Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka (SNKLHU, 1953)
• přeložil Aloys Skoumal
• podtitul: Jak zabrániti tomu, aby děti chuďasů nepřipadaly na obtíž rodičům i zemi, a jak to zaříditi, aby z nich měla veřejnost prospěch
• jedná se o krátký, ostře sarkastický pamflet z roku 1729, ve kterém proslulý anglický satirik Jonathan Swift navrhuje vskutku nekonvenční řešení sociální otázky
• autor zde předkládá "skromný návrh" na řešení situace dětí z nejchudších vrstev tak, aby se staly pro společnost prospěchem a nikoli přítěží; s hodně kousavým a velmi černým humorem rozvádí myšlenku, jejímž základem je proměna těchto dětí ve vybrané lahůdky pro bohaté

Žalostná podívaná se naskýtá těm, kdož se procházejí naším velkoměstem nebo cestují po venkově, když vidí na ulicích i na silnicích a ve dveřích chatrčí plno žebraček, ověšených třemi, čtyřmi nebo šesti dětmi, vesměs v hadrech, jak dotírají na kdejakého chodce s prosbami o almužnu. Tyto matky nejsou s to, aby si vydělaly na řádné živobytí, a tak se musí bez ustání potloukat a žebrat na obživu svých nebohých dětí; a když děti odrostou, buďto se z nich stávají z nezaměstnanosti zloději, nebo odcházejí ze své drahé otčiny do Španělska bojovat za nápadníka trůnu anebo se zaprodávají na Barbados.
Všechny strany jsou v tom, myslím, zajedno, že tento ohromný nadbytek dětí v náručí, na zádech i v patách matek, a začasté i otců, působí království v jeho nynější zuboženosti jenom nové veliké soužení; a kdo tudíž vynajde slušný, laciný a snadný způsob, jak učinit z těchto dětí řádné a užitečné členy státu, získá si takové zásluhy o veřejné blaho, že by se mu měla postavit socha jakožto zachránci národa.
Leč můj záměr se ani zdaleka neomezuje na to, postarat se jen o děti vyložených žebráků; je mnohem rozsáhlejší a vztahuje se na veškerá nemluvňata jistého věku narozená z rodičů, kteří je vskutku právě tak nedovedou uživit jako ti, kteří se na ulicích dovolávají naší dobročinnosti.
Co mne se týče, už mnoho let jsem se v myšlenkách obíral tímto důležitým předmětem a zrale uvažoval o rozmanitých plánech našich reformátorů, ale pokaždé jsem poznal, že se ve výpočtech notně mýlí. Pravda, dítě, které máma právě přivedla na svět, uživí se jeden sluneční rok jejím mlékem a po jeden sluneční rok nepotřebuje skoro jiné potravy, aspoň ne více než za dva šilinky, nebo poškrabky téže ceny, které matka jistě řádně vyžebrá; a právě když je jim rok, navrhuji, aby o ně bylo postaráno tak, aby se nejen nestávaly rodičům a farnosti břemenem a nestrádaly až do smrti nedostatkem jídla a šatstva, nýbrž naopak aby přispěly na výživu a částečně ošacení mnoha tisíců.
Můj plán má ještě jednu velikou přednost: zabrání totiž oněm dobrovolným potratům a onomu ohavnému zvyku žen vraždit své pancharty (je jich u nás, pohříchu, až příliš mnoho) a zasvěcovat smrti ubohá neviňátka, spíše, myslím, aby ušly útrapám než hanbě, což by pohnulo k pláči a soucitu i srdce nejbarbarštější a nejnelidštější.
Počet duší v našem království se obyčejně odhaduje na půl druhého milionu a z toho je, počítám, snad nějakých dvě stě tisíc dvojic, v nichž ženy rodí; z toho množství odpočítávám třicet tisíc dvojic, které své děti uživí (ačkoliv se obávám, že jich v nynější nuzotě království není ani tolik), ale je-li tomu tak, zbude sto sedmdesát tisíc rodiček. Od těchto odpočítávám dále padesát tisíc na ty, které nedonosí nebo kterým umrou děti do roka na úraz nebo chorobu. Zbývá pouhých sto dvacet tisíc dětí, které se ročně narodí z chudých rodičů. Jde tedy o to, jak tyto děti odchovat a zaopatřit, což jest, jak jsem už řekl, za nynějšího stavu všemi dosud navrženými způsoby naprosto neproveditelné. Nemůžeme je totiž zaměstnat ani v řemesle, ani v zemědělství; nestavíme domy (aspoň na venkově) ani neobděláváme půdu; do šesti let se málokdy uživí zlodějstvím, ledaže by k tomu měly zvláštní vlohy; přiznávám ovšem, že základy pochytí mnohem dříve; v té době možno je však pokládat vlastně jen za novice; tak mi vyprávěl jeden vynikající pán z hrabství cavanského, který se dušoval, že do šesti let nepoznal více než jeden nebo dva případy, a to ani v oněch končinách království, které slynou nejbystřejší zdatností v tom řemesle.

***

Já sám jsem už mnoho let až do únavy předkládal marné, plané, blouznivé nápady, a když už jsem nadobro zoufal nad úspěchem, přišel jsem šťastně na tento návrh; je docela nový a je v něm cosi podstatného a ryzího. Je bez útraty i námahy a nikterak se nevystavíme nebezpečí, že bychom se jím snad nezachovali Anglii. Tohle zboží se nedá vyvážet, neboť to maso je příliš křehkého složení a nevydrží dlouho v soli, třebaže bych snad mohl jmenovat zemi, která by mileráda zhltla celý náš národ i bez ní.
Ostatně nelpím tak urputně na svém mínění, abych zamítal jakýkoliv návrh moudrých mužů, který se ukáže stejně bezúhonný, laciný, snadný a účinný. Ale než se vytasí proti mému plánu s něčím, co by slibovalo více, nechť ráčí ten spisovatel nebo spisovatelé zrale uvážit dvojí okolnost. Předně, jak se nyní věci mají, kde seženou potravu a oděv pro sto tisíc nadbytečných chřtánů a hřbetů. A za druhé, ježto je po celém našem království okrouhle milion tvorů lidského vzezření, jejichž všechen majetek by úhrnem představoval dluh dvou milionů liber šterlinků, neboť k žebrákům z povolání dlužno připočítat valnou část nájemců, podruhů a nádeníků i se ženami a dětmi, kteří jsou ve skutečnosti také žebráky; nechť se tedy oni politikové, kterým se má nabídka nelíbí a kteří se snad osmělí a zmohou se na odpověď, nejprve otáží rodičů těchto smrtelníků, zdali by dnešního dne nepokládali za velké štěstí, kdyby bývali ve věku jednoho roku prodáni na jídlo tak, jak se dožaduji; byli by tak unikli nepřetržité řadě trampot, které od té doby zakusili tím, jak byli utlačováni od statkářů, jak nemohli platit bez hotových peněz a bez zaměstnání nájem, jak strádali bez nejprostší obživy, bez přístřeší i bez šatu proti drsnému počasí a s neodvratnou čákou[4] na to, že svému potomstvu odkážou stejné, ne-li ještě větší strasti.
Vyznávám z upřímného srdce, že mně osobně na tom nijak nezáleží, když se snažím prosadit toto nutné dílo, neboť nemám jinou pohnutku, leč veřejné blaho vlasti, zvelebení obchodu, zaopatření nemluvňat, úlevu chudým a trochu potěšení boháčům. Sám nemám děti, na nichž bych hodlal vydělati jediný groš; nejmladšímu je devět let a má žena už nerodí.