sevřela se. „To ne, prosím vás,“ žadonila. „nechte toho, prosím vás. George se bude zlobit.“
Škubala se mu divoce pod rukama. Nohama tloukla do sena a hleděla se mu vykroutit; zpod ruky mu vycházelo zastřené ječení. Lennie se hrůzou rozplakal a začal ji prosit: „Jé! Tohle mi prosím vás, nedělejte. George pak řekne, že jsem něco proved. A nedovolí mi opatrovat králíky.“ Pohnul trochu rukou a z jejích úst vyšel chraplavý výkřik. Tu se Lennie dohřál. „Nechte si to už! Jenom mi neječte! Ještě mě přivedete do maléru, tak jako to říkal George. Nechte toho už přece!“ Ale ona sebou škubala dál a v očích měla šílenou hrůzu. Zacloumal jí proto; měl už na ni vztek. „Přestaňte mi ječet!“ A zacloumal jí; její tělo sebou plesklo jako ryba. A už se ani nepohnula, neboť Lennie jí zlomil vaz.

Čtenářský deník	-	Hrozny hněvu, Hrozny hněvu (2), Hrozny hněvu (3), Hrozny hněvu (4)
	-	Na východ od ráje
	-	Na východ od ráje (rozbor)
	-	Nebeské pastviny
	-	O myších a lidech, O myších a lidech (2), O myších a lidech (3), O myších a lidech (4), O myších a lidech (5), O myších a lidech (6), O myších a lidech (7), O myších a lidech (8), O myších a lidech (9), O myších a lidech (10), O myších a lidech (11), O myších a lidech (12), O myších a lidech (13), O myších a lidech (14)
	-	O myších a lidech (divadelní představení)
	-	O myších a lidech (rozbor), O myších a lidech (rozbor) (2)
	-	Perla, Perla (2)
	-	Plameny zářivé
	-	Pláň Tortilla
	-	Pohár zlata
	-	Ryzáček, Ryzáček (2)
	-	Toulavý autobus, Toulavý autobus (2)
	-	Toulky s Charleym

Čítanka	-	Hrozny hněvu
	-	Na východ od ráje
	-	O myších a lidech
	-	Pohár zlata
	-	Toulky s Charleym