Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka (Euromedia Group, 2007; ISBN: 978-80-242-2364-3)
• pro mladší děti
• jde o svižně a vtipně zveršovanou pohádku o Zlatovlásce
• Josef Kainar ji obohatil o humorné a výchovné situace

V krajině pusté a nevlídné,
tam kde ptáci nezpívali,
kde se ryby mlčet bály,
tam vládl zlý král.

A ten si dal zbudovat
škaredý a černý hrad.
Škaredý jak vlčí tlama,
černý jako půlnoc sama,
černá hradba, černý kámen,
černá brána, černá věž,
ve všech koutech černé stíny,
a ten král tam na tom hradě
dělal samé lotroviny,
a co řekl, byla lež.

Jednou pozdě v listopadu,
na nejvyšší věži hradu
do své trouby hlásný duje,
tlusté tváře nafukuje:
"Vstávat, vstávat! Už je ráno!
Už ať máte odespáno,
už ať všichni, kromě krále,
peřinečkám dáte vale!
Každý zčerstva po své práci
Koho svrbí líná kůže,
tomu čarodějná metla
k ozdravění dopomůže!"

Lidé vstali, zazívali,
nebylo jim do smíchu,
a namísto hopsa hejsa
odplivli si potichu.

V komůrce, tam na postýlce
chlapec Jirka probudil se.

"Zas ta trouba! Zas ten kravál!
Sotvaže si člověk lehne,
zase aby honem vstával,
sotva skončí jedna dřina,
už je ráno, začne jiná.
To je tím, že nejsem král,
že jsem jenom králův sluha.
Král, ten si to uměl vybrat!
Ten smí chrápat vesele
přes ty čtyři postele,
ve dne v noci,
v noci ve dne,
ten má spaní
na rozdání.
Já mám samou honičku...
Sbohem, ty můj slamníčku!
Sbohem, ty má zlatá slámo
Nezvedne se koště samo,
koště samo nezamete,
i kdybych dal na modlení,
neboť koště křesťan není.
Hrom aby tě, špatný světe!
Já teď musím honem vstát
zamésti ten hloupý hrad."

***

Co teď počít, lidé zlatí,
kdo nám kloudnou radu dá?

Když jsou dudy, on se najde,
kdo nám na ně zadudá,
ale když té vody živé
kapky není
na kříšení,
to je tuze špatná věc!
Dumali a rokovali...

Tak se shodli nakonec:
"Co je k žití, to ať žije,
co je k pití, ať se pije,
co je v běhu, to ať běží,
co je mrtvo, to ať leží.
Svatbu máme uchystánu,
ať si Jirka vezme pannu,
co jsme uvařili, sníme,
svatbu slavně oslavíme."

Trvala ta svatba velká
od pondělka do pondělka,
všichni k sobě měli lásku,
Jirka dostal Zlatovlásku,
psíka dlouho drhli v mlíčku,
aby moh jít za družičku,
děckám dali prázdniny,
uřízli si slaniny,
trdlo s bidlem tancovalo,
koště se jim v koutě smálo,
stařečkům, těm s bílou bradou,
dali dorty s čokoládou,
kdo se cizí nachomejt tu,
tomu dali konev prejtu,
tancovali mazurku,
že to lidé uslyšeli,
až tam kdesi v Hamburku.

Housle hráli fidli, fidli,
já jsem spadl do povidlí,
a proto jsem popad zvonec
a už pohádce je konec.

Už je konec, nastokrát.
Do postýlky, pusu, spát!