Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Výstup šestý

LUPÁČ z jedné strany, HÁTA z druhé, zrovna jako z kuchyně. PŘEDEŠLÍ.

LUPÁČ: Jaké to rejdy!
HÁTA: Co se to mele?
NĚKTEŘÍ: Ah, tu je ženský Viklef! Kacířská suknice!
HÁTA: Aby vám jazyk uhnil! Co to hučíte?
LUPÁČ: Co tropíte s tímto mládencem? To je Křídélko – náš poctivý zvoník z Betléma! Co s ním hodláte?
BLAŽEJ: Abstinebis, discipule! Kliď se; to je rouhač proti slovům papežovým, a potáne do žaláře!
LUPÁČ: To bych ti, pane, neradil, nechceš-li zkusit, jak študentské pěstě šturmují!
BLAŽEJ: I ty plode satanášův!
HÁTA: Co se nadýmáš, pane Blažeji? Bubnoval jsi zase, je-li pravda, muži podholený, a svolával omámené včely, aby ti medu nanesly, - a ten hoch ti strčil prsty do mísy? Pusťte ho!
BLAŽEJ: Jdi svou cestou, ženo farizejská, nebo tě dám také sebrati.
HÁTA: Mne? Ty žebravý měchu! Mne sebrati, počestnou pražskou měšťanku? A pročpak? Snad proto, že jsem na tebe s pravdou přijela?
BLAŽEJ: Apage, diabole, - a vy odveďte toho kacíře na radnici!
LUPÁČ: Stůjte, on je náš! On patří k Betlému a k burse! Co jsi udělal, Martine?
KŘÍDÉLKO: Smál jsem se mnichovi, že vyvolával odpustky jako mastičkář oleje.
LUPÁČ: A velebný otec svolal na tebe hned halapartníky? hned sudlice a partyzány? I bodejž do té jeho kapitoly! Pusťte ho!
BLAŽEJ: I ty puer nequam! Chceš také, abych tě dal do klády?
LUPÁČ: Mne? Žáka pražského učení? (Směje se.) Mám se smáti tvé vykrmené hlouposti, nebo sádelnaté pýše? Byl jsi pouhý školomet – anebo se ti už vykouřilo, že mě ani král do klády dáti nemůže, když rektor nesvolí? O človíčku věžatého nerozumu! Svého kalkanta můžeš mezi dřeva položiti; ale českého študenta se nesmí ani třikrát svěcená ruka dotknouti.
BLAŽEJ: O insania! Pryč odtud, lidé, pryč! Tady bude padati síra jako na Sodomu a Gomoru.
HÁTA: Tedy uteč a hocha pusť!
BLAŽEJ: Zpátky, ženo povzteklá!
HÁTA: Copak tu není žádná poctivá ruka, aby mi pomohla těm najatým drábům dřevce polámat?
BLAŽEJ: Lidé, braňte svého pastýře! Bubnuj, bubeníku! Nastavte dřevce – vlečte padoucha do žaláře!
(Zbrojnoši se hnou s jatým Křidélkem k radnici; část lidu s nimi.)
BLAŽEJ (chytá se kostelníka): Kdo se pohne proti mně – tomu zdřevění ruka a proklat bude do pátého kolena – já jsem pod papežským majestátem!
LUPÁČ: O jen se nadýmej a čepejři! Ty nestojíš ani za ránu! (Volá za Křidélkem.) A ty se neboj, netruchli, ochromená peroutko! Já doběhnu k ministrovi, svolám žákovstvo, a pak se podíváme, nebudeš-li ještě dnes v našem Betlémě klekání vyzvánět. (Odběhne.)
BLAŽEJ: Všichni do tlamy pekelné – toho více neubráníš, a kdybysi Lucipera přivedl. Pryč s ním, muži bojovní!
ŽOLDNÉŘI (jatého Křidélko odvedou).
HÁTA: A vy necháte tu mladou duši zavléct? Vy nepomyslíte, že může také vás uskřípnouti, co se na toho poctivého jonáka shrnula? Ó vy v bahně bludů potopení! Když necháme takhle sebou vláčeti, tedy nás budou za každé slovo kaceřovati, uvězňovati a ortelovati. Pravda bude jen dětskou pohádkou! Ale to ti povídám, kramáři papežských pilulek –
BLAŽEJ: Apage, satanas! Lidé, ta saně rozsápe mé oudy! Chraňte mě – já jsem dotýkaná osoba!
LID (po straně Háty): Dotýkaná – hahaha! To myslí, abychme se ho my nedotýkali!
LID (po straně Blažeje): Ticho, betlémská čeládko! Táhni do svého pelechu!
HÁTA: To ti povídám, jestli se tomu mladému zvoníkovi jenom vlas na hlavě ukřiví, tedy ti dám na pleš záplatu, že se ti krví přilepí.
BLAŽEJ (pořád s kostelníkem couvaje): Ona mě zabije! Spaste duši, kde jste kdo! Pomozte, dostanete rozhřešení bez taxy! Já zpovídám zadarmo! (Zajde do Týna i s lidem.)
HÁTA: I tedy běž, aby ti zpovědnice nevystydla, - ty satanášův náhončí!
HLAS (mezi lidem): Nech ho, kmotra! Tamhle jde už mistr Hus!
HÁTA (se obrátí i s houfem): Kde vychází naše slunce? Kde je naše hvězda? Ó požehnané oči, kteréž tě vidějí! Blažené uši, kteréž tě slyšejí! Pojďte mu naproti, přátelé, a zpívejte: Hosana na výsostech! Neboť s ním přichází království boží do oudolí zemského! (Odchází.)
LID: Sláva mistru Husovi! (Stranou za ní.)

Opona spadne.