Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka (Prolog)
• romantický příběh o vztahu dvou velmi nesourodých lidí
• přeložila Lucie Mikolajková (Ikar, 2015; ISBN: 978-80-249-2720-6)
• název anglického originálu: Me Before You

PROLOG

2007

Když vyjde z koupelny, ona už je vzhůru, sedí zapřená o polštáře a listuje prospekty cestovních kanceláří, které měl u postele. Na sobě má jeho tričko a její rozcuchané dlouhé vlasy v něm reflexivně vyvolají myšlenky na předešlou noc. Stojí tam, užívá si krátkou vzpomínku a drbe si vlasy ručníkem.
Vzhlédne od prospektu a našpulí pusu. Na tenhle vrtoch už je pravděpodobně moc stará, ale chodí spolu docela krátce, takže je to pořád ještě roztomilé.
"Vážně musíme někam, kde budeme šplhat po horách nebo viset nad propastí? Tohle je naše první pořádná dovolená a ty tady nemáš jediný zájezd, kde by člověk buď nemusel z něčeho skákat, nebo teatrálně se otřese - "se oblíkat do flísu."
Hodí prospekty na postel a protáhne do karamelova opálené paže nad hlavu. Mluví nakřáplé - je vidět, že toho moc nenaspali. "Co takhle nějaké luxusní lázně na Bali? Mohli bychom se válet v písku... nechat se hodiny opečovávat... užívat si dlouhé noci..."
"Na takové dovolené já jezdit nemůžu. Potřebuju něco dělat."
"Jako třeba skákat z letadel."
"Nezavrhuj to, dokud jsi to nevyzkoušela."
Zatváří se kysele. Jestli ti to nevadí, radši bych to rovnou zavrhla." Košile se mu trochu vlhce lepí na kůži. Prohrábne si vlasy hřebenem, zapne mobil a zašklebí se při pohledu na seznam vzkazů, který se okamžitě vynoří na malém displeji.
"Jasně," utrousí. "Už musím. Klidně si dej snídani." Nahne se přes postel a políbí ji. Voní teplem a parfémem a hrozně dráždivě. Nasaje tu vůni z jejích vlasů, a když mu hodí ruce kolem krku a snaží se ho stáhnout k sobě na postel, na chviličku na všechno zapomene.
"Platí pořád ten víkend?"
Neochotně se jí vymaní. "To záleží na tom, jak dopadne tenhle projekt. Teď je to všechno ještě ve hvězdách. Pořád je možné, že budu muset do New Yorku. Ale každopádně si ve čtvrtek zajdeme na nějakou hezkou večeři, ne? Vyber místo." Sáhne po koženém motorkářském obleku, který visí zezadu na dveřích.
Zamračí se na něj. "Večeře. A půjde taky pan Ostružina?"
"Cože?"
"Když vezmeš pana Ostružinu, mám pocit, že vám jenom dělám křena." Zase našpulí pusu. "Vždycky mám pocit, že se o tebe musím dělit s někým třetím."
"Vypnu si zvonění."
"Wille Traynore!" pustí se do něj. "Snad ho někdy můžeš na chvíli vypnout."
"Včera jsem ho snad vypnul, ne?"
"Jenom pod těžkým nátlakem."
Zazubí se. "Takhle se tomu dneska říká?" Natáhne si kombinézu. A Lissa konečně přestane zaměstnávat jeho představivost. Motorkářskou bundu si přehodí přes ruku a na odchodu jí pošle polibek.
Na displeji svítí dvaadvacet vzkazů - první dorazil z New Yorku ve 3.42 v noci. Nějaký právní problém. Sjede výtahem do podzemních garáží a cestou se snaží obeznámit s tím, co se během noci událo.
"Dobrý ránko, pane Traynore."
Pracovník ostrahy vyleze ze své kabiny. Je izolovaná, i když tady dole neprší ani nefouká vítr a není před čím se izolovat. Willa občas napadne, co tu hlídač asi nad ránem dělá - nejspíš se dívá na obrazovky kamerového systému a prohlíží si nablýskané nárazníky aut za šedesát tisíc liber, které se nikdy neumažou.
Navlékne se do kožené bundy. Jak tam dneska je, Micku?"
"Děsně. Padají trakaře."
Will se zarazí. "Vážně? Takže dneska to na motorku není?" Mick zavrtí hlavou. "Ne, pane. Ledaže byste měl nějaký nafukovací příslušenství. Nebo se chtěl zabít."
Will chvíli zírá na motorku a pak si svlékne kožený oblek. Není zastáncem zbytečného riskování, ať si Lissa myslí cokoli. Odemkne skříňku na motorce, uloží do ní oblek, zamkne a hodí klíčky Mickovi, který je zručně chytí jednou rukou. "Strčíte mi je schránkou ve dveřích?"
"Jasně. Mám vám zavolat taxík?"
"Ale ne. Zbytečně byste moknul ještě vy."
Mick zmáčkne tlačítko, otevře automatickou mříž, Will vyjde ven a děkovně mu mávne. Časné ráno je temné a bouřlivé, doprava v centrálním Londýně už houstne a zadrhává se, i když je stěží půl osmé. Zvedne si límec kolem krku a mašíruje ke křižovatce, kde má největší šanci chytit taxi. Ulice jsou mokré a kluzké a v šedém světle se chodníky lesknou jako zrcadlo.
Když na okraji chodníku spatří další lidi v oblecích, v duchu zakleje. Odkdy celý Londýn vstává tak brzo? Zjevně měli všichni stejný nápad.
Uvažuje, kam se nejlépe postavit, když vtom mu zazvoní telefon. Je to Rupert.
"Už jsem na cestě. Zrovna se snažím urvat taxík." Zahlédne, jak se na druhé straně silnice blíží taxík s rozsvíceným oranžovým světlem, vykročí k němu a doufá, že si ho nikdo jiný nevšiml. Kolem se přežene autobus a za ním náklaďák, v jehož kvílení brzd neslyší, co mu Rupert říká. Já tě neslyším, Rupe," zařve přes rachot dopravy. "Musíš mi to zopakovat." Na chviličku uvízne na ostrůvku a vozidla ho obtékají jako řeka. Pořád vidí oranžový majáček a vztáhne ruku v naději, že ho řidič v hustém dešti uvidí.
"Musíš zavolat Jeffovi do New Yorku. Ještě je vzhůru, čeká na tebe. Snažili jsme se ti včera večer dovolat."
"Co se děje?"
"Nějaký právní zádrhel. Jsou tam dva odstavce, kvůli kterým to zdržujou... podle paragrafu... podpis... listiny..." Jeffův hlas se ztratí v rámusu projíždějícího auta, jemuž sviští pneumatiky po mokré vozovce.
"Teď jsem tě neslyšel."
Taxikář si ho všiml. Vůz přibržďuje u protějšího chodníku a přitom rozstříkne jemnou spršku vody. Zaznamená jakéhosi muže o kousek dál, který se na chviličku prudce rozběhne, ale pak zklamaně zpomalí, když si uvědomí, že Will doběhne k taxíku před ním. Willa se zmocní skrývaný vítězný pocit. "Hele, ať mi Cally připraví všechny podklady na stůl," zahuláká. "Budu tam za deset minut."
Rozhlédne se na obě strany, pak skloní hlavu a dobíhá posledních pár kroků přes ulici k taxíku, už připraven zavolat "Do Blackfriars!" Déšť mu zatéká mezi límec kabátu a košili. Než dorazí do kanceláře, bude promočený na kost, jen za takhle krátkou chvíli. Možná si bude muset poslat sekretářku pro jinou košili.
"A potřebujeme vyřešit tu hloubkovou kontrolu, než dorazí Martin
Trhne hlavou, když se ozve skřípění a prudký ryk klaksonu. Před sebou vidí nablýskaný černý bok taxíku, jehož řidič už stahuje okýnko, a periferním zrakem neurčitě zahlédne cosi, co se k němu řítí neskutečnou rychlostí.
Obrátí se k tomu a v tom zlomku vteřiny si uvědomí, že tomu stojí v cestě, že nemá šanci uhnout. Překvapeně uvolní ruku a telefon mu vypadne na zem. Zaslechne výkřik, možná svůj vlastní. Pak už spatří jen koženou rukavici, něčí tvář pod přilbou a úlek v mužových očích, stejný jako jeho vlastní. Pak všechno exploduje a roztříští se na kousky.
A pak už není nic.