Menu
Kalina Josef Jaroslav (*09.11.1816 - †22.06.1847)
Na matku mou (Básnické spisy)
O matko drahá, jež, daleká svízelův pozemských,
Ve stanu blaženců stkvíš se ozářená,
Sestup - jako když, dítko plačící, tebe ždál jsem -,
Bys i nyní pomocí dařila mne i utěšeníčkem!
Hle, dítko posavad jsem - to tvoje dítko,
Od prsou neodervané tvých milodyšných;
Vazbou k tobě připojen pověčnou,
S říší duší mysl svou jsem sloučil!
Ať sluncí, ať měsícův nade mnou se krúžily dráhy,
Nezměnilať mne ni časův ni prostorův dálka;
Ať střídáním sestařila se těla mého clona,
Nesestárnulať láska má v srdci věčně mladém.
S tvého propuštěn vodítka, nezkušenec, putoval jsem
Po matně spletitém života bludišti:
A v chorobě žebrák bídnější
K tobě ze své pouti se vracím.
Řeči srdečné, jíž tvá sladká učila mne ústa,
Neporozuměliť lidé, jí nevšímajíce;
Vzájemných nebylť mi v podíl citů souhlas;
Na srdci, jako na tvém, dlíti mi nedáno.
Lásky opoj všedněchladnou sražen mi střízlivostí;
Přátelstva duch vystřídán osudu rukou;
Nemá, kde by hlavu sklonil
Opuštěn v sirotství syn tvůj!
Po domech jsem chodil, po krajích,
O skrovný dáreček žebraje lásky;
Neslitovnost od krbu odehnala mne
Hosta, jehož nikdo nezval.
Bylť cizinec já světu, svět mně cizincem;
V rodné, vyhoštěnec, otčině trval jsem:
Nedáno, bych pokoje zvelebil si stánek; -
Bych oddechl po života bídách, nedáno.
Ni balsámu na srdce svého rány
Ni útěchy neshledal jsem aniž doufání;
Slzy mé kde skrápěly se, vadlo kvítí,
A nad hlavou mrak se mi dme ze vzdechů.
Života slast mně v pelyněk mění se,
Té země víc netěší mne rozkoš;
Tvé jméno v noci mé libozvukem, tvůj obraz úsměvem,
K tobě jediné mne již touhy moc ponáší.
Mysl, krásy a ctnosti pojímavou -
Zděděnou po tobě - v čirosti zachoval jsem,
Tváře tvé spanilosti nepoškvrniv ani neporušiv
Divým zloby a vášně šklebem.
A když, nevidom i křehkostí překonán lidskou,
Na pokleskův jsem zavrávoral třasavisko:
Vždy zase čist povstal jsem od pádu,
Zkroušením obmyv svědomí svého skvrny.
S bělostným dětské neviny vínkem
Tobě, matko drahá, v ústřety chvátám:
Se svého již věčné záře sídla sestup,
K libodechým přitulit mne řevně prsům!
Závojem svým zakrej mne ochranným,
Jenž utkán z paprskův sluncí jiných;
A nebeských kruhův romonem ululaného
Mne vzejmi z té země krajův.
A tam, věčného dne úsvitem procitna,
V náručí tvém nevzpomenu na života snění; - -
Pak věčně spojeni, bychom se nerozešli více,
Kochati sebe budem u zdroje blahoslávy!
Související odkazy
Diskuse k úryvku
Josef Jaroslav Kalina - Na matku mou (Básnické spisy)
Aktuální pořadí soutěže
- Jana Lotus (3,5)
- Grully (3,5)
Štítky
šrámek frána oblomovština celá kniha český lev Běh pro světlušku Podezření masky bohdanecký rukopis pohádkový příběh detske Prezidentův vězeň kandidáti existence rowlingové odcházím psychické poruchy Lízinka Otevírám oči ludvík souček naše vesnice Hüttlová Okamžiky štěstí plášť vlastenci můj sport Třeboň tomáš akvinský anakonda mravy sandra rozrušená země
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 708 916 203
Odezva: 0.05 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí