Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• národní pověst

Pod Týřovem, hradem pustým,
Bystré proudy Mže valí;
Všude vůkol lesem hustým
Trčí divé ouskalí.

Změnu časův lidu věští
Holostrmý Kouřimec;
Na smrt volá, na neštěstí
Sejček, noční hlasivec. -

Tu na břehu u své chýše
Sed plavec unavený,
Pokřiku zlověštce slyše,
V proud hledí zarmoucený.

Šedotemně se pláň vodná,
Čujíc vichr, krabatí:
Takť i plavcova nerudná
Mysl se jeřabatí.

Neb ač otrlý jsa strastí
S lítým živlem válčit zná:
Však již ustavných nápastí
Nával sílu přemáhá.

"Brzoliž mi klid zavítá!
Zhyň pekelná robota!
A když nebe nedbá, lítá
Přispěj mi pekel rota!"

Duch to slyší ducholovný,
Arcivrah, on Kramperák,
Duše lapat vždy hotový,
Jako rybář ryby v sak;

Stane před ním v nedojepě,
Kloudný jako mládenec,
V zelený šat oděn lepě,
S vrchu krásný kredenec.

"Coť, holátko! srdce svírá?"
Dí naň oulisnou řečí;
"Ké to břímě tě potírá?
Nadlehčímť nebezpečí."

A muž kosem naň pohlíží,
A prořekne na polo:
"Kéž by sňal mi s beder tíži!"
A s tím vrahu pad v kolo.

"Z rána po večer klopotně
Teď trudím se přívozem,
Hůř tahouna, jenž robotně
Jazykem plazí o zem."

"A jaká kde kyne čáka?
Jako kdo na dno klone;
Chvilku nese vír chudáka,
Až tůň vždy ho pochlone."

"Ni však o sebe dbám hrubě;
Než co počne dcera má?
Jižť, ubožka! na té době;
A kdo jí ruky podá?"

"Hezkáť?" ptá se ulízavec,
On šibalský záletník.
"To věřím," odepře plavec,
"Moh by ji vzít úředník."

"Což, kdybych já o ni říkal?
A sám hojné věno dal?"
"I! vem si ji třeba Hýkal,
Bych ji jenom dobře vdal." -

"Čím se živíš?" opět plavec,
"Pověz, ať znám, kdo můj zeť!
"Méň já nejsem, nežli správec,
Řemesel znám kolik set."

"Toťs chudák! ba chudožestník!
Rozumíšli, vyslovím;
Nebřidím co nepočestník
A splním, co připovím."

"Nuže! buď ta dívka moje!"
Tak naléhá pekelník;
"Skončena dnes bída tvoje:
Od té dobys pan celník.

Clo budeš vybírat hojné
Bez péče a klopoty;
Klenutí zde stane strojné,
Most předivné lepoty."

"Přes tu řeku? kdy to bude?"
"Dřív než kohout zapěje."
"Věruli pak? u všech všude!"
"Uvidíš, co se zděje!"

A s klobouka sejma péro,
Praví: "Však zapiš se mi."
"Tou měrou provdána's dcero!"
"Prodána!" hluk podzemí.

A zlý host podrápnuv druha,
Péro namočí krví!
Ruku jemu veda z tuha,
Šilhá naň zpod obrví.

Podepsáno. List pochytna,
Schová ženich v toboli,
A smích běsný, jak ze Sitna,
S vichřicí zahlaholí.

Aj rarach se větrem řítí;
A rve rázným ramenem
Doubí, skálí a co chytí,
Razí kámen kamenem;

A jak spěchem skály mece
V proud sykotný, zkypělý:
Oblouk za obloukem v řece
Zdí se jako z oceli.

Již přes polovici řeky
Spěje pyšná budova -
Uchvacují duši leky,
Trne duše plavcova.

Břeh se pod ním podtrhuje:
"Běda! to z pekel zlý host!"
Vlasy sobě s hlavy ruje,
A již ho rve zoufalost.

"Přispěj, Víte! chraň mé robě!"
Aj, tu na čele lodi
V nejpilnější, platné době
Kohout se mu nahodí.

Muž lapiv ho, vzhůru vrhne,
Kohout hlasně zapěje;
Zděšen tu sebou ďas trhne,
Neb již v most nedospěje;

I zahuhle: "To tvé štěstí!
Ale této mé tuhé
Chovej se nedůtklé pěsti,
Stihneli tě podruhé!"

A jak zařve strašným hukem,
Do řeky se most rune;
Běs poslední spoustu cukem
Na břeh skalný vysune. -

Posud čertova sní skála
Na paměť pozděrodým:
Kdo ji zří, vyhýbá z dála
A dá výhost duchům zlým.