Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OBRAZ PRVNÍ

Výjev pátý

Sbor MLYNÁŘSKÝCH KRAJÁNKŮ s oškrty a sekerami po levé - a SBOR ŠVADLENEK se škatulemi po pravé straně. - LIDUNKA. JENÍK.

SBOR KRAJÁNKŮ: Aj, hochu, hochu, vítej nám!
SBOR ŠVADLENEK: Aj, panno, panno, pojďte k nám!
SBOR KRAJÁNKŮ: Pod lub zahoď péče,
dokud voda teče -
Meli, meli, mel!
SBOR ŠVADLENEK:
Čepce, nové krajky,
Záhy budou vdavky -
Kup si, kup si, kup!

Výjev šestý

MASTÍLKOVÁ v ranním domácím, ozdobou až poněkud směšném oděvu rychle z domu s ONDŘEJEM. - KROUTIL, jak u díla sedá, z krámu vyletí; za ním KOZELKA. - PŘEDEŠLÍ.

MASTÍLKOVÁ: Ist die Meklichkait -
KROUTIL: Aby do něho tisíc šidel. (potkají se prostřed jeviště - zarazí - a za hodnou chvíli na sebe hledí.)
KROUTIL (spustiv konečně): Dobré jitro, Františku!
MASTÍLKOVÁ: Tienerin, Herr Schustermáster! is wos die Wille ihriges?
KROUTIL: Aby tě - (odvrátiv se zahlídne syna.) Ký ďábel tebe tady vytrousil? Je to na moje psaní odpověď?
KOZELKA (stranou jemu do ucha): Jen mu svěť!
MASTÍLKOVÁ: Nestydíš se, mluvit na ewentlich ulici s člověkem, který nestojí ani za první štáfli bildunku?
ONDŘEJ (podle ní prosebně): Nicht so heftiglich!
KROUTIL (uši si zandavaje): Čechové - ! zasmolte jí hrdlo! Skály se pukají - to je čeština!
LIDUNKA: Drahá paní teto; hněv by vám uškodil. Náhoda mne svedla s hochem, jemužto jsem srdce zadala.
JENÍK: Nekažte si, otče, snídani - daremnou žlučí. Vaše psaní mne sem přitáhlo; musil jsem se pravdy dovědět.
LIDUNKA: Staráte se prý o mé štěstí -
JENÍK: Nechcete jistě, abych se utrápil?
LIDUNKA: Nerozcházejte se více ve hněvu s panem sousedem - popřejte mi hocha.
JENÍK: Podejte ruku paní sousedce - dejte mi Lidunku.
MASTÍLKOVÁ: Ani slova -
KROUTIL: - anebo tě za jazyk na verpánek přibiju!
MASTÍLKOVÁ: Pan Schustermáster ví dobře, jak daleko by se krev jeho opovážila.
KROUTIL: To ne, Frantíku! Nerad bych ale, aby se kluk můj dostal na nečeské okrajky.
MASTÍLKOVÁ: Okrajky? I on infám člověče! Ještě jednu takovou impertinenc - a budem spolu do jiného tonu rozprávět.
KROUTIL: Bruč třeba do dis, děravá bassetl!
MASTÍLKOVÁ: Kdo je bassetl? - Vy jste to slyšeli, že bassetl! - o počkej, já ti za zabassetluji! (Sype se naň.) On je dodis - jeho kluci dodisata -
KROUTIL: Tu jsou dvě pěstě, Frantíku!
LIDUNKA: Paní teta! Na ulici -
MASTÍLKOVÁ: Tak tě - furt! (Opět na Kroutila.) On smolivare, škopíčkáři -
KROUTIL: Ha, ha, ha!
ONDŘEJ (aby ji uchlácholil, se ustavičně snaží)
MASTÍLKOVÁ (se naň utrhne): Holti maul! (Zas na Kroutila.) Šidlovrte, kopytáři -
KROUTIL: Homolkářko, ha, ha, ha!
MASTÍLKOVÁ: Mizero, Čecháčku!
KROUTIL (divoce sebou trhne): Milione -! Jak že, Frantíku? Já tě zadávím - ty z cizích flíčků sešívaná kopetetko! O kopytách mluv si, co chceš, ale na mě si hubu nepal. - Čecháčku! - Já bych se smrštil jako bota za pecí! Co pak ty jsi - ty chmoure v očích poctivého Pražana? - Ani voda, ani oheň - jsem-li Čecháček, je to můj peníz, moje důstojenství! - Já ti dám Čecháčka!
KOZELKA (mezi tím ho pořád pošťuchoval): Kš, kš!
MASTÍLKOVÁ (Lidunku za ruku chopí.): Pryč, pryč! Ať mi na kluka více nezpomeneš! Budu se ti dívat na myšlénky, a poletí-li za ním některá, poletíš ty za ní z domu.
LIDUNKA: O milá paní teto!
KROUTIL (synovi): Sem pojď, Frantíku! A jestli se mi o té holce jen zmíníš -
JENÍK: Milý otče -
KROUTIL: Ani cek! - i ty hrome, Frantíku! Já Čecháček! (Semo tam přebíhá.).
MASTÍLKOVÁ: Tomu tě nedám, a kdybych měla na stará kolena jídat šlupky z bramborů - tomu ne - furt! (Odchází.)

(Kroutil za ní skočí a chopí ji za ruku.)

(Kozelka Kroutila pozadu chytí a Mastílkovou drží s druhé strany Ondřej. Tak sebou několikráte vepředu po jevišti cloumají.)

KROUTIL: A slyšela ona mne! Dřív musí na mne Bůh takovou mizerii poslat, že mi v celém domě nádoby nezbyde, nežli škopíček, a z toho teprve si přihnu o svatbě mého kluka s její holčicí. Rozuměla?

(Hned na počátku této řeči začal piano)

SBOR MLYNÁŘSKÝCH:
Pod lub zahoď péče -
dokud voda teče -
Meli, meli, mel!
KROUTIL (zároveň se sborem dokončiv svou řeč, nyní se na krajánky utrhne): Držte hubu!
SBOR MLYNÁŘSKÝCH (opakuje): Meli, meli, mel! (dají se do hlasitého smíchu)
HLAS (v dálce v levo): Písek, písek, písek!
MASTÍLKOVÁ (zatím se mu vymkla): O, jeho mizerie se mi dá Bůh dočkat - o to není starosti - on mizerabl, undelikat člověče! Ale svatby bude syn jeho někde na hnojišti -

(Na počátku této řeči začal opět piano)

SBOR ŠVADLENEK:
Čepce, nové krajky
záhy budou vdavky -
kup si, kup si, kup!
MASTÍLKOVÁ (taktéž zároveň se sborem řeč svou dokončila, nyní se zlostí kypíc na švadleny osopí.): To si vyprosím!
SBOR ŠVADLENEK (opakuje): Kup si, kup si, kup! (Počnou se chechtati.)
HLAS (v dálce v pravo): Panímaminky, mají-li nějaký popel!