Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1726
• úryvek z románu přeložil Aloys Skoumal

Díl IV., kapitola 5

PŘÍČINY VÁLEK MEZI EVROPSKÝMI PANOVNÍKY.
Poslušen rozkazů Jeho Blahorodí, vyprávěl jsem mu o revoluci za prince oranžského, o dlouhé válce s Francií, do níž se onen princ pustil a již obnovila jeho nástupkyně, nynější královna. Do té války jsou zapleteny největší mocnosti křesťanstva a dosud trvá. Na jeho žádost jsem vypočítal, že v jejím průběhu padl snad nějaký milión Jahuů. Dobyto bylo možná sta nebo více měst a pětkrát tolik lodí bylo spáleno nebo potopeno.
Tázal se mě, co bývá příčinou nebo pohnutkou k tomu, že se jedna země dá do války s druhou. Řekl jsem, že je jich bez počtu. Zmíním se toliko o několika nejhlavnějších. Někdy to bývá ctižádostivost panovníků, kteří si nikdy nemyslí, že mají dosti půdy a lidí, nad nimiž by vládli. Jindy zas úplatnost ministrů, kteří zapletou svého vládce do války, aby potlačili nebo svedli jiným směrem hlasité stížnosti poddaných na jejich špatnou správu. Různost názorů stála už životy mnoha miliónů. Tak například, jestli je pískání neřest či ctnost, jaká je nejlepší barva na kabát, zdali černá, bílá, červená nebo šedá, a má-li být kabát dlouhý či krátký, úzký či široký, čistý či špinavý. A ještě mnoho jiného. A není zuřivějších a krvavějších a déle trvajících válek nad války způsobené růzností názorů, zvláště o věcech bezvýznamných.
Někdy vznikne mezi dvěma panovníky svár o to, který z nich má připravit třetího o jeho území, a přitom žádný z nich nepředstírá, že by na to měl právo. Někdy se jeden panovník znesváří s druhým ze strachu, aby se druhý neznesvářil s ním. Někdy se pouštíme do války, protože je nepřítel příliš silný, a jindy proto, že je příliš sláb. Někdy potřebují naši sousedé to, co máme my, anebo mají to, co my potřebujeme,. A tak spolu bojujeme, až nám vezmou naše nebo nám dají své. Velmi ospravedlnitelný důvod k válce je vtrhnout do země, když je národ prořídlý hladem, pohubený morem anebo rozvrácený stranictvím. Je ospravedlnitelné dát se do války s naším nejbližším spojencem, když má pro nás příhodnou polohu nějaké město nebo území, kterým se zaokrouhlí a doplní naše panství. Vyšle-li panovník vojenské sbory do státu, kde je chudý a nevzdělaný lid, smí jich podle zákona polovinu usmrtit a ostatní zotročit, aby je tak zcivilizoval a odvedl od jejich barbarského způsobu života. Je to finta velmi královská, počestná a běžná, že když žádá jeden panovník druhého o pomoc, aby ho zabezpečil proti vpádu, pomocník zažene vetřelce a sám se zmocní říše; panovníka, jemuž přišel na pomoc, zabije, uvězní nebo zapudí. Pokrevní nebo manželský svazek bývá často důvodem k válce mezi panovníky, a čím je příbuzný bližší, tím větší mívají chuť ke sváru. Chudé národy jsou hladové a bohaté národy jsou pyšné. A hlad a pýcha budou spolu vždycky na kordy. Z těch důvodů se vojenské řemeslo pokládá za nejpočestnější ze všech, protože voják je Jahu zjednaný na to, aby chladnokrevně pozabíjel co nejvíce příslušníků svého druhu, kteří mu vůbec neublížili.
V Evropě jsou též jacísi žebráčtí panovníci, kteří najímají svá vojska bohatším státům za určitý denní plat na každého muže. Tři čtvrtiny z něho si ponechávají sami a je to jejich nejvydatnější obživa. Takoví jsou v Německu a v jiných severoevropských končinách.
"Cos mi řekl," ozval se můj pán, "o válce, ukazuje věru nanejvýš podivuhodné účinky onoho rozumu, který si nalháváte. Ještě štěstí, že je ostuda větší nebezpečí a že jste od přírody neschopni páchat mnoho neplechy. Vaše ústa leží zarovno s obličejem, a tak se ani nemůžete pořádně pokousat, leč se vzájemným svolením. Drápy na vašich předních a zadních nohou jsou tak krátké a choulostivé, že by jeden náš Jahu obrátil na útěk tucet vašich. A tak když přepočítávám množství těch, kdo padli v boji, nezbývá než usoudit, žes řekl něco, co není."
Nemohl jsem nezavrtět hlavou a nepousmát se nad jeho nevědomostí. A ježto jsem nebyl neobeznámen s uměním válečným, popsal jsem mu děla, houfnice, muškety, karabiny, pistole, kole, prach, meče, bodáky, bitvy, obléhání, ústupy, útoky, podkopy, protipodkopy, bombardování a námořní bitvy; lidi potopené s tisícem mužstva protimužstva; dvacet tisíc padlých na obou stranách; smrtelné stony, údy vyletující do povětří; dým, lomoz, zmatek, ušlapání koňmi; útěk, pronásledování, vítězství; pole posetá mrtvolami ponechanými na pospas psům a vlkům a dravým ptákům; drancování, loupení, plenění, paličství a pustošení. A abych náležitě vyzdvihl udatnost svých drahých krajanů, ujišťoval jsem ho, že jsem viděl, jak při obléhání města vyhodili naráz sto nepřátel do povětří, a právě tolik na lodi. A díval jsem se, jak mrtvá těla padala po kusech dolů z oblaků, a diváci z toho měli nemalé vyražení.
Chystal jsem se na další podrobnosti, a tu mi pán poručil, abych mlčel. Řekl, že kdo rozumí povaze Jahuů, ten snad lehce uvěří, že je u tak mrzkého živočicha možné, aby byl schopen všech skutků, jež jsem vyjmenoval, vyrovná-li se jeho síla a úskočnost jeho zlobě. Má řeč prý v něm ještě posílila odpor k celému tomu pokolení a pozoruje, že mu působí v hlavě zmatek, jaký dosud naprosto nepoznal. Když si jeho uši zvyknou na tak ohavná slova, zdá se mu, že je možná budou znenáhla přijímat s menším hnusem. Třebaže má tamní Jahuy v nenávisti, přece prý jim nemá za zlé jejich protivné vlastnosti, právě tak jako nezazlívá ganajhovi (dravému ptáku) ukrutnost nebo ostrému kamení, že mu rozrývá kopyto. Ale když může být tvor, který si nalhává rozum, schopen takových zvráceností, hrozí se, není-li snad zkáza té vlohy horší než sama zvířeckost. Myslí prý, že jsme místo rozumem nadáni toliko nějakou vlastností, která dovede jen posílit naše přirozené neřesti. Právě tak odraz ve zčeřelém proudu podává obraz mrzáckého těla nejen větší, nýbrž ještě znetvořenější.