Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OBRAZ PRVNÍ

Výjev čtvrtý

ONDŘEJ vyprovází KOZELKU z krámu. LIDUNKA. JENÍK.

ONDŘEJ (zahlédnuv Lidunku v náruči Jeníkově, bolestně vzkřikne): Ha! - O, mordiánský!
KOZELKA: Ha - ? Co se stalo?
ONDŘEJ: Dorthin schauen sie, pane Kozelka - tamtočky!
KOZELKA: Tamtočky? - potočky - aj, Bůh se rač na vás dobrým jitrem usmáti, slečinko Lidunko, spanilá hubinko - a z oka vačeho rač na mne blesk milosti padnouti. Je-li to řeč, co?
LIDUNKA: Jako byste komedie psával. Dobré jitro, pane Kozelko! Uvítejte pak také starého známého!
KOZELKA: Je-li možná - ? A proč by nebylo, když vám tak dobře ruku dát mohu, jako sobě šňupku? - Vítejte nám do Prahy, pane Kroutile! Zkroutil jste si cestu? Jde voda zpáteční?
LIDUNKA (se zatím přiblížila k Ondřejovi): Neprozraďte mne, Ondříšku!
ONDŘEJ (stoje až dosavád na jednom místě): Ich? O mein gutes Fräulein, wie schlech kennen sie den Andreas Jammerweil! ich ein Verräther! Due Treue kennt keine grössere Treue, wenn sie Treue schwört, als meine Treue ist! ich und due Treue sind zwei Randeln einer Nath - zusammengefadelt von der Hand der Liebe!
LIDUNKA: O jestli jste tedy miloval -
ONDŘEJ: Esli - ?! Daher schauen sie, mein Fräulein! Hier ein Knochen - da ein Knochen - lauter Knochen - da ist die Rechtschul' meiner Liebe. O ich könnte ihnen povídačky machen - sie müssten sich verlempern, wenn sie nicht schon im Marast sitzen thäteten.
JENÍK: Uhod' jste; srdce mě sem táhlo.
KOZELKA: Celé práhlo! - ale jaký div, že ne? Po ní se to všecko žene! Ale jak, máte naději? Anebo zase chcete mlíti na prázdno?
JENÍK: Poraďte mi, Kozelko!
LIDUNKA: Promluvte s paní tetou - ona vás ráda poslouchá.
ONDŘEJ: Ano!
LIDUNKA: Zůstanu vaší dlužnicí!
ONDŘEJ: Ano!
LIDUNKA: A budu-li vám moci posloužit u panny Markytky -
ONDŘEJ: Ano, ano! Bei der panny Markytky! O warum mit diesen Stich ohne Blut? Nicht dieser Tyranei Bild vor mein Gedächtniss - mit wird übel! - O mor-di-án-ský!
KOZELKA: Nevídáno - u Mastílkové jsem pečený vařený.
JENÍK: Ach, to vím.
KOZELKA: A s vaším tatíkem - ? Toho taky seknu jazykem.
JENÍK: I to vím.
ONDŘEJ: Aber du sollst meine Fürsprache haben, liebengeknacktes Mädchenbild! Du sollst nicht zusammenschrumpfen wie eine saftige Zwetschke! ich will vor die Tyranei treten, ihr meine Knochen zeigen, und sagen: Já řku - willst du auch so ein Rippenmuster zur Nichte haben? Sie aber wird mir sagen süsslichen Mundes: Sie mag ihn haben - er nimm sie hin! (Běží k Jeníkovi, v tom se ale Kozelka obrátí po Lidunce, tak že oba silně do sebe vrazí a zkřiknou.)
ONDŘEJ: Ano - o mordiánsky! (stále si bolestí tvář ohmatávaje) Tentono - sind sie singerlichen Muthes, Jammergeselle - o verflucht! - alle sollen sie haben!

Mit zwar hat die Lieb keine Kranzel gewindet -
O mordi - ! Aber ihr zum Trutz thue ich den Schwur:
ich will verbinden, wass sich Liebendes findet,
und sei's allen tetičko und strejčku zur Schur!

ONDŘEJ (Odbíhaje, zase takořka do Kozelky vrazí.): Pryč -! Auf die Seiten - o Schickesal!! (Velkým krokem do domu.)
KOZELKA: Aj, ty suchopárný milouši - ty! - div že mi nerozpáral žaludek - co? A jak že to cinkalo? Že vás ubožátka chce ten luňák vzít pod křídla? - Nu, to budou pěkná bydla.
LIDUNKA: Ach, milý pane Kozelko! Láska musí vyhledávati všelijaké pomoci.
KOZELKA: Až si pomůže k nemoci! inu, pro mne, co? Vyvolte si pane Ondřeje za ochránce - on bude vzdychat, míchat - to já neumím! On je moudrý, pan Ondřej, já sprostý Kozelka, že ne?
LIDUNKA: Aj, mně se zdá, že horlíte, pane Kozelko, že jsme se k vám jedinému neutekli?
KOZELKA: Byli byste se třeba lekli - což já můžu, špatná osoba!
JENÍK: Nebuďte bláhový!
KOZELKA: Ne.
JENÍK: Připověděl jste mi, že namluvíte otci -
KOZELKA: Co bude v mé moci!
LIDUNKA: Představte paní tetě moje neštěstí, kdybych se za jiného dostati měla.
KOZELKA: Lítostí byste zarezavěla. - Představím a promluvím, (u předu pro sebe) že na to pamatovati budete! inu takový kostlivec je při nich - já proti nim; šašky, frašky - trochu smíchu, není hříchu - co? (opět k oběma) To je levice, že ne? A to pravice. Ať dostanu tipec, jako pravý kapoun, nesedí-li tuhle upřímnost a tady poctivost. Ty dvě osobičky se nás ujmou - otce, tetu zajmou - a nepřestanou, až budete svoji, že vás žádný nerozdvojí. (Zpívaje "Na Bílé hoře sedláček voře" běží ku Kroutilovi do krámce.).

(Lidunka a Jeník si podávají ruce na rozchodnou, vtom je ale vítá -)